Odcházení, logické a navždy. Ronaldova doba ve světovém fotbale už pominula, král se ale může stát zas králem

Mohl se stát hrdinou, vytáhnout svůj nároďák z bryndy. Ve velké šanci ale nechal vyniknout marockého brankáře Búnúa, jenž tím pohřbil sny jeho i celého Portugalska. Ani Cristiano Ronaldo zkrátka svůj tým nespasil. Jeho cesta Katarem se zastavila ve čtvrtfinále. Skončí tím jeden krásný fotbalový příběh o překonávání sebe sama a začne ten druhý, v němž hlavní roli hrají místo snů peníze a prestiž?

Můžete si o něm myslet cokoliv, jednu věc byste mu brát ale neměli. CR7 byl, je a bude jedním z nejlepších, kteří se kdy honili za míčem. Není to tak dávno, co ho všichni nosili na ramenou, jenže pak se něco pokazilo.

Změnil se fotbalový svět, leč nezměnil se on. Na hřišti pořád patří k nejlepším, na prvním místě má však stále sebe a potom až tým. A to je při současných trendech problém. Po návratu do Manchesteru United to dokonce znamenalo drtivou srážku s vlakem, už velmi záhy to tam bylo kdo s koho. A i vzhledem k budoucnosti se vítězem stal trenér Erik ten Hag, takže se Ronaldo stal poprvé v kariéře volným hráčem. On sám to tak chtěl. Než být totiž někde pouze do počtu, je pro něj lepší se toho neúčastnit vůbec.

S touto mantrou pak odletěl na mistrovství světa do Kataru, kde se opět stal nejsledovanějším hráčem turnaje. Není třeba vůbec zdůrazňovat, že mu v téhle pozici bylo znovu velmi dobře. Leč šlo tak trochu o falešný příběh. Pro samotné Portugalce už nepostradatelný nebyl. Mít ho na hřišti totiž automaticky znamená hrát hlavně na něj, nikoli až tak s ním, což si na turnaji tohoto typu zkrátka nemůžete dovolit.

Věděl to i přemýšlivý trenér Fernando Santos. Jak to tedy vyřešil? Přesně tak, jak mnozí čekali. Odstřelit pětinásobného vítěze Zlatého míče hned na startu by bylo zbytečné a dosti bez respektu, pro všechny tři zápasy ve skupině tak Ronaldo hezky zaplul do základu. Gólem načal Ghanu, hodně vidět byl i proti Uruguayi. S Jihokorejci už tolik ne, navíc právě v tomto duelu udělal svou osudovou chybu na turnaji.

Když ho už v 51. minutě Santos stáhl ze hry, neodpustil si popudlivou reakci, jeho ego to zkrátka neuneslo. Těžko říct, zda s tím trenér počítal či ne, každopádně mu to nahrálo do noty. Bez zbytečného vysvětlování Ronalda odstavil na druhou kolej, na jeho místo poslal mladého dravce Goncala Ramose a ten v osmifinále hattrickem sestřelil Švýcary.

Proti Maroku už se ale neprosadil, skórovat nedokázal ani nikdo jiný z týmu. I tak šlo ovšem o symbolické střídání stráží. Sám Ronaldo totiž ví, že ve 37 letech to byl pro něj poslední světový turnaj. Pátý, kdy zlatá vrata obléhal a neotevřel. Ale co je ještě zásadnější, třeba šlo i o jeho poslední kontakt se světovým fotbalem. I proto byl pro něj tenhle mundial důležitější než všechny jiné, brzké vyřazení ovšem neodvrátil.

Že na velký fotbal pořád má a byla by ohromná škoda, kdyby se zakopal někde v Arábii? Na jednu stranu určitě ano. Má to ale jeden podstatný háček. Žádný z top evropských klubů o něj celkem logicky už nestojí. Majitelé s marketéry tedy ano, přes sportovní vedení v čele s trenérem je však jeho příchod absolutně neprůchodný. Jen blázen nebo skutečný Nebojsa by si totiž vzal do mužstva zářný klenot, který se v kabině mění v časovanou rozbušku. Terno by jeho nákup byl naopak pro celky, které touží se na fotbalový Olymp dostat. Jenže do nich se zase nechce Ronaldovi…

Vzhledem k souvislostem se tak nabídka z Al-Nassru jeví jako trefa do černého. Jako zásah shůry. Oficiální štempl sice ještě nepadl, podle některých zpráv už je ale ruka v rukávu. Na stole prý leží smlouva na dva a půl roku s pohádkovým výdělkem 200 milionů eur (4,9 miliardy korun) za sezonu. 

Byly časy, kdyby tím Ronaldo pohrdl. Právě teď však nastala ta správná chvíle kývnout. Kromě neskutečné odměny totiž král bude zase králem. Z Anglie ho vyhnali, v Saúdské Arábii se před ním budou klanět šejkové i uklízečky. Nic dalšího už pro své štěstí nepotřebuje. 

Vyhrát v portugalském dresu mistrovství světa byl nejambicióznější sen mé kariéry, vysvětlil své sobotní slzy Ronaldo