Schick v Římě? Výjimečný střelec, ale možná na to byl až moc mladý, vzpomíná bývalý šéf klubu

Jmenuje se Ramón Rodríguez Verdejo (57), ale takhle ho vlastně skoro nikdo nezná. Ve velkém světě fotbalu je známý jako Monchi a má za sebou několik hvězdných angažmá. Naposledy španělský manažer působil v Aston Ville, které pomohl vystoupat ze spodních pater Premier League až do Ligy mistrů, dříve zanechal velkou stopu i v AS Řím a Seville. A i díky němu se zvedala cenovka českého útočníka Patrika Schicka (29). Koneckonců i o tom vypráví v exkluzivním rozhovoru pro španělskou redakci Livesport Zpráv.

Paradoxně ho dnes na adresách velkoklubů nenajdete. Dal si pauzu a vrátil se tam, kde jeho cesta začala. Do andalúského San Fernanda, kde se snaží probudit vášeň místní komunity pro fotbal a postavit tým, který třeba jednou bude budit respekt.

"Mám k tomu městu blízko a je to asi i má životní volba. Dříve jsem za ten tým chytal (na dobové fotce je Monchi v horní řadě v brankářské výstroji). Vždy jsem měl takovou iluzi, že se do San Fernanda vrátím, abych zde něco realizoval. Tvoříme v podstatě nový klub, prakticky z ničeho. A hlavní výzvou aktuálně nejsou hráči, ale to, že chceme získat fanoušky, aby se s tímto projektem ztotožnili. Vždycky jsem říkal, že ten klub bude takový, jaký ho budou chtít mít lidé ze San Fernanda," vypráví.

Je velmi pravděpodobné, že velká jména opravdu brzy přivede. Viceprezidentem klubu a pravou rukou Monchiho je totiž René Ramos, bratr slavného Sergia… A i ten byl vlastně díky působení v Seville jedním z klientů dnes slavného fotbalového manažera.

Jak nastartovat Sevillu 

V Seville jste objevoval mladé talenty, z nichž se později staly hvězdy. Jaké tajemství za tím bylo?

"Já měl v zásadě při svém příchodu do Sevilly jasno. Chtěl jsem, abychom dokázali vytvořit model sportovního managementu, který by nám umožnil předběhnout ostatní kluby v hledání talentů. Ale už to nebylo jen o mně. Úspěch nespočíval jen v hledání talentů, ale také v jejich vedení. To je stejně důležité. Myslím, že jsme byli dobrými skauty, ale také dobrými manažery. Věnovali jsme pozornost vývoji hráčů a jejich osobností, což mělo následně vliv na jejich hodnotu."

Je pravda, že Daniho Alvese jste pořídil za pouhých 500 tisíc eur?

"Bylo to velmi složité, myslím že to bylo v lednu 2003. Štěstí pro nás a neštěstí pro jeho mateřský klub, který procházel ekonomicky dramatickým momentem. Té situace jsme dokázali využít a koupit ho za nižší cenu, než jaká byla dohodnuta. Jeho případ je ale atypický. Hráče nekoupíte za tak málo, abyste ho o pět let později prodali za více než 40 milionů eur. On je jedním z mála, kdo dokázal vyhrát tolik titulů. Ale tohle dítě má samozřejmě mnoho "rodičů", nejde jen o sportovní vedení, ale i o jeho samotného. On byl výjimečný profesionál."

Ivan Rakitiče jste pořídil taky zadarmo…

"Končila mu smlouva se Schalke. A shodou okolností byl také lednovým podpisem. Sešla se řada okolností, které nám hrály do karet. Přišel ve složité době, ale opět, byl to velký profesionál, který se navíc velmi dobře adaptoval a rozhodně pomohl k růstu klubu. Byla to oboustranně výhodná situace, výhra pro všechny."

Jak si vlastně fotbalisty, které oslovujete, nacházíte? A jak důležité jsou pro vás osobní setkání? 

"Nesmí se zapomínat, že fotbalisté jsou lidé a je mnoho hráčů, kteří nepředvádějí dobré výkony, protože se nedokážou přizpůsobit. Takže se snažím člověka poznat. Samozřejmě, videohovory a jiné dnešní technologie umožňují mnohem více. Ale vždycky se s lidmi snažím mluvit osobně. Chci zjistit, jaký ten hráč je a zda se do nového prostředí těší a je hladový.  Nelze se soustředit jen na taktickou, technickou nebo fyzickou stránku, ale i na tu lidskou."

