Slovácko bylo proti Plzni poškozeno. Milí sudí, Plzeňák Berbr už vám nevelí! A malá intenzita při faulu? Co to je?

PROCHÁZKA LIGOVÝM DĚNÍM.  Poté, co Slovácko rozdrtilo Spartu 4:0, jsme se dočetli, že jede na titul. Od té doby ovšem nezískalo ve Fortuna:lize jediný bodík, takže na vedoucí Slavii, která vyhrála v Olomouci 1:0, ztrácí už devět bodů. Druhá Viktoria Plzeň, jež patrně s přispěním sudích Pechance (hlavní) a Machálka (VAR) zvítězila v Uherském Hradišti 2:1, má na první místo tříbodové manko, Sparta, která uspěla v Karviné (rovněž 2:1), drží pětibodovou ztrátu. 

„Můj názor: Hru rukou Michala Kohúta (na konci prvního poločasu zápasu Slovácko-Plzeň 1:2, kdy domácím nebyl uznán první gól – pozn. aut.), šlo rozpoznat jen za použití nejsilnějšího přiblížení, a stejně vznikaly pochybnosti, zda ke kontaktu vůbec došlo. VAR do situace špatně vstoupil. Nejednalo se o zjevnou chybu. Gól Václava Jurečky měl platit. Zřejmé ovlivnění zápasu,“ napsal na Twitter redaktor deníku Sport Radek Šprynar a já s ním souhlasím.

 „Trenér Slovácka Martin Svědík je fakt bourák. Na nic si ani po dvou neuznaných gólech nestěžoval, zhodnotil prohraný zápas v klidu, navýsost seriozně a věcně. Nejeden jeho starší kolega by od něj mohl brát lekce. A nejen v tomto směru,“ dodal kolega Luděk Mádl ze Seznamu Zprávy.

 Kdo se bude smažit v pekle?

 Záložník Slovácka Michal Kohút pak po utkání tvrdil, že rukou před neuznaným gólem nehrál: „Pro mě je nepochopitelné, že branka neplatila. Ruka to nebyla ani náhodou. Já jsem nejdřív myslel, že se řeší ofsajd. Když jsme zjistili, že má jít o ruku, vysvětloval jsem rozhodčímu, že jsem se balonu ani nedotkl. On byl bohužel jiného názoru. Já ruku ale nenašel ani po zápase na videu.“

 Dlužno dodat, že sudí neuznali Slovácku kvůli hraničnímu ofsajdu na začátku druhé půli další gól. Budiž. Ale ta první branka platit měla. Někdy mi to připadá jako by páni rozhodčí zapomínali, že už je více než rok neřídí plzeňský „Náčelník“ Roman Berbr. Vím, že zvyk je železná košile, ale na tohle raději co nejrychleji zapomeňte, pánové a dámy s píšťalkou, praporkem a monitorem.

 „Je tam vůbec dotyk? Sudí vyhodnotili, že ano a asi tedy že hráč paží zvětšil objem těla, tudíž se dopustil nedovoleného hraní rukou. Já si tedy nejsem jist ani tím dotykem. Doufám, ze se pánové z IFAB (pravidlové komise FIFA – pozn. aut.), co tyhle nepřehledné pravidlové kokotiny vymýšlejí, budou smažit v pekle,“ dodal pak ještě na Twitteru Mádl.

  A věc poté rozvinul na Seznamu Zprávy ve svém pondělním komentáři:

 „Pravidlo a jeho výklad, jež vytvořili pánové z IFAB, jsou natolik složité, že se v nich s prominutím ani prase nevyzná. Věřme, že to snad nějak zvládají rozhodčí, ale pokud v tom nemají jasno ani hráči, trenéři, novináři, komentátoři, natož fanoušci, je to prostě špatně. Fajn, přiznejme sebekriticky, že je to možná částečně chyba a nedostatečnost každého z nás, v první řadě je ale problém v komplikované konstrukci celého pravidla.“

 Luděk Mádl navrhuje, aby se pískala každá útočná ruka. Já bych to ještě zjednodušil. Myslím, že by se měly pískat pouze vyloženě úmyslné ruce, tedy ty, při nichž se hráč v poli přemění v brankáře a chce balon lapit horními končetinami. Ruce neúmyslné, nastřelené apod. , bez ohledu na to, zda jsou obranné či útočné, bych nechal být a nějakým nejasným zvětšováním objemu těla či pochybně nepřirozenou polohou ruky bych se vůbec nezabýval.

Masopust? Povolená, či nepovolená ruka? Nebo rameno?

 Ruka se totiž řešila i v případě rozhodujícího momentu utkání Olomouc-Slavia (0:1). Domácí se domáhali zrušení branky, protože slávista Masopust přihrávající na gól Kuchtovi si měl při zpracování míče pomoci rukou (hráč tvrdí, že šlo o rameno).

 Sudí Zelinka ale vysvětlil, že gól uznal podle současného výkladu pravidel.

 Mezinárodní pravidlová komise IFAB totiž letos pravidla o hře rukou opět mírně pozměnila. Rozhodčí nově nemají považovat za přestupek neúmyslnou ruku, po které spoluhráč vstřelí branku nebo se dostane do gólové šance. Úprava vstoupila v platnost od 1. července 2021. Změna má za cíl snížit počet přísně neuznaných branek. Zatímco góly zaznamenané bezprostředně po hře rukou nadále neplatí, branky, kterým předchází neúmyslná ruka střelcova spoluhráče, mají nově rozhodčí uznávat. Sudí při posuzování toho, zda šlo o úmyslnou či neúmyslnou ruku, mají nadále dávat na svůj vlastní úsudek.

