Měl kariéru, o které další sní, přesto je u nás neznámý. Prošel PSV i Bruggami, v Česku ale narazil

Zlomovým se pro Valentu stal už samotný přechod z žákovských let do dorostu. Fotbalový osud mu v 90. letech minulého století přihrál do cesty parádní generaci hráčů v tehdejší Slovácké Slavii, se kterou vybojoval postup do nejvyšší dorostenecké soutěže. Definitivní zlom přišel v šestnácti letech, kdy si talentovaného mladíka všiml trenér František Komňacký a vytáhl ho rovnou do dospělého áčka Slovácka.

"V ten moment se to úplně přepnulo a fokus šel jasně směrem na fotbal. Pocítila to škola a rodiče nebyli moc rádi, ale já už tím snem prostě žil," vzpomíná Valenta na chvíle, kdy dal studium stranou a maturitu si nakonec dodělával až ve třiceti letech.

Z Hradiště rovnou do PSV Eindhoven

Události pak nabraly až neuvěřitelný spád. Klíčovou roli sehrál nizozemský manažer, jehož maminka pocházela z regionu. Začal objíždět místní zápasy, všiml si Valentova potenciálu a oslovil ho. Mladý záložník navíc stihl zapsat v roce 2001, kdy mu bylo 18 let, první minuty za áčko v Intertoto Cupu proti rumunské Craiově a Slovácko před něj položilo profesionální smlouvu. Na stole ale ležela ještě jedna varianta: čtrnáctidenní zkouška ve slavné akademii PSV Eindhoven. "Rozhodl jsem se, že do toho chci jít. A nakonec z těch čtrnácti dnů bylo deset let," usmívá se s odstupem času.

Skok do velkého evropského fotbalu ale nebyl zadarmo a obnášel drsnou srážku s realitou. Byla to doba před vstupem České republiky do Evropské unie, což pro kluby znamenalo nutnost platit za zahraniční hráče velké sumy. Valenta tak mohl v Eindhovenu působit pouze se statutem amatéra. K byrokratickým překážkám se navíc přidala tvrdá daň za brzké osamostatnění v době, kdy dnešní moderní technologie neexistovaly.

"Internet nebo dnešní telefony vůbec nebyly. Ty fungovaly na klasické dobíjení, takže rodiče obětovali nemalé peníze na to, abychom mohli zůstat ve spojení. Bylo to těžké, ale když jste nastavení na to, že chcete něčeho dosáhnout, jde všechno stranou. Musíte obětovat kontakt s rodinou i kamarády," popisuje kruté začátky v cizině. Ze všeho nejdřív se tak musel vrhnout na studium jazyka, aby vůbec zapadl do mezinárodní kabiny plné cizinců.

Místo životního přestupu krach a pád mezi amatéry

Jeho talent se ale ukázal. V Eindhoven sice působil v týmu do 19 let, ale za rok se přesunul jen kousek za hranice do belgického Lommelu. První sezona mu vyšla natolik fantasticky, že kolem něj začaly kroužit velké fotbalové značky. "Byl tam velký zájem Standardu Lutych, tehdy hrával kolem třetího místa," říká. "Nabídl za mě nemalé peníze, bylo to na spadnutí, dokonce jsem absolvoval zdravotní prohlídku. Doteď ale upřímně ani nevím, na čem to zkrachovalo."

A aby toho nebylo málo, v Lommelu musel balit za pár týdnů i tak. Klub totiž zkrachoval. Musel tak řešit, co dál, a volba padla na amatérský klub v Nizozemsku jménem HSC '21. "Zpětně samozřejmě vím, že bych to s dnešními zkušenostmi řešil jinak. V té době člověk ještě neměl tolik rozumu a všechno nechával na manažerovi. Byl to obrovský pád, ale i životní zkušenost," přiznává.

Valentova asistence z vhazování v čase 1:06:

Musel se znovu prokousat nahoru, což se mu povedlo, a nakonec se v roce 2005 dostal až do první belgické ligy do dresu Cercle Bruggy. "Skvělý, rodinný klub, kde jsem potkal fůru výborných lidí. Zápasy proti Anderlechtu nebo Standardu Lutych byly v belgické lize prostě skvělé, ta atmosféra vás pohltí. I když tam tehdy byl velký přetlak a na moji pozici přivedli známého belgického hráče, beru tuhle etapu jako perfektní zkušenost," říká Valenta. 

Vrchol jeho putování Beneluxem ale přišel ve Volendamu, kam šel z Cercle. Tady prožil úžasné dva roky, během kterých poznal Nizozemsko z té nejlepší stránky. "Bydleli jsme přímo v Amsterdamu a s Volendamem se nám podařilo postoupit do první ligy, kterou jsem si i zahrál. To byla úžasná etapa, Holandsko mi neuvěřitelně přirostlo k srdci, považuji ho za svůj druhý domov," líčí s nadšením.

Hořký konec ve Slovácku a únik z bubliny

Když se v roce 2009 s touhou konečně se usadit vrátil domů do mateřského Slovácka, zažil pro změnu těžký kulturní šok z českého pojetí fotbalu. "Šel jsem vlastně do neznáma, českou ligu jsem vůbec neznal. V Holandsku se letělo na týden na soustředění a hned se hrálo, všechno se řešilo s balonem. Tady to bylo primárně o naběhání kilometrů a budování fyzického fondu," srovnává propastné rozdíly v přípravě.

Angažmá nevyšlo podle představ a jeho profesionální kariéra nabrala předčasný a trpký konec. Už v 28 letech se rozhodl skončit, a to zejména po konfliktu s trenérem Miroslavem Soukupem, který ho v jednom z utkání brzy střídal a pak přeřadil do béčka. "Ze začátku jsem byl na fotbal tak naštvaný, že jsem ani neřešil, že končím tak brzo. Až postupem času tam byly myšlenky na návrat, ale už bylo pozdě," přiznává otevřeně s tím, že mu to dlouho leželo v hlavě. "Dá se říct, že lituji, že jsem nevydržel a nepokračoval dál, případně že jsem nezůstal venku déle."

Dnes se už dokáže na fotbalové prostředí dívat s nadhledem a otevřeně mluví o úskalích, která na mladé hráče čekají. "Fotbal je bublina a strašně málo hráčů z ní dokáže vystoupit. Občas je to bráno v kontextu kafíček a pozlátka. Pro fanoušky, kteří chodí denně do práce, je to někdy nepříjemné vidět. I proto nemůžeme vychovávat jen fotbalisty, ale musíme vychovávat osobnosti do normálního života. Tlak v profi fotbale je obrovský, ne každý se s ním vypořádá," varuje.

Jemu se to povedlo. Kromě toho, že se doteď probíjí nižšími soutěžemi a úspěšně se prosadil v civilním a pracovním životě, se vrhnul do trenéřiny. Zpět na trávník ho přitom nepřitáhla vlastní ambice, ale jeho syn. Když ho přihlásil do přípravky Slovácka, fotbalová vášeň se v něm znovu probudila. Aktuálně sbírá zkušenosti u týmu Slovácka do 17 let a jeho cíl je jasný – předat dál to, co ho naučila léta venku. "Jsem de facto na začátku a učím se. Ale práce s mládeží mě obrovsky naplňuje. Jsem rád, že jim můžu předat své zkušenosti a pomoct jim v kariéře," zakončuje.

První gól dal na Spartě, teď Pavlík pomáhá v páté lize a v zaměstnání tahá lidi z dluhů