Odmítl jste nějaké hráče? 

"Moc ne, ale některé ano, protože mi právě tu iluzi, o které jsem mluvil, nepředali. Nebo jsme zjistili, že jejich profesní život není úplně nejvhodnější."

Problém jménem Salah

Ze Sevilly jste se vydal do Itálie. Jak odlišné bylo působení v AS Řím od toho domácího v Seville?

"Je to zvláštní. Mám pocit, že když se někdy mluví o Monchim a Římu, že se vždycky řeší něco negativního. Na AS vzpomínám jen v dobrém, protože to byly dva velkolepé roky. Byl to můj první pobyt mimo Sevillu a moc jsem si ho užil, zejména tu první sezonu. Museli jsme během dvou přestupních obdobích prodat všechny důležité hráče kvůli ekonomickým problémům. Možná jsem si mohl trochu víc zjistit před příchodem nějaké souvislosti. Ale trvám na tom, že i když jsme museli prodat Salaha, Rüdigera nebo Paredese, tak to výsledkově nedopadlo vůbec špatně. Tým první rok v Serii A skončil třetí a hrál semifinále Ligy mistrů. Druhý rok, když jsem odcházel, jsme byli pátí."

A ten prodej Salaha, když se na něj díváte s odstupem osmi let. Bylo to dobře, nebo špatně? Právě on tehdy zastavil AS Řím na cestě do finále Ligy mistrů.

"Bylo to nutné. Když jsem tam přišel, Salah byl prakticky prodán za 33 milionů eur. Nakonec jsme za něj ale dostali 55. Chtěl odejít a jediné, co jsme mohli udělat, bylo pokusit se cenu vylepšit. Musíte si uvědomit, že ten moment, tedy prodej Salaha, nastal ještě před celou tou explozí přestupů za šílené ceny. Salahův problém byl ten, že už existovala dohoda mezi AS Řím a Liverpoolem. A naše práce byla taková, že jsme z toho potřebovali získat co nejvíc, protože hráč už věděl, že chce odejít."

Dva měsíce po Salahově odchodu jste do útoku přivedli Patrika Schicka. Co jste na něm viděli? Stal se v té chvíli rekordně nejdražší posilou klubu. (38 mil. eur, pozn. red.) 

"No přece to, co dělá pořád: hraje dobře a dává góly. To přece útočníci dělají! Je pravda, že možná byl příliš mladý. Ale také byl okolo něj určitý tlak, byl to hráč s důležitou cenovkou. Ale já to o Patrikovi říkám pořád: myslím, že je to výjimečný hráč, a pokaždé, když Leverkusen hraje a dává góly, vidím Schicka. Vlastně nevím, kolik už jich dal. Chci říct, že je to fotbalista, který se narodil jako výjimečný střelec."

Když jste se pak v roce 2019 vrátil do Sevilly, byla jiná?

"Určitě se změnila k lepšímu. A bylo to něco, co jsem objevil až za mého působení v Římě. Bylo to využívání dat. Byla to najednou Sevilla, která chce růst prostřednictvím dat. Tehdy to byla jedna z věcí, která nás mohla odlišit od ostatních. A já se přiznám, že jsem byl z Říma daty nakažený, takže mě to opravdu nadchlo. Byl to tehdy velmi vzrušující začátek projektu."

Premier League se mění

Nakonec jste si vyzkoušel díky Aston Ville i prostředí Premier League. V čem je pro fotbalové manažery Anglie odlišná?

"Budu mluvit o modelu Aston Villy. Tam je postava trenéra na vrcholu pyramidy. Je to člověk, který řídí klub na sportovní úrovni. Pak je tam samozřejmě otázka bohatých vlastníků klubu, která ve Španělsku obvykle neexistuje. Postava sportovního ředitele je v Anglii mnohem více v pozadí, což umožňuje pracovat ve větším klidu. Nebylo tolik příležitostí, jako jsem měl v Seville nebo v Římě. I vztah s médii byl vzdálenější. Najednou jsem neměl skoro žádné žádosti o rozhovory, byl jsem člověk v pozadí. Ale celkově Premier League nabízí model, který by měli všichni, včetně LaLigy, následovat. Má úspěch. Byla to profesní zkušenost, ale velmi, velmi zajímavá."

