Má titul s Baníkem, dnes řídí autobus. Magera dává góly v 8. lize, za volantem se našel

Jak se ocitne rodák z Opavy v Poděbradech?

"Zamiloval jsem se. Během svého angažmá v Mladé Boleslavi jsem se potkal s nyní už bývalou manželkou. Do Poděbrad jsme se následně přestěhovali. Po konci kariéry a štaci v Zápech jsem tu pak začal kopat za Slovan.“

Momentálně působíte v jeho rezervě v osmé lize. Po podzimu jste pátí, je to úspěch?

"V rámci možností ano. Chtěli bychom hrát výše, jenže víte, jak to v nižších soutěžích bývá. V týdnu je velmi složité sejít se v dostatečném počtu na trénink a podobné je to i s docházkou na zápasy. Prakticky žádný jsme na podzim neodehráli v kompletním složení. V pár případech jsme byli dokonce rádi, že jsme se vůbec dali dohromady.“

Přitom má Slovan hned tři mužské výběry…

"Spolupráce funguje převážně mezi béčkem a céčkem, jež působí v 9. lize. A tým hrající 6. ligu je od zbytku už víceméně separovaný. O to častější jsou případy, kdy rezervu doplní hráči z céčka a naopak.“

Chodíte vypomáhat céčku i vy?

"Na podzim jsem naskočil jednou, ale to bylo spíše z hecu. Den předtím jsme totiž prohráli domácí zápas vysoko 3:10 a já si chtěl spravit náladu. Tak jsem se domluvil s trenérem a nastoupil za céčko v zápase proti TJ Předhradí, který jsme vyhráli. Jinak jsem hrál na podzim pouze za béčko.“

V soutěži se potkáváte i s rezervou dalšího poděbradského týmu, Bohemií. Jak moc jsou na této úrovni derby vyhecovaná?

"Ve srovnání s jinými jsou opravdu vyhrocená o kapku víc. Nikdy to ale nepřekročí mez slušnosti. Aktuálně jde o souboj dravého mládí proti zkušenostem. Zatímco Bohemka disponuje mladými kluky, velká část našeho jádra má už nejlepší roky za sebou. Takže zatímco se nás soupeř vždy pokouší uběhat, my sázíme na chytrost a vyzrálost.“ (úsměv)

První sezona skončila titulem

Vrcholovou kariéru jste začal mistrovskou sezonou v Baníku Ostrava. Jak na ni vzpomínáte?

"Fantasticky. Je až neuvěřitelné, jaký tým se na Baníku v tom roce poskládal. Od starších hvězd až po nás zobáky jsme všichni táhli za jeden provaz. Velká škoda, že se takový mančaft nepodařilo udržet déle a většina hráčů dříve či později odešla.“

Vy jste se s Bazaly rozloučil v létě roku 2008, kdy jste zamířil do rumunského Temešváru. Prý se vám tam ale moc nechtělo, proč?

"Máte dobré informace. Když jsem poprvé slyšel, že je o mně zájem v Rumunsku, měl jsem obavy. O této zemi jsem měl jen velmi málo informací a navíc byly dost negativní. Nakonec jsem byl ale mile překvapen.“

Ligový střelec dnes pálí v divizi. Tvrdík a Trpišovský mě chtěli do Slavie, Pelta to zarazil, říká

Čím konkrétně?

"Hlavně samotným Temešvárem. Neměl jsem moc velká očekávání. Jedná se však o velice pěkné město, kde jsem se za ty roky poznal se spoustou příjemných lidí. Vynikající to bylo i po fotbalové stránce. V týmu jsme měli fantastické podmínky, hráli jsme Pohár UEFA proti Ajaxu či Manchesteru City a měli fajn partu. Vyklubalo se z toho jedno z mých nejlepších angažmá.“

Mimo Rumunsko jste ochutnal i fotbal v Anglii, v League Two jste působil v barvách Swindonu. Jaké to bylo v tamní čtvrté lize?

"Jde o tvrdou a soubojovou soutěž. O fotbal se spolu s naším celkem pokoušela asi tak čtveřice dalších týmů. Zbytek sázel především na silové pojetí hry s tím, že soupeře jednoduše rozkopou. Pokud mám ale posuzovat Swindon, převážně těžil z hostování talentovaných mladíků z klubů Premier League. Odhaduji, že bychom se v české lize pohybovali minimálně ve středu tabulky. Bohužel jsem tam odehrál pouze 13 zápasů, pak jsem se zranil.“

Místo Bazalů angažmá v Boleslavi

Po zotavení jste zbytek ročníku strávil na hostování v Baníku. Ten jste pak v létě vyměnil za Mladou Boleslav? Nelákalo vás zůstat v Ostravě?

