Případ Krmenčík: Další úlet v emocích, nebo odplata za roky starou křivdu?

Případ Krmenčík: Další úlet v emocích, nebo odplata za roky starou křivdu?
GLOSA

Michael Krmenčík. Osmadvacetiletý fotbalový šutér Slavie, jehož jméno se fotbalovým prostředím přetřásalo už po středeční dohrávce sešívaných s Olomoucí, teprve v neděli to však dostalo ty pravé grády. A to po jeho chování během vypjatého šlágru s Plzní, kdy se zapsal mezi střelce, zároveň se ale za půlhodiny stačil vyhranit snad vůči všemu, co ho kdy spojovalo s královnou Viktorií. Šlo o další pochybení v emocích, nebo byl Krmenčíkův vzkaz ve své podstatě něčím úplně jiným?

Jsou hráči, kteří můžou prožít skvělou kariéru a stejně si jich skoro nevšimnete. A pak ti, co pozornost ze všech směrů přitahují jako magnet. Přesně do takové skupiny patří i Krmenčík. Nesmlouvavý bijec, jemuž se jedno nedá upřít. Vše, do čeho se vrhne, dělá maximálně naplno. A bohužel pro něj to neplatí jen o fotbal.

Když se po středeční vydřené výhře 1:0 nad Sigmou Olomouc nechal unést a pak spolu s fanoušky domácích vykřikoval „Zkurvená Plzeň!“, mnozí to měli jako zkrat nepříliš bystrého fotbalisty, který dost možná ani netušil, co v tu chvíli řve. Do stejné role se ostatně snažil implantovat i on sám, a to na základě své dodatečné omluvy na sociálních sítích. Jak upřímná byla, dal pak „Krmelec“ názorně najevo v neděli. A to vskutku způsobem sobě vlastním.

Výčet jeho hříchů v utkání proti své Plzni byl totiž ještě pestřejší než prohřešky té pravé Doroty Máchalové ve slavné pohádce S čerty nejsou žerty. Že svým bývalým parťákům hlasitě nadával a pak se s nimi ještě strkal, by se v zápalu boje možná dalo ještě vzít. Že se po vstřeleném gólu v přesilovce proti osmi mužům radoval, jako by právě zdolal Mount Everest, a pak ještě provokoval hostující fanoušky, už ale bylo dalece přes čáru. Ví to on, jeho trenér i všichni slávisté, kteří ho ani nijak hlasitě nebrání…

Mnohem zásadnější ovšem je, proč to Krmenčík vlastně dělal. Jaký vzkaz tím chtěl Česku vyslat. Na první pohled totiž nedává smysl, aby během pár dní tak ochotně spálil všechny mosty, které předtím několik let pracně budoval. Tedy pokud je už dávno sám nespálil. A to nikoli po svém letním návratu z Belgie do vlasti, ale mnohem dřív.

Třeba už v létě roku 2018, kdy ho mj. uhánělo Bordeaux. Malebný klub z Francie, který mu nabízel pohádkovou smlouvu a Plzni jako odstupné částku kolem 200 milionů korun. Jenže mělo to háček. Viktorii totiž čekal podzim v Lize mistrů, kde si tehdejší kouč mužstva Pavel Vrba nedokázal svůj tým bez prostovlasého střelce představit. Jeho přímý nadřízený a tehdy ještě dobrý přítel Adolf Šádek tak „Krmelce“ za hranice nepustil.

Ten reagoval zhrzeně, od klubu to bral jako obří zradu. A jen částečnou náplastí pro něj tehdy bylo to, že mu Šádek slíbil se hned v zimě k přestupu zas vrátit. To také skutečně udělal, jenže situace už byla zcela jiná. V říjnu se totiž plzeňskému dravci zhroutil svět. V utkání se Slováckem si přetrhl křížový vaz v koleni a pravdou je, že se do své někdejší formy (zatím) nevrátil. Ba co víc, na podzim roku 2019 hrál dlouhou dobu vyloženě mizerně, přesto ho Vrba věren svému dobrému svědomí držel v sestavě dál.

Krmenčík mu to letos v létě oplatil tím, že než do Sparty zmizel raději do Slavie. Jaký vděk pak cítí vůči celé Plzni, jež ho fotbalově vychovala, ukázal v neděl řečí víc než jasnou. A že se tam po tomhle extempore už nikdy nevrátí? Vězte, že to ani neměl v plánu…

Přestaňme už s tím pokrytectvím, proč by Krmenčík nemohl slavit gól? A největší ostudou Plzně byl Berbr

Česká liga - STATISTIKY

Rozsáhlé klubové a hráčské statistiky spolu s podrobnými tabulkami naleznete zde.