Dočká se německý fotbal revoluce? Kluby z někdejší NDR se bouří, do třetí ligy chtějí jít přímo

Po 34 kolech skončila 18. května sezona Regionalligy Nordost - jedné z pěti regionálních lig, které v hierarchii německých klubových soutěží zastupují čtvrtou nejvyšší úroveň. Její vítěz, Lokomotive Lipsko, však postup neslavil. Ne snad, že by do 3. Ligy nechtěl, právě naopak. Jednoduše ale nemohl.

Pyrrhova vítězství přitom dosáhl již v roce 2020 - také tehdy se po ovládnutí soutěže neposunul o patro výš. Stejně tak navzdory prvenství v RL Nordost nezískalo místenku ve vyšší soutěži ani berlínské Dynamo v roce 2022. A ani Energie Cottbus v roce 2023, která ovšem o rok později postupovala. Podobně jako Viktoria Berlín v roce 2021.

Na první pohled zvláštní osud různých vítězů vysvětluje herní systém Regionallig. Ten ovšem přestává být po chuti řadě klubů. Většinou těm z východní části Německa, byť ne pouze jim.

Pět vítězů, čtyři postupující

Již 33 klubů podpořilo iniciativu Aufstiegsreform (postupová reforma), která usiluje o zaručení postupu do 3. Ligy pro všechny vítěze Regionalligy. Což je něco, co v současnosti nefunguje. 3. Liga sice není uzavřenou soutěží, postup do ní ovšem má svá úskalí.

V aktuálně platném systému postupují do 3. Ligy čtyři týmy - tři přímo, jeden přes baráž. Na postup mají pochopitelně nárok vítězové jednotlivých soutěží - Regionallig Nord (sever), West (západ), Südwest (jihozápad), Bayern (Bavorsko) a Nordost (severovýchod). Tři mistři tedy putují do vyšší soutěže přímo, další dva se o zbylou vstupenku utkávají mezi sebou v baráži.

Rovnou do 3. Ligy vždy míří vítězové RL Südwest a RL West - s odůvodněním síly, neboť se jedná o oblasti, které dohromady tvoří více než 50 % registrovaných týmů v Německu. Třetí přímé postupové místo se točí mezi zbývajícími Regionalligami (Nord, Bayern a Nordost). Znamená to tedy, že vítězové těchto soutěží mají pouze jednou za tři roky zaručenou místenku ve třetí nejvyšší soutěži.

A přesně z toho důvodu letos ostrouhal tým Lokomotive Lipsko, neboť po 34 kolech musel ještě absolvovat dvojzápas, v němž si neporadil s Havelse, mistrem RL Nord. O patro výš putoval šampion RL Nordost jen v letech 2021 (Viktoria Berlín) a 2024 (Energie Cottbus), na další zaručený postup budou na severovýchodě čekat až do roku 2027. Ve zbylých letech to musí zkoušet přes baráž, v ní ovšem zástupci RL Nordost pravidelně selhávají (2020 - Lok Lipsko, 2022 - BFC Dynamo, 2023 - Energie Cottbus).

Tento postupový klíč se nelíbí fanouškům, kteří dlouhodobě vyjadřují svůj nesouhlas vyvěšováním transparentů "Meister müssen aufsteigen" (mistr musí postoupit). Nesouhlasí ani jednotlivé kluby, jejichž zástupci se v únoru tohoto roku sdružili do iniciativy Aufstiegsreform a pod její hlavičkou požadují zásadní změnu.

Ossis ztrácí na Wessis. I ve fotbale

S iniciativou přišla většina účastníků Regionalligy Nordost - tedy soutěže, která územně pokrývá někdejší NDR. "Dveře do profesionálního fotbalu jsou téměř zavřené. V podstatě nelze nijak předvídat, jak se dostat do vyšší soutěže. Požadujeme řešení nejen pro nás, ale pro všechny, kteří se chtějí dostat do 3. Ligy," prohlásil při příležitosti únorového vykopnutí Aufstiegsreform sportovní ředitel Hallescher FC Daniel Meyer a zdůraznil, že v sázce není jen přesun o úroveň výš, ale celkové nastavení klubů. Zatímco Regionalligy jsou poloprofesionálními soutěžemi, ve 3. Lize už se z hráčů stávají naplno profesionálové.

Postupem času se iniciátorům ze severovýchodu daří na svou stranu naverbovat i další kluby z různých koutů Německa. "Pokud nevíte, zda sportovní úspěch nakonec povede k postupu, nemůžete spolehlivě pracovat z ekonomického ani ze sportovního hlediska. Před rokem jsme sami zažili hroznou zkušenost, kdy jsme navzdory dominantní sezoně nepostoupili," zdůvodnil připojení k Aufstiegsreform sportovní ředitel Würzburger Kickers Sebastian Neumann. Tým ovládl v sezoně 2023/24 RL Bayern s 13bodovým náskokem, ve výsledku ale měl smůlu, neboť v baráži nestačil na rezervní tým Hannoveru 96 z RL Nord.

