Hvězdy a jejich manýry v touze přestoupit? Z hrdiny jste zrádcem, pohrdání klubem, říká Morávek

Současné přestupové okno je plné takových situací, kdy hráči odmítnou jet na soustředění, někam zmizí, odjedou se chystat do bývalého klubu a doufají, že svým jednáním přimějí kluby kývnout na přestup jinam.Nejvíce asi rezonuje případ Alexandera Isaka, jenž chce odejít z Newcastlu do Liverpoolu a kluby zatím nenašly společnou řeč. Upřímně mě fascinuje, že si švédský útočník usmyslí, že se pojede individuálně připravovat do San Sebastianu, kde v minulosti hrál za Real Sociedad. Člověk si už říká, jestli to není spíš než páka rovnou provokace všech lidí v Newcastlu.

Nyní už jdou zprávy, že by se měl vrátit zpátky k týmu do tréninkového procesu, ale prostě už se té rebélie dopustil…

Podobně to udělal i Viktor Gyökeres, který před přestupem do Arsenalu nahlas říkal, že už se nezapojí do přípravy Sportingu a radši bude platit pokuty. Nadšený není ani objev letošního Eura do 21 let a kometa Bundesligy Nick Woltemade ze Stuttgartu, který chce přestoupit do Bayernu Mnichov. V minulosti si takto vytrucoval odchod třeba Vladimír Coufal ze Slavie do West Hamu, který hrozil, že přestane trénovat, pokud ho klub okamžitě neuvolní.

A čerstvý příklad je i Ademola Lookman z Atalanty, který si chce vydupat přestup do Interu. Jednání se vlečou, kluby nenašly dohodu a Lookman je z toho otrávený. Jeho reakce? Bez dovolení vynechal několik tréninků, které už vede nový kouč Ivan Jurič. Podle Corriere dello Sport se s ním navíc nedá spojit. Lidé v Atalantě ani pořádně netuší, kde je. Jediný, kdo o něm ví, je jeho agent, což je zároveň jediná osoba, která může s kluby přestup řešit.

Přitlačit klub ke zdi

Jednoznačně je na těchto příkladech znát, že ti kluci moc dobře ví, že když zajdou takhle daleko, dosáhnou svého. Přitlačí klub ke zdi a jediné, co mu bude zbývat, je najít domluvu se zájemci o přestup. Málokdy se stane, že by si klub stál za svým, hráče disciplinárně potrestal a hráč by nakonec zůstal v klubu.

Sám jsem se ocitl během kariéry v situaci, kdy jsem si extrémně přál zůstat po hostování i nadále v Kaiserslauternu. Tehdy se mi to tam povedlo, klub mě chtěl také, ale Schalke to zatrhlo. Na nic neslyšelo. Ani hráčskou výměnu.

Dnes by si hráč klidně postavil hlavu. Nenastoupil do přípravy a odmítl se se Schalke bavit. Jenže mě osobně by to nikdy nenapadlo. Jsem v tomto ohledu zcela jiná povaha. A také je důležité říct, že jsem kolem sebe neměl lidi, které by mě k tomu nejakým způsobem nabádali. Podle mého názoru právě z jejich hlav je drtivá většina podobných nápadů, kdy hráči trucují a chtějí si něco vydupat.

Zažil jsem také, kdy to dělali moji spoluhráči a musím říct, že to logicky do týmu přineslo jen neklid. Obránce Kevin Danso se tak choval, když chtěl odejít z Augsburgu do Racingu Lens. Klub ho nechtěl uvolnit a tak Kevin nejel na sto procent. Na tréninku jsme dělali sprintová cvičení a on je absolvoval beze srandy v chůzi.

Místy to vypadalo až komicky, ale když tam dřete a vidíte tohle, do srandy vám moc není. Narušuje to morálku v týmu. Po 15 minutách už to trenér nevydržel a vyhodil ho. Nakonec do Francie odešel, sedlo mu to tam a vykopal si tam přestup do Tottenhamu. Člověk zpětně vidí, že udělal dobře, ale určitě to šlo celé vykomunikovat lépe.

Řešení je složité

Jak tomuhle čelit? Složitě. Kromě nějakých právních ošetřeních ve smlouvách mě moc kroků nenapadá. I proto, že se podobných případů stalo už několik v minulosti a stále se dějí. Pamatuji si, že si přestup vytrucovali Robert Lewandowski (dvakrát) při odchodu z Dortmundu i Bayernu, Ousmané Dembélé z Dortmundu do Barcelony, Thibaut Courtois z Chelsea do Realu, Aubameyang či Luka Modrič.

Vyloženě ani nemuseli sabotovat tréninky, ale rovnou vzkázali, že už nechtějí jet s týmem na soustředění a chtějí přestoupit jinam. Tečka.

Přijde mi, že v těchto chvílích se projeví i hráčův vztah k danému klubu. Myslím si, že když si sednete s vedením, máte dobré vztahy, tak se to dá udělat bez velkých emocí. Líbilo se mi například, jak to provedla Plzeň v případě Pavla Šulce.

Je to podle mě i lepší pro fanoušky, kteří případný odchod mnohem více chápou, než když jejich hvězda začne trucovat a cuká se. Na jednu stranu se to dá brát jako pohrdání celým klubem.

Ze vteřiny na vteřinu jste z hrdiny největší zrádce. Pálí se vaše dresy a ti, kteří vám leželi u nohou, vás nenávidí. A zrovna Anglie je v tomhle nekompromisní. Proto mě zajímá, jak z toho nakonec Isak v Newcastlu vyleze.

Upřímně si myslím, že v klubu nezůstane. Půjde do Liverpoolu. A pokud ne, bude to mít se získáváním důvěry sakra těžké.