Těm už o nic nejde. V Anglii tohle slovní spojení vůbec nepoužívejte

V české nejvyšší fotbalové soutěži dělí fanouškovská obec i novináři v závěrečných kolech ročníku týmy na ty, které ještě o něco usilují a na ty, kterým už o nic nejde. Aktérům Premier League a celé ostrovní fotbalové obci je takové uvažování úplně cizí. Právě ty anglické celky, které už jakoby o nic nehrají, nás pak udivují svými výkony a výsledkově zasahují do bojů o nejvyšší příčky i o záchranu.  

K ligovému suterénu daleko a k pohárovým příčkám jakbysmet. Forma nevalná. A najednou ukřičení rackové z Brightonu na začátku dubna vyloupí stadiony Arsenalu i Tottenhamu, doma zesměšní Manchester United a pak ještě vezmou drahocenné body zachraňujícímu se Leedsu. “A komu tím prospějete,” zeptal by se nejspíš filmový major Šebek.  

 Na území Albionu to s takovým šebkovským přístupem vůbec nezkoušejte, pokud nechcete být bráni za necivilizované vykuky. Není v tom jen čest, která zaplaťpánbůh v některých končinách pořád není jen prázdným slovem, ale taky profesionalita klubů a hráčů i celkové nastavení nejdražší fotbalové ligy světa. Každý z celkem 380 zápasů sezóny je v Premier League brán jako malý svátek. Když už pro nikoho jiného, tak minimálně pro příznivce domácích. A že by se hráči nedokázali potřebně namotivovat? Od dobře placených fotbalistů se očekává špičkový výkon v prvním kole stejně, jako těsně před konce ročníku za situace, kdy klub čeká pád do Championship. 

 V Česku na základě praktických zkušeností předpokládáme, že se tým XY, jemuž o nic nejde, na zápas takříkajíc vykašle, jeho hráči budou duchem nepřítomni a tak je buď lepší vyměnit je na pár desítek minut za nadějné juniory, u nichž se dá očekávat, že to bez ohledu na nedostatek motivace odmakají. V Anglii je motivací hrát Premier League, ukázat se v co nejlepším světle v zápase snímaném na 41 kamer, dostat se do zápasových highlights nebo být vidět v záběrech na sociálních sítích. Kdyby to náhodou někomu nestačilo, ale ono to v drtivé většině případů stačí, protože by jinak dotyční už příští bezvýznamný nebo významný zápas nehráli, připomene se taková jednoduchá věc, jako chození do práce. Kdy třeba záchranáři nebo obsluha velína jaderné elektrárny dělili pracovní dny na ty, kdy jim o něco jde a na ty, kdy je jiom to šumák, asi by lidstvo povážlivě prořídlo.

Jakkoli jsem na výše popsané z Anglie zvyklý, přiznám se, že i mě zaskočila intenzita, s níž v pondělí večer psychicky uvolnění hráči Newcastlu vrhli na Arsenal, jemuž šlo o klíčovou čtvrtou pozici zajišťující místo ve vytoužené Lize mistrů. V osobních soubojích to ale od začátku vypadalo, že o místo v základní skupině Champions League usilují Straky a nikoli bázliví Kanonýři. Jejich záložník Granit Xhaka taky v nezvykle otevřeném pozápasovém rozhovoru přiznal, že některým jeho spoluhráčům scházela odvaha. Bojovnost a obětavost Toons dosáhla takového kalibru, že ji nemůžeme přičítat jenom předzápasovému proslovu Kierana Trippiera, někdejšího hráče Tottenhamu, který se snažil spoluhráče patřičně nabudit, ani nejde na vrub pravděpodobným štědrým odměnám novým saúdskoarabským majitelům klubu. Newcastle se chtěl v posledním domácím zápase rozloučit se skvělými fandy, kteří ho neopustili ani v těžkých časech, a taky chtěl jednoduše vyhrát. Vždyť porazit Arsenal je snad lepší, než s Gunners prohrát.

 Byl bych tak velmi velmi opatrný ohledně kategorických soudů stran nedělního posledního kola Premier League. Tottenham Hotspur měli v leicesterské sezóně zázraků 2015/2016 našlápnuto minimálně k tomu skončit v tabulce poprvé od roku 1995 před nenáviděným rivalem ze severního Londýna Arsenalem. Chyběla úplná formalita. Získat v jednom ze dvou posledních zápasů s dvojící “těm už o nic nejde” týmů - Southamptonem a sestupujícím Newcastlem - alespoň bod. Ano, pointu tušíte správně. Spurs oba zápasy ztratili, ten poslední v Newcastlu dokonce ostudným skóre 1:5. Trenér Mauricio Pochettino později ve své biografii od Guillema Balaguého přiznal, že chtěl svoje svěřence regulerně zabít a že mu potupa v St. James` Parku zkazila celé léto. Pikantní je, že hlavní hrdina tohoto zápasu, kapitán Strak Moussa Sissoko, později do Tottenhamu přestoupil.

 A když se tak dívám na rozpis zápasů nedělního 38. kola Premier League, nedělal bych ještě rozhodně předčasné závěry. Těm už o nic nejdisté můžou hodit granát jak do boje o titul a do přetahované o Top 4, tak do záchranářských prací. V Anglii totiž neplavou kapříci, tam se loví body a dobrý pocit. 

Jiří Hošek - novinář a bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v Londýně, který se dlouhodobě zajímá o Premier League