Slavil titul s Libercem, teď čaruje v 1. B třídě. Čas Slovanu zase přijde, předpovídá Koloušek

Za tým z města o necelých pěti tisících obyvatel kope rodák z nedaleké Mladé Boleslavi druhým rokem a zatím na jeho adresu nešetří chválou. "Sedli jsme si jak s kluky, tak i s trenérem, s nímž se znám od žákovských let. Výborně tu funguje kabina, což je pro mě vždy důležité,“ glosuje pětinásobný reprezentant.

Vydařený podzim

K dobré náladě přispívá i letošní postup z okresního přeboru do kraje. Ani ve vyšší soutěži navíc na podzim rozhodně nepůsobila Bělá ustrašeným dojmem a s bilancí devatenácti bodů ze třinácti zápasů tráví zimní přestávku na šestém místě tabulky.

"Můžeme být spokojení. Jako nováček nepředvádíme vůbec špatné výkony. Oproti okresu jsme si museli zvyknout na o poznání kvalitnější a náročnější fotbal. Ale všechno se dá zvládnout, když se člověku chce,“ říká držitel sto padesáti sedmi startů v české nejvyšší soutěži.

Třetí nejbohatší Čech a jen třetí liga? Jsme mu vděční, říká trenér Hodonína. Ale nepřeplácíme!

Problém mu nedělá ani oproti minulému ročníku přece jen delší cestování. "Trvale bydlím v Praze a na většinu venkovních utkání jezdím rovnou z domova. Domácí utkání zase beru jako spojení příjemného s užitečným, protože nedaleko Bělé mám chatu. Ve srovnání s minulou sezonou toho o moc víc nenajezdím,“ sděluje Koloušek.

Exhibice? Vždy s plným nasazením

Kromě zmíněné Bělé pod Bezdězem nazouvá kopačky i za různá veteránská uskupení, jako jsou Sigi Team nebo stará garda pražské Sparty. Rozdíl mezi exhibicemi a mistrovskými zápasy ale nedělá. "Oboje se snažím hrát na plný plyn. V mém věku to už bohužel ani jinak nejde, pokud tedy chci, aby moje hra nějak vypadala,“ culí se.

"Je fakt, že se při exhibičních utkáních asi naběhám méně. To má souvislost spíše s tím, že jsem v týmu s bývalými špičkovými hráči. Tudíž dostávám balony přímo do nohy a nemusím dobíhat každou druhou přihrávku,“ usmívá se autor šestadvaceti branek v české lize.

Liberecké vzpomínky

Nejkrásnější časy prožil Koloušek během angažmá ve Slovanu Liberec. Kreativní záložník byl jednou z klíčových postav souboru, který s trenérským duem Škorpil–Csaplár přivezl na jaře 2002 pod Ještěd historický titul.

„Celé to bylo především o perfektní partě, kterou zdaleka netvořili jen hráči. Pro klub tehdy dýchal každý jeho zaměstnanec – od manažera přes holky v kancelářích až po oddílové trávníkáře,“ vzpomíná tehdejší opora.

Liberecká mistrovská jízda? Škorpil prozradil recept na titul i to, čím ho šokoval Csaplár

Velkou zásluhu na úspěšném období měla podle něj hlavně osoba mladšího kouče z trenérského tandemu. „Příchod Pepy Csaplára nás jednoznačně posunul o level výš. Přinesl s sebou tehdy v Česku málo vídaný pohled na fotbal, čímž perfektně doplnil praktika Láďu Škorpila. Pod jejich vedením jsme následně svým herním pojetím bavili celou republiku,“ pokračuje.

Ve vyprávění se pak vrací k dramatickému poslednímu kolu zmíněného ročníku, který skončil mistrovskou tečkou. „Prohráli jsme s Bohemians a opravdu to s námi vypadalo všelijak. Naštěstí nás ale v souběžně hraném zápase Slavie se Žižkovem zachránil Pavel Kuka, jenž nám svou brankou vystřelil trofej pro mistra ligy. Následné oslavy pak byly něco tak neuvěřitelného, že na ně nezapomenu do konce života,“ líčí dojatě dnes už holohlavý pamětník.

Slovan se mezi špičku vrátí

Pozitivně vidí jedna z klubových ikon rovněž budoucnost Slovanu, od něhož si v současné éře pod majitelem Ondřejem Kaniou slibuje návrat mezi užší tuzemskou špičku.

„Nějakou chvíli to asi ještě potrvá. Současné směřování klubu, stejně jako další dění kolem něj, se mi ale zamlouvá. Vím, že jak fanoušci, tak nové vedení čekali, že mančaft půjde nahoru rychleji, ale chce to ještě trochu trpělivosti. Věřím, že velké momenty tohohle týmu dříve nebo později přijdou,“ předpovídá.

On sám už ve vrcholovém fotbale nikterak nepůsobí a dle svých slov žije spokojeným životem v ústraní. „Jako každý jiný člověk chodím normálně do práce. Dělám v jedné rodinné firmě, která se zabývá papírnictvím. O víkendu si pak jdu zahrát fotbálek a po něm si občas sednout do hospody. Prostě pohoda a pokud možno žádný stres,“ uzavírá Václav Koloušek rozhovor.

Je otázkou, jak Liberci zafunguje orientace na zahraniční hráče, říká Škropil. Oni sem nechodí něco budovat