Se Slavií získal tituly, pak se s ní soudil. Čtyři měsíce jsem neviděl výplatu, vzpomíná Černý

Tři a půl roku starý příchod rodáka z Horního Benešova do tehdy 1. B třídu hrajícího celku zařídila jedna přátelská přímluva. “Naverboval mě kamarád Milan Zevl, který má fotbal v Letech na starosti. Kluci byli tou dobou namočení v boji o sestup a požádal mě, jestli bych jim nemohl v pár zápasech pomoci k záchraně. Nějak jsme se domluvili, a nakonec jsem zůstal dodnes,” vypráví Černý.

Z otloukánků vítězové

Za své rozhodnutí byl odměněn v minulé sezoně. On i jeho spoluhráči ovládli sedmou nejvyšší soutěž a postoupili o pomyslné patro výš. “Před začátkem ročníku nás posílilo dost hráčů z pražského Motorletu nebo béčka Viktorie Žižkov. Díky nim jsme šli herně hodně nahoru,” zmiňuje důležité posílení kádru.

“Soutěž se nám pak podařilo celkem suverénně vyhrát, což bylo hlavně pro kluky, kteří předchozí sezony bojovali o udržení, velké zadostiučinění,” pokračuje záložník, jenž se na úspěchu podílel šesti vstřelenými brankami.

Výchozí pozice pro jaro je solidní, řekl předseda klubu. Pak se s koučem dohodl na jeho konci

V nováčkovské sezoně 6. ligy Středočeského kraje patří před jarní částí týmu z obce se sedmnácti sty obyvateli páté místo tabulky. “S umístěním jsme spokojení. Na to, jaký máme tým a kolik jsme měli na podzim nemocných, to vůbec není špatné. Uvidíme, jak se to vyvrbí,” hodnotí situaci s nadhledem ostřílený matador.

Stejně jako v dobách největší slávy se i nyní na hřišti nejčastěji pohybuje ve středu pole. “Hraji tam hlavně kvůli věku. Přece jen mi táhne na sedmačtyřicet. Kdybych hrál vzadu, nebudu stíhat útočníky, a vepředu bych pro změnu nikomu neutekl. Takže se snažím být co nejvíc na balónu a tvořit hru,” usmívá se muž s více než dvěma stovkami odehraných ligových utkání.

Zpožděný přestup

Nejlepší hráčské roky prožil Černý ve službách pražské Slavie, se kterou získal dva mistrovské tituly. Její dres oblékl v zimě 2008 po přestupu z Českých Budějovic. Sešívaní ale měli o světlovlasého šikulu zájem už o několik měsíců dříve.

“Původně se měl můj transfer uskutečnit už v létě, kdy mě slávistické vedení lákalo na předkola Ligy mistrů. Jednání mezi kluby ale ztroskotala na finančních požadavcích Dynama. Jednoduše si za mě řeklo víc, než byla Slavie ochotná zaplatit,” popisuje okolnosti.

Do Prahy tak nakonec zamířil o půl roku později. I díky tomu si mohl na konci sezony vychutnat první slávistický triumf v lize od jara 1996. Mistrovské oslavy navíc proběhly v novotou vonícím Edenu.

Dvojnásobný mistr ligy

“Ani nevím, jestli byl ten stadion vůbec zkolaudovaný. Pamatuji si, že se dělalo všechno možné, abychom tam mohli odehrát poslední zápas sezony. Ten jsme díky bohu vyhráli a stali se mistry ligy,” vzpomíná.

Stejný úspěch si zopakoval i o rok později, kdy byl znovu důležitým členem týmu vedeného trenérem Karlem Jarolímem.

“Držel nás zkrátka, hlavně co se týká životosprávy. Na tu byl opravdu pes. Klidně nás i třikrát týdně vážil, jestli náhodou nemáme o kilo víc. Zároveň je ale Karel skvělý člověk a fantastický trenér, který vždy dokázal vybudovat výborné mužstvo. Na obou titulech má obrovskou zásluhu,” vyzdvihuje Jarolíma.

Pardubická legenda fandí Slavii. Hraje pátou ligu a maká v cementárně. Nestěžuji si, směje se

Po mistrovské dvouletce ale slavný klub čekalo tvrdé vystřízlivění, během něhož zažil výrazný sešup tabulkou.

“Všechno to začalo v létě 2009 vyhazovem Ericha Brabce. Jeho odchod poznamenal hlavně atmosféru v kabině, která už pak nikdy nebyla stejná. Do toho se nepovedla obměna kádru a v průběhu roku propukly finanční problémy. Ty nakonec vyústily v situaci, kdy jsme čtyři měsíce neviděli výplatu,” přibližuje Černý složité období.

Nesnáze v Turecku

Se Slavií se rozloučil na podzim roku 2010. Po vypršení smlouvy zamířil do turecké Ankary, ani tento přestup se však neobešel bez komplikací. 

“Kvůli chybějícím penězům jsem na Slavii podal stížnost ke sportovní arbitráži. Management klubu mi pak na oplátku neposlal do Turecka transferkartu. Když následně dostal přímo od FIFA nařízeno, že mi ji má jako hráči bez kontraktu do měsíce poslat, počkal si až na poslední den lhůty,” vykládá.

Smůla ho neopustila ani během samotného angažmá. “Poté, co se vyřešil případ s transferkartou a já mohl konečně hrát, jsem si zpřetrhal vazy v koleni. Za celý první půlrok jsem tak v Turecku neodehrál vůbec nic,” konstatuje.

S Plzní slavil mistrovský titul, teď povede poslední tým čtvrté ligy. Krejčího berou Psáry

Zdravotní problémy ale zdaleka nebyly jedinými potížemi. “Ve druhém půlroce se v mančaftu, podobně jako ve Slavii, objevily problémy s penězi. Tentokrát kvůli tomu, že se současný majitel soudil s bývalým. Nebyl si jistý, jak spor dopadne, a tak nám přestal platit. Znovu jsem se tak musel soudit o vlastní výplatu,” kroutí i po letech nevěřícně hlavou.

Láska k fotbalu ho neopouští

S dráhou vrcholového sportovce, během níž kromě zmíněných štací hájil také barvy Sigmy Olomouc, tehdejšího 1. FC Brno či slovenské Senice, se tvořivý plejer rozloučil v zimě roku 2013.

Zelenému trávníku ale zůstal věrný i po konci profesionální kariéry, kdy se vrhl na podnikání. “Mám firmu zabývající se údržbou hřišť. Musím zaklepat, že se nám daří. Měl jsem obrovské štěstí, že se mi podařilo sehnat šikovné lidi, které tahle práce baví a je s nimi radost spolupracovat. Velkým bonusem je i to, že se pořád motám kolem fotbalu,” pochvaluje si.

Bez něj si totiž život, jak sám přiznává, nedokáže představit. “Buď ho hraji, nebo se na něj dívám, případně se o něm bavím s kamarády, kterých mám nejvíc právě z tohohle prostředí. Tahle krásná hra je prostě pevnou součástí mého života a řekl bych, že to takhle už zůstane navždycky,” uzavírá rozhovor.

Byl hvězdou, teď válí v 6. lize a věnuje se mládeži. Vychovat dobré hráče je fuška, ví Štohanzl