 A je to ještě více zamotané, Luděk Mádl má pravdu.

 Hráči Sigmy si sice stěžují, na druhou stranu mohou být rádi, že jim sudí už v první půli odpustil penaltu (tu druhou ještě za stavu 0:0 neproměnil Stanciu, když si neúspěšně zahrál na Panenku a trefil vršovickým dloubákem břevno).  

 „Pokutový kop jsem v první půli po zákroku na Kuchtu nenařídil kvůli malé intenzitě tohoto zákroku, “ vysvětlil sudí Miroslav Zelinka,. Tak tenhle výklad pravidel mě fascinuje stejně jako zmateně komplikované výklady hraní rukou či ofsajdů.

 Co to je za logický nesmysl, malá intenzita zákroku? V podstatě malá intenzita faulu? Tohle by snad mělo hrát roli jen při rozhodování o tom. zda dát, či nedat za něj žlutou kartu. Jinak je přece jedno, jaké intenzity ten faul byl.

Nikoli VAR, na vině jsou lidé

 Moravský kolega z deníku Sport Michal Koštuřík napsal po tomto ligovém kole na Twitter: „Fotbal byla krásná hra plná bezprostředních emocí. Než se objevil VAR. Jednou si k němu sedne Honza, pak Ondra, Mirek, Jana… A buď vidí, nebo zrovna ne.“

 Ale kdeže, milý Michale: Honza, Ondra, Mirek či Jana a další dělali spousty chyb i bez VARu. Mnohdy ještě větších a někteří z nich občas i úmyslných. Jak správně říká v interview pro magazín HATTRICK Jaromír Bosák: „Jsem pro video ve fotbale. Za chyby nemůže technologie, ale lidi.“ Lidi, kteří si vymýšlejí nesmyslné výklady pravidel, což video jen nemilosrdně odhaluje. A lidé, kteří ty (účelově?)  nesmyslně komplikované výklady pravidel nedovedou správně posoudit. Taková je pravda.

 Tohle by na Union ani na Bröndby nestačilo

Pokud jde o tohle ligové kolo, je asi pravda, že kdyby si vítězná pražská „S“ vedla ve čtvrtek v Evropské, resp. Konferenční lize, proti Bröndby Kodaň, resp. Unionu Berlín, tak jako v sobotu v Karviné, resp. v Olomouci, patrně by v Evropě neuspěla. Tahle „utrpěná“ vítězství by se asi proti lepším soupeřům podle všeho nekonala.

 Slávistický trenér Jindřich Trpišovský sice říká, že od 30. minuty byl jeho tým na Hané lepší, ale první velkou šanci spálil zbrklou střelou vedle Olayinka, penaltu neproměnil Stanciu, potom přišel gól, o němž vznikla hádka, a pak už nic. Profesorský styl hry, s nímž Slavia dokráčela k výhře v Olomouci, by na potřebnou postupovou remízu s Unionem, který je ve formě, v Berlíně nestačil. Zvlášť když v německé metropoli nemůže nastoupit vykartovaný střelec Kuchta a kdo ví, jestli se dá do pořádku v duelu s Feyenoordem zraněný klíčový pravý obránce Bah.

 Spartě k postupu do jarní fáze Evropské konferenční ligy stačí sice domácí remíza s kodaňským Bröndby, ovšem na půdě Karviné, která v lize na podzim ani jednou nevyhrála, to také nebyla žádná hitparáda.

 Za stavu 0:0 nabídl pohotovému sparťanskému náhradníkovi Pulkrabovi velmi laciný gól zkušený karvinský brankář Bolek, který místo toho,  aby chytal, tak se věnoval výtkám vůči svým spoluhráčům. A při druhé brance se také jen díval.

 „To se musíte zeptat pana Bolka, já nedokážu posuzovat, co viděl, nebo neviděl (Vrba tohoto brankáře vedl v Plzni – pozn. aut.). Možná si myslel, že jde balon do autu a nereagoval,“ vysvětloval letenský trenér Pavel Vrba.

Vrbovi chybí finální fáze, někomu zase jeho někdejší ráznost

 Vrba říká, že mu ve hře Sparty chybí dostatečná podpora ofenzivy ze strany některých hráčů: „V některých fázích tam nemáme dostatečný počet hráčů. V prvním poločase tam dvakrát letěl míč na zadní tyč a tam ani noha. Je hezké, že kombinujeme, držíme balon, jsme v tom silní, protože tam máme hráče, kteří to dokážou. Mně ale chybí finální fáze, kterou nemáme, i když si vytvoříme tlak. Je to neefektivní.“

 A co někomu možná chybí na Pavlu Vrbovi? Třeba jeho někdejší ráznost a přísnost vůči svým svěřencům. Kdo pozorně sledoval minulý domácí zápas Sparty s Libercem (2:1), možná nevěřil svým očím (či spíše uším), co si jeden z nespokojených hráčů vůči němu dovolil. Tohle by ještě před pár lety asi možné nebylo.   

 Pavel Procházka, šéfredaktor magazín HATTRICK