Hvězdy kupovat nemusíme, my je děláme, hlásí generální manažer Dortmundu. Uvažují o nějakém Čechovi?

Hans-Joachim Watzke sedí klidně ve své kanceláři generálního manažera a jednatele fotbalové Borussie Dortmund. Povídá a povídá a povídá. Přiznává, že fotbal je jeho život. Týdně shlédne desítky utkání, ať přímo na stadionech nebo v televizi. Netají se tím, že je fanouškem a obdivovatelem Realu Madrid.  V lásce však má také české hráče, nemůže a ani nechce zapomenout na Jana Kollera a Tomáše Rosického. 

Také o nich dokáže mluvit dlouhé minuty, přestože už je to patnáct let, co oni dva získali s Dortmundem mistrovský titul. Další dva přicházejí pod Jürgenem Kloppem a před pětiletou hegemonií Bayernu Mnichov. „Borussia zase vyhraje Bundesligu. Na to sto procent. Jen neumím říct, v kterém roce,“ říká Hans-Joachim Watzke v exkluzivním rozhovoru pro magazín Hattrick. Mluví také o Patriku Schickovi či přestupech Neymara a Dembélého. Vysvětluje, proč Borussia (asi) nikdy nekoupí super hvězdu: „My je totiž děláme sami.“

Souhlasí, že se Borussia Dortmund v létě 2017 zajímala o českého útočníka Patrika Schicka ze Sampdorie Janov?

Výraz zajímala je příliš silný. Ale líbil se nám, je to velmi talentovaný hráč. Zabývali jsme se jím, ale žádná jednání jsme nevedli.

Jak jste na něj přišli? Byl to výsledek práce klubových skautů, pozorovatelů? Anebo šlo o doporučení Schickova agenta Pavla Pasky?

Ano, Schick je skutečně velmi zajímavý. Ale pro nás by byl řešením, kdyby klub opustil Pierre-EmerickAubameyang. Přijít do Dortmundu jako střední útočník, jako číslo devět a pak nehrát pravidelně by mu vůbec nepomohlo. Nebylo to tak konkrétní a mně bylo jasné, že zůstane v Itálii. Což se nakonec působením v AS Řím potvrdilo. My jsme s Pavlem Paskou v kontaktu skoro pořád, protože se dlouho známe, ještě z dob Kollera a Rosického.

Sleduje Borussia momentálně ještě nějakého dalšího Čecha? Uvažuje o někom?

Ne, momentálně ne.

Jak to vlastně v Borussii funguje? Máte v Česku jednoho nebo více pozorovatelů?

Přirozeně máme někoho, kdo pro nás tu kterou zemi sleduje. Pokud se věci posouvají, tak už tam posíláme vlastního skauta. Funguje to tak, že jako klub, týdně, měsíčně sledujeme stovky zápasů. Ale upřímně řečeno, musím konstatovat, že český fotbal momentálně nemá takovou úroveň jako před patnácti roky.

V čem to je?

To nevím a neumím na to odpověď. Nepovažuji se za takového znalce českého fotbalu. Když nyní sleduji českou reprezentaci, tak tam takové talenty jako Koller nebo Rosický prostě nevidím. Ale to je u tak malé země jako Česko normální. Přesto stále máme rádi české fotbalisty, zpravidla mívají velmi dobrý charakter a česká mentalita není tak úplně vzdálená od německé.

Sledujete také ostatní východoevropské ligy? A v čem se liší?

Ano. Vždyť jsme v létě přivedli z Ukrajiny Andrije Jarmolenka, který hned velmi dobře zapadl do našeho týmu.

Kolik sportovních nebo fotbalových stanic vlastně máte doma a můžete je sledovat?

Doma se mohu dívat skoro na všechno, ale bohužel ne na českou ligu. To přiznávám. Vidím zápasy hlavně velkých lig, nejvíc anglickou PremierLeague a španělskou La Ligu, už méně se dívám na francouzskou nebo italskou ligu. Ale to rozhodující je, kolik toho zvládnou naši skauti a ti samozřejmě sledují i zápasy české ligy.

Vyplatí se vám pozorovat východoevropské soutěže, protože tam nacházíte dobré a levné hráče?

V zemích jako Česko, Slovensko nebo Polsko jsme aktivní již dlouho. Hráči jako Robert Lewandowski nebo Tomáš Rosický však nepřicházejí každý rok. A ono je to tak, že hráči s takovou kvalitou se velmi rychle - a ještě jako mladí -  objeví v reprezentacích. A ty sledujeme velmi detailně. Také proto, že s hráči z Česka či Polska máme velmi dobré zkušenosti. Ale musejí k nám pasovat.

Jak důležití byli Jan Koller a Tomáš Rosický tehdy pro tým a pro klub?

Velmi, protože to byli dobří týpci. U Tomáše byl ten problém, že když jsem přišel do klubu, byl na pokraji krachu a Tomáš chtěl odejít. Bezpodmínečně. Neměli jsme dost peněz, mužstvo nebylo dostatečně silné. Tomáš vyhrál krátce po svém příchodu s BorussiíBundesligu, ale pak jsme nebyli na takové úrovni.

Ten odchod, to byl jeho cíl nebo spíš jeho agenta Pasky?

Tomáš chtěl pryč. Měl jasnou představu, že chce do top klubu v Anglii nebo ve Španělsku. Pak odešel do Arsenalu, kde prožil velmi úspěšné období. Ale dodnes máme velmi dobrý vztah. Když jsme hráli proti Arsenalu v Lize mistrů, vždy jsme se setkali a popovídali si. Totéž s Janem Kollerem. V Dortmundu nyní dáváme dohromady mužstvo legend a chtěli bychom, aby Jan i Tomáš s námi hráli a občas někam vyrazili.

Víte, že Jan Koller nebyl ve Spartě před odchodem do belgického Lokerenu příliš ceněným fotbalistou?

Ale pak se neuvěřitelně zlepšil. U něj to bylo tak, že si lidé mysleli, že při své výšce 202 centimetrů může jen hlavičkovat. On byl sice výborný hlavičkář, ale ještě lépe hrál nohama. Pro mě byl výjimečným hráčem, ideálem a typickým představitelem pro „devítku“. Zůstával vždy v klidu, měl skvělé oko. Vynikající typ, který skvěle působil na tým, v obraně vyhrál každý hlavičkový souboj.

A lidsky?

Super. Lepší to být nemohlo.

A Tomáš?

Oni jsou odlišné typy. Tomáš byl víc extrovert, Jan je velmi klidný. Oba ale slušní a féroví.

Museli jste tehdy s Rosickým hodně pracovat? Přišel ve dvaceti letech, neuměl jazyk, nevěděl, jak to v tak velkém klubu chodí.

Tomáš je velmi inteligentní kluk. Záhy pochopil, jak to funguje a nebyly s ním vůbec žádné problémy. Byl otevřený všemu novému a čile se rozkoukával. Jan byl výrazně klidnější, nerval se o rozhovory. Když už na něj musel, udělal to jako profesionál, ale pak se ptal, jestli už na další nemusí. U Tomáše to bylo jinak. Oba jsou lidsky skvělí a velmi profesionální. Jen měli ten problém, tu smůlu, že byli v Borussii ve špatnou dobu. Od titulu 2002 to šlo dolů až skoro ke krachu. Když jsme se vraceli nahoru, už tu nebyli.

CELÝ ROZHOVOR S HANSEM-JOACHIMEM WATZKEM SI PŘEČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE HATTRICKU, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 9. LISTOPADU 2017.