Příběh Mohameda Salaha, vůdce egyptského fotbalového povstání

Běží čtvrtá minuta nastavení zápasu mezi Egyptem a Kongem, na tabuli svítí stav 1:1 a zarostlý Egypťan si staví míč na bílý puntík. Dává si na čas. Zhluboka dýchá a představuje si to šílenství, až pošle míč do branky, protože jeho země může po dlouhých osmadvaceti letech postoupit na mistrovství světa. Málokdo by si v takové chvíli na penaltu troufl, ale on si věří, hraje za Liverpool, má formu jako blázen a dnes už jeden gól dal, tak v čem je problém. Tak pojď…

Když v létě na Anfield Road podepisoval jako nejdražší hráč v historii Liverpoolu pětiletý kontrakt, mnohým vyvstala vzpomínka na krátkou epizodu z roku 2014. Tehdy se jedenadvacetiletý "Mo" pokoušel do Premier League prokousat poprvé, ale byly z toho jen dvě branky, dvě italská hostování a konec anglického snu.

Ale o tři roky později dostává další šanci, už jako hotový hráč a postrach všech obran. Je zpět a Klopp mu věří! Nastřílel třetinu všech gólů Liverpoolu, svou zemi dovedl po osmadvaceti letech na mistrovství světa a zdá se, že na co sáhne, to ve zlato promění.

V Anglii totiž v současné době není nikdo, komu by na gól stačilo méně střel, a to je v konkurenci takových borců, jako je Lukaku, Kane, Agüero, Morata či Lacazzette, úctyhodné.

Egypt, potažmo celý severovýchod Afriky, přitom nepatří mezi typická naleziště fotbalových klenotů jako třeba Demokratická republika Kongo, Kamerun, Pobřeží Slonoviny nebo Nigérie. Přesto i v Premier League pár hráčů se Saladinovým orlem v pase najdeme. Asi nejvýraznějším je defenzivní záložník Arsenalu Mohamed Elneny, Ramadan Sobhi ze Stoke City, Ahmed Elmohamady z Aston Villy nebo Ahmed Hegazy z West Bromu. Ti všichni mají na tom, že se Egypt příští rok podívá na mistrovství světa, velký podíl, ale Salah zdaleka největší. V šesti zápasech nastřílel pět branek (z celkových osmi) a stal se nejlepším střelcem celé africké části kvalifikace. Už podruhé v životě!

Tragédie v Egyptě

Přitom nebýt té strašlivé události, která 1. února 2012 postihla stadion Port Saíd, možná by dnes Salah ještě běhal mezi pyramidami a v Evropě by jej vůbec nikdo neznal.

Tehdy, po závěrečném hvizdu utkání nejvyšší egyptské soutěže mezi Al Masrí a Al Ahlí, které skončilo překvapivým vítězstvím domácích 3:1, vtrhli na hrací plochu místní fanoušci a napadli hostující hráče. Těm okamžitě přispěchali na pomoc jejich fanoušci a přímo na hřišti vypukla válka, ve které padlo sedmdesát čtyři lidí a dalších 248 bylo zraněno. Velká část obětí byla ubodána, někteří se udusili ve vzniklé tlačenici a hráči hostujícího týmu byli evakuování vojenskými vrtulníky.

Egyptský soud pak odsoudil jedenadvacet lidí k trestu smrti, načež rodiny odsouzených rozpoutaly další nepokoje, při kterých zemřelo osm lidí, stovky byly zraněny, na pomoc byla povolána armáda a egyptská vláda pro zbytek sezony ukončila nejvyšší fotbalovou soutěž.

Pomocná ruka ze Švýcarska

Egyptská reprezentace do třiadvaceti let byla následně pozvána do Basileje k přátelskému utkání a devatenáctiletý Salah, kterého už měli tamní skauti v hledáčku, vstřelil během první půle dvě branky. To bohatě stačilo k tomu, aby v zemi bank a Rogera Federera zůstal na týdenní zkoušku, na jejímž konci už s nejlepším švýcarským klubem podepisoval čtyřletý kontrakt.

Mimochodem, basilejský skauting a práce s mládeží patří co do poměru cena/výsledky mezi nejlepší v Evropě. V tamní akademii vyrostli pod rukama sportovního ředitele George Heitze takoví hráči jako Ivan Rakitič, Granit Xkaha, Xherdan Shaqiri či Breel Embolo. Právě Heitz tehdy v Káhiře objevil mladičkého Salaha a připravil ho pro velký evropský fotbal.

KUDY VEDLA SALAHOVA CESTA NA VRCHOL PREMIER LEAGUE A JAKÉ PROBLÉMY MU PŘICHYSTALA, SE DOZVÍTE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 14. 12. 2017.