Podařilo se vám pro Aston Villu získat Marcuse Rashforda. Čím jste ho vlastně přesvědčil, že opustil Old Trafford a šel do menšího klubu? 

"Klíčový byl Unai Emery. Ten mu už při rozhovoru řekl: 'Podívej, Marcusi, jsem si tebou jistý. Dáme ti příležitost zase hrát Premier League'. Dokázal mu předat vše, co potřeboval slyšet. A nejlepší je, že se to splnilo. To je důležité. Marcus je hráč s výjimečnou technickou i fyzickou úrovní, prostě špičkový fotbalista. A vidíte, teď je v Barceloně…"

V Aston Ville jste se s Emerym potkal již podruhé v kariéře, předtím jste s ním působil v Seville. Dají se tyto dvě etapy nějak srovnat?

"V osobní rovině je to prakticky stejné. Jsme dva velmi nároční lidé, velmi nervózní, velmi intenzivní. Na profesionální úrovni byl ten vztah samozřejmě trochu jiný, protože v Seville jsem byl v hierarchii klubu nad ním. V Birminghamu byl šéfem sportovního oddělení on. A pokud jde o Unaiovy kvality, zjistil jsem například, že Unai je nyní mnohem vyspělejší na taktické a technické úrovni."

Byl jste blízko Ollieho Watkinse. A v jeho souvislosti se mluvilo o zájmu Arsenalu a Manchesteru United. Co je na tom pravdy? 

"V lednovém přestupovém období byl o Watkinse skutečný zájem ze strany Arsenalu. Ale v létě pak už žádná oficiální nabídka nepřišla."

Kdo je vlastně v tom fotbalovém prostředí nejtvrdším vyjednavačem?

"Těch je spousta. Ale vždycky říkám, že Daniel Levy, je asi jeden z nejtěžších vyjednavačů. Tottenham byl vždycky obtížný klub. Ale obecně platí, že všude najdete velmi schopné lidi, kteří mají spoustu argumentů a jsou komplikovaní."

Pokud jste poznal Premier League, mohl byste říci, zda je tak úspěšná jen díky množství peněz?

"Myslím, že anglický fotbal se dnes vyvíjí pozitivním způsobem nejen díky financím. Ekonomickou sílu měl vždycky. Ale anglické kluby k tomu přidávají i sportovní strukturu. To jim myslím v minulosti chybělo. Změnilo se to s příchodem nových, především zahraničních investorů: Američanů, Asiatů, ale v našem případě i Afričanů. Vytvořily se nové infrastruktury na úrovni sportovního managementu a zpracování dat a dnes i týmy jako Brighton, Bournemouth či Brentford, mohou provádět akvizice na opravdu velmi vysoké úrovni."

Slavný nepodpis Van Persieho

Pojďme ještě k vám. Jaké jsou tři nejlepší podpisy, které jste udělal?

"Perfektní byl jednoznačně Dani Alves. To byl příběh o tom, jak někoho objevit neznámo kde, adaptovat ho a přimět ho, aby v klubu hrál. A on pak vyhrával tituly a my ho prodali s neuvěřitelným ziskem. Těch dalších je pak mnoho. Jedním z posledních je možná Morgan Rogers. Ale můžeme mluvit i o Fabiánovi nebo Kanoutém, Gameirovi, Baccovi, Diegu Carlosovi."

A jsou i nějaké hvězdy, které vám uletěly z hrsti? 

"Už jsem někdy možná vyprávěl o slavném nepodepsání Robina van Persieho. To byl hráč, kterého jsme měli uzavřeného. Byl jsem vlastně v Rotterdamu, abychom to jen uzavřeli a najednou se nám do cesty připletl Arsenal. Robin sice ještě nebyl tak známý, ale toho rozruchu kolem něj bylo mnoho. Byli jsme namlsaní a nebylo z toho nakonec nic. Když se dnes podíváte na Robinovu kariéru, je to zklamání ještě větší. Ale co, to se stává. Je to prostě sport. Ale i my jsme samozřejmě dokázali ukrást v poslední chvíli hráče. Byl to Christian Poulsen, kterého už měl Milán podepsaného, a na poslední chvíli jsme jim ho vzali. Díky němu jsem si uvědomil, že něco děláme dobře, když jsme schopni přesvědčit hráče, aby šel radši do Sevilly než do AC Milán."

Zpeněží Trenčín nigerijskou hvězdičku? Získala si pozornost Tottenhamu i Leverkusenu