V posledních dnech se k Aufstiegsreform ve velkém přidávají dokonce i kluby ze západní části Německa, přestože vítěz RL West putuje do 3. Ligy přímo. Solidarita spolu s vírou, že pro ně se zase tolik nezmění, přivedly na stranu reformy kluby z Wuppertalu, Oberhausenu, Bonnu nebo Siegenu. Zatím nulová je naopak odezva z RL Südwest, která má taktéž své jisté.

Táhnoucími "mašinfíry" každopádně zůstávají oddíly z oblastí tvořících před rokem 1990 socialistickou NDR. Zároveň tento případ ukazuje, jak i do fotbalového prostředí viditelně promlouvá problematika "Wessis und Ossis". Neboli stále přetrvávající rozdíly mezi kdysi rozdělenými západními a východními částmi Německa, které se odráží v podstatě ve všem - životní úrovni, ekonomické výkonnosti, míře nezaměstnanosti, stárnutí populace či příklonu k migraci.

Velmi jednoduše řečeno: Východu se nedaří dohnat západní část a obě části země se navzdory absenci administrativních hranic nadále výrazně liší. A kopaná v tomto směru není výjimkou. Po znovusjednocení se součástí 1. či 2. Bundesligy stalo jen několik východoněmeckých klubů, které navíc postupem času začaly zaostávat. Doháněla je ekonomická tranzice i exodus nejlepších hráčů, které zlákala lukrativnější angažmá v západním Německu. K ničemu byly vzpomínky na ovládnutí evropského Poháru vítězů pohárů (1. FC Magdeburg), na účasti ve finále stejné soutěže (Carl Zeiss Jena a Lokomotive Lipsko) nebo na 98 odehraných mezinárodních klání (Dynamo Drážďany). Doba se změnila a východ na ni jen těžko reagoval.

A kluby z někdejší NDR zaostávají dodnes. 1. Bundesligu hraje pouze berlínský Union (RB Lipsko sice sídlí na východě země, avšak od svého založení v roce 2009 píše podstatně jinou historii), ve 2. Bundeslize budou v následujícím ročníku působit Magdeburg s Dynamem Drážďany, ve 3. Lize najdeme Hansu Rostock, Erzgebirge Aue a Energii Cottbus. Toť vše. Pouze šest z celkového počtu 56 klubů, které působí ve třech nejvyšších německých soutěžích, nese tradici východoněmeckého fotbalu.

I proto všech šest zmíněných vyslanců podporuje Aufstiegsreform, neboť i "zaseknutá" RL Nordost brzdí východoněmecký fotbal. Prozatím jde také o jediné sympatizanty s iniciativou napříč Německem, kteří působí ve 3. Lize a výš.

Ujme se návrh na menší počet Regionallig?

Polemika o podobě nižších soutěží se Německem táhne přes třicet let - od sjednocení až dodnes - a je pevně spjata s nároky zástupců východoněmecké kopané. Ti například v 90. letech minulého století požadovali vznik vlastní RL Nordost (tehdy ještě třetiligové) z důvodu nutnosti omezení cestovních nákladů. Později zaznívalo dokonce i to, že jedna soutěž je pro severovýchod málo, protože pokrývá hned pět rozlohou velkých spolkových republik.

Zástupci Aufstiegsreform teď ovšem razí jinou, chtělo by se říct mnohem servilnější cestu. Momentálně není pořád jasné, jak přesně by postupová reforma měla vypadat. Minimálně jeden návrh se však skloňuje častěji.

Ten zní následovně: aby skutečně mohl postupovat vítěz každé RL, je nutná redukce počtu Regionallig ze současných pěti na čtyři. Jejich vítězové by ve 3. Lize nahrazovali čtyři sestupující. Tolik mužstev padá ze třetí nejvyšší soutěže již dnes - a jen těžko se na tom bude něco měnit. Zároveň by místo současných 18 hrálo v každé RL 20 mančaftů, což povede k poklesu celkového počtu týmů ve čtvrté nejvyšší úrovni - z 90 na 80.

Na první dobrou to může znít jako střílení do vlastní nohy, neboť v takovém případě by severovýchod s největší pravděpodobností přišel o vlastní Regionalligu a musel by k sobě přijmout část jiných regionů. Přitom právě RL Nordost je ze všech Regionallig z důvodu koncentrace silných, tradičních značek tou nejsledovanější a nejnavštěvovanější. Nachází se v ní bývalý hegemon východoněmecké Oberligy, který v 80. letech dominoval díky podpoře tajné policie Stasi (BFC Dynamo), dále městští rivalové ověnčení domácími či evropskými úspěchy (Lokomotive a Chemie Lipsko) i několik dalších šampionů Oberligy (Rot-Weiss Erfurt, Chemnitzer FC, Carl Zeiss Jena, FSV Zwickau). Tím vším RL Nordost opravdu láká.

Avšak k čemu je vlastně soutěž s nikam se neposouvajícími týmy dobrá? Není lepší učinit kompromis? Ostatně i kdyby se RL Nordost rozšířila o kluby z dalších regionů, pořád by pamětníci NDR měli v takové soutěži převahu. A hlavně - v případě čtyř Regionallig by získali to hlavní, tedy usnadnění cesty o úroveň výš.

