Kvalifikační šlágr řečí dat: Chorý nedostal servis, slabší levá strana i střídání, co nepomohla

Česká fotbalová reprezentace nad Chorvatskem ani tentokrát nevyhrála, vzájemné zápasy přinesly čtvrtou remízu. Poprvé se ale stalo, že Češi neinkasovali. Důležité však bylo i to, že se týmu Ivana Haška nepodařilo skórovat. Jen dvě gólové šance branku nepřinesly a v kontextu zápasu výkon domácích uvadal, místo toho, aby gradoval. Zatímco Chorvatsko střídáním překlopilo intenzitu hry na svou stranu, ta domácí se příliš nevydařila.

Ivan Hašek oproti čtyři měsíce starému utkání v Osijeku změnil rozestavení z 3-4-3 na čtyřobráncový systém. Směrem dopředu se jeho tým snažil dobývat obranu Chorvatů ve formaci 4-4-1-1, případně 4-2-3-1 s vysunutým hlavičkářem Tomášem Chorým.

Právě jeho označili oba trenéři za nejdůležitější prvek české ofenzivy. Trenér Hašek přiznal, že dlouhána z pražské Slavie nestřídal, protože byl pro tým stěžejní.

Slabý servis pro Chorého

Ve čtvrtek večer v Edenu bylo patrné, že 200 centimetrů vysoký dlouhán dokáže díky své postavě vyhrávat většinu osobních soubojů. Svedl jich 17 a v 10 případech z toho Češi vytěžili zisk míče (59 %). Ve vzduchu měl Chorý úspěšnost dokonce 70 % (vyhrál 7 hlaviček z 10)! Úctyhodné bylo, že ve vysoké intenzitě a kvalitě dokázal hrát celých 90 minut.

Problém byl ale jiný. Servis pro Chorého byl slabý. Pro Čechy klíčový hráč měl důležitou roli převážně v zóně za půlící čarou, kde sklepával dlouhé míče, které na něj mířily velmi často od brankáře Kováře. Co se doteků s míčem v poslední třetině hřiště či ve velkém vápně Chorvatska, tam se potkal Chorý s míčem jen šestkrát.

A pouze čtyřikrát to byl cílený pas do pokutového území. Nejčastěji se pokoušel Chorého nacházet Vladimír Coufal, jen jeden jeho pas ale směřoval do velkého vápna.

Jeden pas do chorvatského brankoviště přiletěl přes celé hřiště od gólmana Kováře. Křídelníci centry ze hry v podstatě na nejnebezpečnějšího forvarda neposlali.

Výjimkou byl vrácený míč od Václava Černého s levé strany v závěru utkání a pak už jen Vasil Kušej našel Chorého po rohovém kopu.

Pokud přicházel na hrací plochu Ondřej Lingr, aby pomohl kreativitě a tlaku do chorvatské obrany, za 15 minut času na hřišti, podařily se mu jen tři nahrávky. Dvě zpětné na Vladimíra Coufala a jedna ve středu pole právě na Chorého. O ohrožení chorvatské brány však nemohla být řeč.

Pravá strana silnější

Český národní tým má dlouhodobě problém kvalitativně obsadit levou stranu hřiště. Proti Chorvatsku hrál levého obránce Jaroslav Zelený a co se defenzivy týče, nezklamal. Pozici levého křídla trenér Hašek svěřil Vasilovi Kušejovi. Jeho průniky však dokázal pravý bek Kristijan Jakič eliminovat.

Kušej se ale přesto ve dvou nadějných akcích ocitl. Právě on připravil palebnou pozici pro Šulce při největší české šanci zápasu. Druhá akce, která zvedla diváky ze sedaček pak však proběhla v ofsajdové pozici a tak ani není v datech započítaná.

I pohledem na heat-mapu je zřejmé, že Čechům lépe fungoval přechod přes pravou stranu hřiště, táhli tudy 43 % akcí. Středem hřiště pak 20 % a zleva 37 %.

Dopomohla tomu aktivita Lukáše Provoda, který si velmi dobře dokázal vyhovět s Vladimírem Coufalem. Na útočné polovině právě tato dvojice zaznamenala nejvíce nahrávek mezi sebou. Do velkého vápna ani do velké šance se však tito dva nedostali. Hranici pokutového území velmi dobře střežil Joško Gvardiol. O centr z větší vzdálenosti se však pokusil jen Coufal a to jedinkrát.

Výjimečná defenziva

Chorvatský tým se dostal do gólových šancí až v samotném závěru zápasu, kdy už vzhledem ke střídáním nefungovala kompaktnost české sestavy. Brankář Matěj Kovář pak čelil dvěma gólovým šancím a s oběma si poradil.

Vyzdvihnout je ale třeba obrannou činnost Čechů. Obranná čtveřice fungovala výjimečně a vyrovnala se té chorvatské. Lídrem defenzivy byl bezpochyby Ladislav Krejčí.

Česká obranná čtveřice dohromady vyhrála téměř všechny obranné souboje jeden na jednoho (11 ze 13). A pokud hrozilo nebezpečí, včas jej dokázala eliminovat odkopem míče do bezpečí (21x). Jen pětkrát se stalo, že Zelený, Vitík, Krejčí a Coufal zachytili míč mimo souboj, což napovídá o výjimečné kvalitě kontroly míče Chorvatů. Naopak hostující defenziva zachytila české nahrávky desetkrát.

Aktivní obrannou hrou český tým eliminoval nutnost faulů, za celé utkání měli Češi 17 přestupků a neinkasovali ani jedinou kartu. Chorvati sice faulovali pouze osmkrát, ale také dvakrát tahali za záchrannou brzdu a viděli dvě žluté. Defenzivu se podařilo Ivanovi Haškovi sestavit výborně a v následujících zápasech může být základním stavebním kamenem pro úspěšná vystoupení s podobně silnými soupeři, jakým Chorvatsko bylo.

Střídání do plusu nebyla

Co se naopak trenérovi Haškovi nepodařilo, byla střídání. Místo gradace výkonu Češi ztratili převahu. Právě po změnách si v závěrečných minutách Chorvatsko také vypracovalo své největší šance. Hrací plochu jako první opustil Vasil Kušej, jehož nahradil Matěj Vydra. Během necelé půlhodiny se však plzeňský forvard jen osmkrát dotkl míče. Měl ale i smůlu, při jeho parádním paradním průniku, kdy se rodilo přečíslení 2 na 1, ho Kramarič stáhl za dres a inkasoval žlutou kartu.

Na posledních 14 minut přišli místo Provoda a Červa na hřiště Ondřej Lingr a Václav Černý. Lingr se neprosadil vůbec, Černý vyslal do velkého vápna jednu nadějnou přihrávku. Dynamiku české hry ani jeden z ofenzivních náhradníků nezvýšil. 

Opakovaly se scénáře z posledních vystoupení národního týmu, kdy Češi v závěrečných minutách přenechávají iniciativu soupeři.

V Chorvatsku dostali Češi čtyři branky v závěrečné půlhodině, podobně se vyvíjel zápas se Saúdskou Arábií, která dala v přípravněm utkání vyrovnávací gól v nastavení a pod tlakem byl Haškův tým i v Černé Hoře, kde nakonec tříbodový zisk naštěstí pečetil Václav Černý po protiútoku.

Celkově je zřejmé, že Haškův realizační tým dokáže hráče výborně namotivovat a zápasy umí Češi velmi dobře rozehrát. V průběhu utkání se ale nedaří správně reagovat a v závěrečných minutách tým pravidelně ztrácí kontrolu nad vývojem zápasu.

Česko – Chorvatsko 0:0