Konec snu v Atlantě. Anglie se znovu přesvědčila, že pasivní bránění na této úrovni nestačí

Defenzivní střídání

Hned první anglické střídání se stalo symbolem pro následující minuty. Trenér Thomas Tuchel obětoval v 72. minutě utkání střelce gólu a zjevně nejaktivnějšího ofenzivního hráče Anthonyho Gordona a poslal na hřiště stopera Ezriho Konsu. 

Téměř okamžitě bylo zřejmé, že to byl špatný tah. Následoval totiž ještě větší tlak Argentiny. A gradace převahy jihoamerického výběru přišla po dalším střídání: ze hřiště odešel tmel středové řady Declan Rice a také dlouho aktivní Reece James. Obranu šli vyztužit Nico O'Reilly a Dan Burn. 

Pokud existuje jedna statistika, která je až brutální obžalobou Tuchelových tahů, pak je to ta, která ukazuje, že Anglie měla v období 40 minut mezi svým gólem a vítězným gólem Lautara Martineze pouze 12% držení míče.

Kane a Bellingham mimo zónu

Pokud někdo ukazoval na to, že argentinský tým je zcela závislý na Messim, pak u Anglie se většinou vše točilo okolo Harryho Kanea a Judea Bellinghama. Dvě výrazné stálice Albionu měly na kontě před semifinále 12 gólů z celkových 13.

V semifinále s Argentinou se však tyto dvě ofenzivní hvězdy vůbec neprosadily. Za celý zápas se ani jeden z nich nedostal ve velkém vápně soupeře k míči. Naopak ve vlastním pokutovém území Bellingham odvracel argentinské nájezdy čtyřikrát, zatímco Kane dvakrát.

Změnil něco Tuchel?

Anglická hra byla založena na soudržnosti, týmovosti a byla zároveň i závislá na individuálních výkonech ofenzivních hráčů. Nejen v utkání s Argentinou, ale i v předchozích zápasech s Norskem a Mexikem však bylo patrné, že pro trenéra Tuchela je prioritou defenziva. I z tohoto důvodu se na německého kouče snesla na Britských ostrovech vlna kritiky. 

"V minulosti jsme tak nějak přirozeně chápali, proč hrál Gareth Southgate opatrný fotbal. Byl obráncem a měl defenzivu jako své DNA. Ale Tuchel, kterému Anglie dala práci, kvůli jeho brilantnímu taktickému nadání, přišel a udělal to samé," hodnotil bývalý anglický reprezentant Paul Merson pro Sky Sports.

Nedostatek kreativity

Tuchel zjevně ofenzivním hráčům v zápasech se silnějšími soupeři tolik nevěřil a anglická média začala připomínat, že mimo nominaci zůstali například Cole Palmer či Phil Foden, tedy fotbalisté, kteří umí držet míč na útočné třetině hřiště a kteří mohli pomoci Bellinghamovi s Kanem ve hře směrem dopředu.

Důkazem o nedostatku kreativity je opět pasáž po vstřeleném gólu. Za 18 minut a 37 sekund mezi 66:05 a 84:42, na kterou upozornil turecký novinář a analytik Ugur Atkan, si Anglie nahrála přesně pouze dvakrát. Obě tyto přesné přihrávky byly mezi brankářem Jordanem Pickfordem a středním obráncem Johnem Stonesem, kteří si vzájemně vyměnili míč než jej gólman Evertonu odkopl.

Nepoučitelnost

Už před osmi lety, na MS 2018, byla Anglie blízko postupu do finále. I tehdy v semifinále vedla. Ale také vyklidila pole, nechala Chorvaty vyrovnat a nakonec padla v prodloužení 1:2. O tehdejší pasivitě svědčí statistiky nahrávek ze druhého poločasu (227:105 pro Chorvatsko).

Podobné se opakovalo nyní. Anglie je tak jedinou zemí, která v tomto století vedla hned ve dvou semifinále mistrovství světa, ale do finále nepostoupila.

Tehdejší fiasko pamatovali Jordan Pickford, John Stones, Marcus Rashford a samozřejmě i Harry Kane, který po dalším zklamání hlesl: "Snažili jsme se ten výsledek udržet, ale jen bránit už na téhle úrovni nestačí…" Pro úplnost je třeba dodat, že i semifinále MS 1990 prohrála. Tehdy to bylo v penaltovém rozstřelu s Německem. 

Faktor Messi

Ač je argentinskému špílmachrovi už 39 let, stále je pro obrany soupeře obrovským postrachem. Za vše mluví jeho čísla. Před semifinálovým duelem měl na kontě osm gólů a dvě asistence. I proto se na něj obrana Anglie zaměřila. Messiho dlouho dokázal eliminovat atletický Djed Spence.

S přibývajícím časem a statickou obranou Angličanů měl však argentinský mág stále více prostoru na to, aby ukázal svou genialitu. Bral na sebe pozornost, nebál se driblinků (zaznamenal 10 úspěšných ze 14) a otevíral prostory pro své spoluhráče.

Klíčové momenty přišly po jeho nahrávkách, kterými vytvořil pozice k zakončení Enzu Fernándezovi i Lautaru Martínezovi. V prvním případě na sebe nalákal hned tři obránce a poslal míč do volného prostoru před velkým vápnem. Ve druhém pak vytáhl naprosto přesný centr pravou nohou, ač se ví, že daleko silnější má svou levačku...

Pět obránců na hřišti? Tuchel ukázal, že týmu nevěří, zuří v Anglii. Frustrující, útočí legendy