Minimálně jeden bod probíraného nápadu každopádně zůstává problematický. Jestliže by jednotlivé Regionalligy neměly 18, nýbrž 20 účastníků, logicky by se tím zvýšil počet zápasů. Tedy zesílil by tlak na už tak napěchovaný kalendář. Sezona s 38 koly by se zcela jistě neobešla bez zápasů vložených doprostřed pracovních týdnů, které v Německu nejsou zrovna populární. K tomu o něco více cestování, o něco více nákladů...

Svazy musí vytáhnout hlavu z písku

Nebude to jednoduché. To si každopádně lídři Aufstiegsreform jistě dobře uvědomují od samotného začátku. Minimálně jeden trumf ale v rukávu mají. Všichni totiž dobře vědí, že reforma Regionalligy měla proběhnout už dávno. Jen zároveň všichni dělají, že na to zapomněli.

Když se totiž v roce 2017 rozhodlo o modelu čtyř postupujících, počítalo se též se zúžením počtu Regionallig z pěti na čtyři. Dnes jsme o osm let dále... a Regionallig je pořád pět. Mohou za to jak nečinné regionální svazy, které RL řídí, tak i centrální orgán, tedy Německý fotbalový svaz (DFB), jenž na veškeré dění hledí spíš pasivně s argumentem, že jde primárně o záležitost zřizovatelů soutěží. Mnozí přitom očekávají, že právě v situaci, kdy se menší hráči nemají k činům, nastoupí silnější mediátor, jenž vezme problém pod svou záštitu. Avšak bohužel, DFB je přeborníkem ve strkání hlavy do písku.

Bez zapojení svazů se reforma těžko uskuteční. Lídři Aufstiegsreform už nicméně na tomto poli podnikli několik důležitých kroků. Minimálně se jim podařilo sladit pohled klubů-iniciátorů a Severovýchodoněmeckého fotbalového svazu (NOFV), tedy organizace, která řídí RL Nordost. To je důležité, neboť bez tažení za jeden provaz mohou roztříštěné síly těžko něco změnit.

Tento krok ovšem nebyl jednoduchý, neboť možnou reformu Regionallig dosud každý řešil po vlastní ose. Ostatně již v roce 2022 kluby přišly s iniciativou, jelikož však nezískaly podporu od NOFV, nemělo cenu postoupit věc na vrcholnou půdu DFB, kde je třeba o reformě tak jako tak hlasovat. Ani zástupcům NOFV se přitom současný systém nelíbí, dlouho ovšem prosazovali jiné východisko. Podle něj by se zásadně neměnily Regionalligy, ale naopak 3. Liga, a sice rozšířením ze současných 20 na 22 účastníků a zvýšením sestupových míst ze čtyř na pět. Pak by do 3. Ligy mohli rovnou postupovat mistři všech pěti RL.

Tento návrh, jehož problematickým bodem je opět zvýšení časových a ekonomických nároků (tentokrát na kluby ze 3. Ligy), však vzal zasvé po konzultaci s DFB. Jeho šéf Bernd Neuendorf projevil o problematiku zájem po jednáních se zástupci klubů z RL Nordost. V souvislosti s tím nicméně rezolutně odmítl návrh NOFV na početní růst 3. Ligy, kterou řídí právě DFB a která už dříve velmi neochotně přistoupila na rozšíření sestupových míst ze tří na čtyři.

Zdá se ovšem, že NOFV se po vzkazu Neuendorfa neurazil, jak by šlo možná čekat. Naopak pokračuje ve spolupráci s jednotlivými kluby ze severovýchodu. Roboty ale pořád zůstává habaděj. Určitě bude třeba ke kooperaci přesvědčit i další oblastní svazy. Především tedy severoněmecký (NFV) a bavorský (BFV), jejichž Regionalligy "trpí” stejně jako ta severovýchodní.

Řešení? Zřejmě až příští rok

Původně se reforma měla probírat letos v listopadu na řádném zasedání DFB. Celý proces nicméně neběží po drátkách, proto již zástupci Aufstiegsreform avizovali, že se upínají spíše k vyvolání mimořádného shromáždění na jaře roku 2026. Tak jako tak by novinky stejně vstoupily v platnost nejdříve od ročníku 2026/27.

Do té doby lze pracovat na plánu, který nadchne mnoho a rozzuří málokoho. Z momentálního stavu věcí nicméně plyne, že současné navržení Regionalligy nevyhovuje vícero stranám, dokonce popírá dřívější dohodu. Od toho se iniciátoři Aufstiegsreform určitě mohou odpíchnout.

Nalezení nového konsensu už ale bude složitější. Oříšek představuje především nutnost přiklonit alespoň částečně na svou stranu člensky silný západ a severozápad Německa, jemuž momentálně rozdané karty vyhovují. Bohulibá myšlenka, že mistři musí postoupit, k přesvědčení zřejmě nestačí.