Nejhloupějším slovním spojením roku 2021 je „Chceme se posunout“. Na druhém místě zůstává floskule „Za mě“

Nejhloupějším slovním spojením roku 2021 je „Chceme se posunout“. Na druhém místě zůstává floskule „Za mě“
ÚTERNÍ RÁNA PAVLA PROCHÁZKY

Po určitém čase jsme tu opět s nejhloupějšími módními výroky a floskulemi, které výrazně pronikly i do světa sportu a fotbalu. Za nejpitomější a nejužívanější v roce 2021 považuji „chceme se posunout“. Kdo se v Česku neposunuje, jako by nebyl. V našem TOP 10 se ale stále udržují velmi časté „hrůzy“ typu „za mě“, „to je pro mě výzva“, „o tom to je“, „do kolma“ či „na míči“. Do popředí se dostávají ale také „vnímači“, kteří potřebují „problém správně „navnímat“ a pak „namyslet řešení“. A „nějakým způsobem“ se k tomu postavit.  

  1. „Chceme se někam stále posouvat.“ V roce 2020 mi jako nejhloupější módní slovní spojení přišlo „za mě“, ovšem v roce 2021 jej už překonalo „chceme se posunout“. Asi výkonnostně či v kvalitě, netuším. Ale řekl bych, že se z Česka stává země samých posunovačů. Což je „za mě“ dost hrozné.
  2. „Za mě." Tahle stýle velice módní, ovšem o to hloupější floskule se v Česku pořád drží jako lejno košile. Jak vůbec vznikla? Už jsem o tom jednou psal: Představuji si, jak sedí u kulatého stolu moudří manažeři a jeden po druhém říkají: "Za mě dobrý." A lid, včetně toho fotbalového i leckterých politiků, tuhle jazykovou hloupost bezmyšlenkovitě papouškuje.„Za mě dobrý, ok, super. Za mě nevím. Za mě si myslím, že Sparta udělala dobře. Za mě říkám, že ligu zase vyhraje Slavia. Za mě je stále nejlepší Ronaldo.“ To je za mě fakt pěkně blbý… Za koho jiného, než za sebe, byste si měli něco myslet? Za koho jiného, než za sebe, byste měli něco říkat?
  1. „Je třeba ten problém správně navnímat.“ Tenhle nesmysl z odporné (nikoli odborné) mluvy politiků už proniká i do slovníku některých fotbalových expertů.
  2. „Je proto potřeba namyslet správné řešení.“ Tato odpornost se myslím po Česku rozvinula od východu, ale osobně bych se zamyslel nad jejím zrušením.
  3. „Nějakým způsobem.“ „Prohráli jsme a nějakým způsobem se k tomu musíme postavit.“ Tak určitě, vše se v životě děje „nějakým způsobem“, že.
  4. Dnes to bylo o šancích, o přihrávkách, o nasazení.“ Znovu a stále dokola: jak už napsal ve svém dvoudílném „Slovníku floskulí“ publicista Vladimír Just, tohle je již dlouhý čas jedna z nejšerednějších českých frází. „Když mi někdo řekne, že je něco o něčem, nevím, o čem se s ním mám bavit.“ Jak píše Just, „otomismus“ je morem českého jazyka už více než čtvrtstoletí. Ve snaze po „moudré“ mluvě řada lidí, ve fotbalovém prostředí zvlášť, používá tuto „hrůzu“, patrně vzniklou tupým překladem z anglického „it is about.“
    7. „Přihrávat do kolma.“ 
    Tenhle virus se také šíří rychle jako omikron. Poprvé jsem tento jazykový nesmysl slyšel od trenéra Josefa Csaplára. Jako by existovalo nějaké „kolmo“. Nebo to má být nějaká obec na Ukrajině či v Rusku a má se to psát s velkým „K“? Nikoliv, páni fotbalisté jen nevědí, že se některé slovní druhy neskloňují.
    8
    . „Je dobrý na míči (případně na „puku“).“ Další nezničitelná jazyková pitomost. Někteří televizní komentátoři si stále myslí, že se stávají většími fotbalovými (hokejovými) experty, když toto odporné funkcionářské slovní spojení typu „jsem na podniku, na kraji, na městě“ používají i ve sportu. Přitom stačí říci jednoduše a česky „umí to s míčem“. Připomínám znovu, že o tom před časem psal i publicista Jan Rejžek: „Je to stejné jako bychom řekli, že moje manželka je dobrá na vepřovém.“
    9
    . „Obránce útočníka ustrážil.“ Zopakujeme si, že tento slovakismus se do českého fotbalu dostal ještě v československé éře, kdy se český komentátor v přímém přenosu střídal s komentátorem slovenským. Jak naštvaně říká František Ringo Čech vždy, když tuhle „hrůzu“ slyší: „Stráží se sklad v Žilině, u nás v Česku se hlídá.“
    10. Gól, přihrávka Schicka, Kuchty nebo Hložka
    . Další nezničitelný evergreen.  Nač ten rusismus? Není lepší pěkně česky říci Schickův (Kuchtův, Hložkův) gól? Média čím dál častěji takto češtinu przní. „Ta má krásnou vlastnost, že umí přivlastňovat,“ napsal Petr Štěpánek. Prznitelé ale přídavná jména přivlastňovací nahrazují podivným, nejspíš ruským, genitivem, tj. 2. pádem podstatného jména, jemuž je přivlastňováno. V cimrmanovském filmu „Nejistá sezona“ je krásná scéna, ve které Jaroslav Vozáb kolegům čte kritický dopis adresovaný rozhlasu. Dopis končí slovy: „Až půjdu přes most Karla do divadla Národa na stěnu Čerta, uznám, že jste zvítězili. Ale bude to vítězství Pyrrhy, dříve Pyrrhovo vítězství.“

Jak už jsem také psal, (nejen) ve fotbale mi vadí  často užívaný, z angličtiny („How much?“) otrocky přeložený dotaz „Jak moc“ (jste spokojen?). Jak na tento dotaz má znít odpověď? „Málo moc.“? Přitom se dá pěkně česky říci: „Do jaké míry jste spokojen?“

A štve mě i všudypřítomná a iritující „výzva“ (challlenge). Dneska je totiž  výzva i to, když vás čeká souboj s SK Horní Dolní.

Pokud bychom  měli čelit nějaké výzvě, tak za mě by to bylo asi to, že ten náš problém na míči řádně navnímáme, namyslíme jeho řešení a nějakým způsobem ho vyřešíme, třeba častějšími přihrávkami do kolma. O tom to celé je a to si myslím je velká challenge pro nový rok 2022. Jen je třeba toto naše předsevzetí co nejdéle ustrážit před vlastní pohodlností. Jinak se dál neposuneme.

Kritik Vízek: Sparta je skoro průměrné ligové mužstvo, výkonnostně nemá ani na první trojku