"Nebudu lhát, že ne. Jenže když jsem se po ukončení smlouvy se Swindonem sešel s baníkovskými majiteli, bylo mi oznámeno, že nejsou momentálně schopni vyhovět mým požadavkům a nebudou mi mít za zlé, pokud kývnu na jinou nabídku. Největší zájem měla Boleslav, s ní jsem si následně plácl.“

A litovat jste nemusel, že?

"Určitě ne. Strávil jsem v Bolce svoje nejlepší fotbalové roky. Odehrál jsem tam šest sezon a za tu dobu se stala klubem, ke kterému mám spolu s Baníkem i po letech stále hodně blízko. Jediné, co mě štvalo, byl fakt, že se nám nepodařilo nikdy proklouznout do evropských pohárů.“

Pětkrát jste vypadli v předkolech. Bylo to frustrující?

"Strašně, hlavně v období, kdy jsem dělal kapitána. Pokud se podíváte na soupeře, nejednalo se, vyjma Lyonu a nizozemského Twente, o úplně těžké váhy. Většina byla úplně v pohodě hratelná. I proto mi to bylo hlavně kvůli boleslavským fanouškům líto.“

Těch ale už tehdy moc nechodilo. Co je podle vás důvodem dlouhodobě slabé návštěvnosti?

"Nevím. Co si pamatuji, tak Boleslav nebyla nikdy fotbalové město. Jako hráče nás to kolikrát i mrzelo. Přece jen pokud hrajete doma se Spartou či Baníkem a přijde na vás necelých dva tisíce lidí, z čehož fandí polovina soupeři, je to dost smutné. Příčiny ale přesně pojmenovat nedokážu.“

Z útočníka masérem, pak hurá za volant

V boleslavské šatně jste působil i po kariéře v roli maséra. Jak se to seběhlo?

"Když jsem skončil, přemýšlel jsem, co dál. Kromě fotbalu jsem ale nic jiného neuměl a nabídka majitele klubu pana Dufka byla možností, jak u něj alespoň v určité formě zůstat. Udělal jsem si tedy masérský kurz a nastoupil k áčku. U něj jsem fungoval do léta 2023, kdy se stal novým trenérem Marek Kulič a na moje místo přivedl Honzu Skoupého.“

Nelákalo vás poté být masérem i dál?

"Chvilku jsem to zkoušel. Bývalá manželka vlastnila spolu s tchyní v Poděbradech kosmetický salon, ve kterém jsem jistý čas provozoval masérskou praxi. Nepovedlo se mi ji ovšem rozjet do stavu, aby mě dokázala uživit. Tak jsem si v rámci rekvalifikačního kurzu udělal řidičák na autobus a začal se živit jako šofér.“

Soumrak hvězdného projektu v Milíně: Hrozí odchod financí. Co bude s hvězdami ze Sparty?

Naplňuje vás tato práce?

"Je fajn. Řízení mě bavilo vždycky. Oproti autu má navíc člověk v autobusu mnohem více pohodlí. Na druhou stranu máte zodpovědnost nejen za sebe, ale i za dalších třeba padesát lidí, které vezete do práce nebo do školy. Zpočátku jsem z toho měl trochu nervy, ale zvykl jsem si. Musím zaklepat, že jsem se v tomto povolání našel a jsem spokojený. Navíc se kvůli neustálému nedostatku řidičů jedná o jistou, poměrně žádanou práci.“

To vypadá jako výborně zvládnutý přechod mezi sportovním a civilním životem. Berete to tak?

"Jsem rád. Začlenění do normálního života po tom, co se od dětství věnujete pouze sportu, je leckdy opravdu těžké. Znám i spoustu kluků, kteří tuhle změnu nezvládli a skončili dost špatně. Někteří z nich se stali závislí na automatech, nebo si v ještě horším případě dokonce sáhli na život.“

Jak těmto koncům předcházet?

"Dobrou práci odvádí projekt Honzy Rajnocha a Ondry Vaňka, který se těmto věcem věnuje. Za mě je ale potřeba, aby se s hráči pracovalo mnohem více i v samotných klubech. Ideálně aby byl v každé organizaci někdo, kdo jim pomůže se na tento velký zlom co nejlépe nachystat. Nejvíce ale bude stejně vždy záležet na tom, jak se konkrétní fotbalista s životem vypořádá sám. Za sebe mohu poradit, ať si váží toho, že jsou placeni za něco, co je baví, snaží se rozumně investovat a nevyhazují peníze za blbosti.“

Kariérní posun Podroužka! Bývalý sportovní novinář přijal nečekanou výzvu ve slavném klubu