Straky v zimě nekradly aneb Jak se jejich kádr reálně proměnil a dokáže se vyhnout sestupovým vodám?

Straky v zimě nekradly aneb Jak se jejich kádr reálně proměnil a dokáže se vyhnout sestupovým vodám?

Celou zimu létaly po sociálních sítích fantasmagorické obrázky toho, jak by na jaře mohla vypadat základní sestava Newcastlu United. Sterling, Aubameyang. Coutinho, Dembélé, Alli, van de Beek… Na svém místě v podstatě zůstal jen exsparťanský brankář Martin Dúbravka a z potenciálních posil nakonec dorazil jen Kieran Trippier. Jak se kádr „strak“ reálně proměnil a dokáže se vyhnout sestupovým vodám?

Jak známo, majitelem Newcastlu se během podzimu stal po dlouhých odkladech saúdskoarabský investiční fond spravovaný tamním korunním princem a faktickým vládcem země Muhammadem bin Salmánem, jedním z nejmocnějších a nejbohatších lidí na světě. 

A protože jmění „jeho“ fondu se pohybuje kolem čtvrt bilionu liber (zhruba sedm a půl bilionu korun) a je asi tak desetkrát větší než majetek vlastníků Manchesteru City ze Spojených arabských emirátů (a o dost větší než majetek všech vlastníků klubů celé Premier League dohromady), očekává se, že dříve či později udělá z podprůměrného klubu evropskou fotbalovou velmoc. 

Právě skončené přestupní období k tomu mělo být výživným prologem, ale nakonec se vlastně nic moc nedělo. Mluvilo se třeba o hvězdě Barcelony Ousmanovi Dembélém nebo někdejším anglickém super talentu z Tottenhamu Delem Allim. O Jessem Lingardovi z Manchesteru United, „kanonýrech“ Robu Holdingovi, Mohamedu Elnenym, Eddiem Nketiahovi nebo Pierre-Emericku Aubameyangovi. 

Nadějně vypadaly také příchody kapitána Wolverhamptonu Conora Coadyho, stoperů West Hamu, respektive španělské Sevilly Issy Diopa a Diega Carlose, nebo turínského hroťáka Andrey Belottiho. Odvážnější spekulace počítaly i s bundesligovými esy, jako jsou Thomas Müller nebo Patrik Schick, ale lednová realita byla poněkud nudnější.

Ono totiž udělat z průměrného anglického klubu ze dne na den nejbohatší klub na světě s sebou nese minimálně dvě úskalí. 

První se jmenuje Financial Fair-play, které říká, že smíte utratit maximálně o pět milionů eur víc než, kolik jste za poslední tři roky vydělali (ano, dá se obejít nadhodnocováním příjmů), a Newcastle utrácí pravidelně, ale inkasuje zřídkakdy – za poslední tři roky utratil přes 170 milionů eur a „zajímavě“ prodal v podstatě jen Ayoze Peréze do Leicesteru (třiatřicet milionů eur) a Aleksandara Mitroviče do Fulhamu (pětadvacet milionů). Stejně jako ostatní anglické kluby jej ale zachraňují drahá televizní práva, která mu umožňují rozšoupnout se nad rámec výnosů z prodejů hráčského materiálu.

A druhým úskalím je, že o vás všichni vědí, že jste nejbohatší klub na světě. A nedají vám nic „zadarmo“. To se ukázalo třeba v případě devatenáctiletého francouzského útočníka Huga Ekitikeho, za něhož Newcastle nabízel Remeši pětatřicet milionů eur, ale čtrnáctému klubu Ligue 1, který nikdy v historii neprodal nikoho za víc než třináct milionů, to přišlo málo. A z transferu sešlo.

Na první pohled by se tak mohlo zdát, že Newcastle selhal na všech frontách, když s výjimkou Kierana Trippiera nepřivedl jediné „velké“ jméno ani žádného z mladých talentů, které si vysnil, a ve svých řadách přivítal „jen“ pět nových tváří, za které navíc utratil nejvíc peněz ze všech klubů v Evropě. A to se utrácelo o sto šest. 

Největší přestupní peckou byl bezesporu čtyřiadvacetiletý Brazilec Bruno Guimarães – vyhledávaný středopolař francouzského Lyonu, o kterého měly zájem také Arsenal, Manchester United nebo PSG. Ale Newcastle za něj neváhal zaplatit dvaačtyřicet milionů eur, což byla třetí nejvyšší částka celého přestupního období – nákladnější byly jen přestupy Ferrana Torrese do Barcelony a Dušana Vlahoviče do Juventusu.

Druhým povedeným přestupem byl již zmiňovaný návrat jedenatřicetiletého Kierana Trippiera z Atlétika Madrid, jenž se ale ještě v únoru po dvou brankách zranil a od té doby nehrál.

Ale pak už si fanoušci „strak“ museli spíše klepat na čelo. Třicet milionů eur za třicetiletého Novozélanďana Chrise Wooda z Burnley, jehož transfermarkt oceňuje na šest milionů, by se dalo ospravedlnit jen jako účelové oslabení konkurence v boji o záchranu… kdyby se však Wood – desátý nejdražší třicátník všech dob – za celý podzim trefil víc než třikrát. 

Podobně nepochopitelně se jeví angažmá stopera Dana Burna, u něhož na transfermarktu svítí cenovka tří a půl milionu eur a Newcastle za něj Brightonu vysolil téměř pětinásobek. S vědomím toho, jaké stopery si „straky“ na podzim vytipovaly, působí příchod Burna, který v květnu oslaví třicátiny, také jako špatný vtip. A o to víc v kontrastu s prohlášením nové ředitelky klubu, Amandy Staveley, která se nechala slyšet, že klub „má stejné ambice jako Manchester City a PSG.“ Důležitá je ale asi spíše ta část, že „všechno bude chtít svůj čas, trpělivost a týmovou práci,“ jak dodala.

Ve světle posledních dvou jmenovaných fotbalistů vypadá hostování šestadvacetiletého beka Aston Villy Matta Targetta jako „deal“ snů. 

A s přihlédnutím k tomu všemu jen těžko věřit, jak skvěle „straky“ vlétly do jara. V tabulce posledních deseti zápasů se ke dnešku nacházejí na pátém místě, jen bod za Chelsea, dva body za Arsenalem a tři za Manchesterem City…

Celý článek si můžete přečíst v tištěném HATTRICKU, který je právě teď na stáncích!