Mistr Evropy bojuje o postup v 8. lize. Je to tady jak v seriálu Okresní přebor, usmívá se Piták

V dresu lovčického Sokola nastupuje zkušený záložník třetím rokem a působení si zde nemůže vynachválit. "Funguje tu výborná kabina, jejíž osazenstvo hodně připomíná postavy ze seriálu Okresní přebor. Navíc to mám kousek do Hradce, kde žijí rodiče a já tam od léta i pracuji," říká Piták.

Radost mu přinášejí také výsledky mužstva. Parta z vesnice o 729 obyvatelích tráví zimní přestávku na druhém místě tabulky nejvyšší okresní soutěže. "Na vedoucí Lhotu pod Libčany ztrácíme bod a máme zápas k dobru. Máme to dobře rozjeté, jen nepolevit. Postupu výš bychom se rozhodně nebránili," dodává.

Se Slavií získal tituly, pak se s ní soudil. Čtyři měsíce jsem neviděl výplatu, vzpomíná Černý

Na úspěšném podzimu se znatelně podílel i ostřílený matador. Vstřelil dvanáct branek a vede klubové pořadí střelců. Těsně za ním je s jedenácti góly jeho syn Dennis. Lovčice jsou druhým celkem, v němž oba společně nastupují. "S Dennisem hraju od jeho patnácti let, kdy začal nastupovat za Xaverov, kde jsem tehdy působil. Spolupráci na hřišti si užíváme a myslím, že nám to podle výsledků klape," popisuje.

Na dálku sleduje také mladšího syna Eliáše, který získává ostruhy v pražské Slavii. "Snažím se vidět všechny jeho zápasy. Jsme pořád v kontaktu a o fotbale se bavíme neustále, možná víc, než je zdrávo," přiznává.

Slávistická léta

Právě v sešívaném dresu strávil významnou část života i Piták starší. Červeno-bílé řady rozšířil v létě 2001 a hned následující ročník řadí dodnes mezi své nejúspěšnější. Vedle triumfu v českém poháru vybojoval s českou reprezentací rovněž titul mistra Evropy do 21 let.

"Je to už nějaký pátek, ale vzpomínky zůstávají stále živé. Hlavně na finále proti Francii, kde nám Petr Čech vychytal titul. Naopak příliš si nepamatuji oslavy, ale podle vyprávění stály za to," potutelně se usmívá.

V dalších letech se však Slavii výraznější úspěchy vyhýbaly. I s Pitákem v sestavě skončila dvakrát druhá a jednou třetí, ale ligový primát jí pokaždé unikl. "Několikrát chyběl doslova kousíček. Pokaždé, když jsme už byli blízko, se něco pokazilo. Většinou jsme v těchto momentech selhávali hlavně ve venkovních zápasech. V nich jsme pravidelně ztráceli body, které nás stály minimálně jeden titul," říká autor více než šedesáti ligových branek.

Rakouská štace

Z této stránky bylo mnohem úspěšnější Pitákovo angažmá v rakouském Salcburku. V klubu strávil čtyři sezony, z nichž tři zakončil ziskem trofeje pro rakouského šampiona. "Spolu s Rapidem Vídeň jsme tehdy představovali nejsilnější celky v zemi. Oproti dnešku, kdy je Salcburk známý především výchovou talentů, jsme měli zkušený mančaft s řadou hráčů nad třicet let. Do každé sezony jsme vstupovali s cílem získat titul, což se naštěstí dařilo. Výborně jsem si rozuměl s dalšími českými kluky Patrikem Ježkem a Vratislavem Lokvencem. Jeden čas se nám říkalo česká mafie," vzpomíná na slavná léta.

Po angažmá v Rakousku pokračoval čtyři roky v Jablonci, kde svou vitrínu doplnil o další český pohár. Následně se vrátil zpět do Vršovic. Právě v Edenu pak na jaře 2016 ve třicetišesti letech završil cestu vrcholového fotbalisty. "Pochopitelně jsem byl trochu smutný, zvlášť když jsem viděl, jak se Slavia začíná zvedat. Věk a čas ale nikdo nezastaví. Domnívám se ale, že jsem neprožil vůbec špatnou kariéru," bilancuje.

Trenérská cesta

Oblíbenému sportu zůstal věrný i v další životní etapě, kterou je práce trenéra. Jako kouč působil zpočátku u mládežnických celků Slavie. Později vedl její ženský výběr, s nímž vyhrál dvakrát ligu a okusil prestižní Ligu mistryň.

"Kredit patří hlavně holkám. Pracovaly neskutečně poctivě a to, co jsme dokázali, byl až skoro zázrak. Samozřejmě k nim musí mít člověk jiný přístup než k chlapům, konkrétně být větším psychologem, ale věřím, že i ony vzpomínají na společné roky jen pozitivně," říká úspěšný stratég.

Před aktuální sezonou se vrátil do rodného Hradce Králové. Ve mateřském oddíle má starost cepování kategorie U15. "V porovnání s mládeží ve Slavii je kvalita o něco nižší, v posledních letech se však práce s dětmi citelně zlepšila. V týmu máme řadu šikovných kluků. Pokud na sobě budou dál pracovat a zůstanou soustředění, mohou se za pár let prosadit i v lize," hodnotí.

I díky zmíněné práci žije podle svých slov spokojeným životem. "Zůstal jsem u sportu, což byl vždy můj cíl, a toho si velmi vážím. Málokdo má štěstí živit se celý život tím, co ho baví," uzavírá rozhovor.

Pardubická legenda fandí Slavii. Hraje pátou ligu a maká v cementárně. Nestěžuji si, směje se