40+1 důvod, proč bylo vyvrcholení šampionátu v Kataru zcela jedinečným rozuzlením v historii mistrovství světa

Dokonce i sám nekorunovaný král fotbalu Pelé (82), obvykle kritický k dnešní podobě nejpopulárnějšího sportu planety, vzkázal z nemocnice: Byl dar sledovat tuhle podívanou. V Kataru se v neděli odehrálo naprosto unikátní finále dějin světových šampionátů. A to z pohledu dramatičnosti, mimořádných výkonů aktérů i historických milníků. Čím vším byla bitva o slavný zlatý pohár mezi Argentinou a Francií jedinečná?

Dramatické prvky

Poprvé oba týmy vstřelily alespoň tři góly. A to i včetně prodloužení. Dosud byly maximem poraženého dvě trefy (celkem sedmkrát).

Zatím nikdy tým, který prohrával ještě v 80. minutě finále šampionátu o dvě branky, nedokázal vyrovnat a vynutit si prodloužení. Dosud nejdramatičtější koncovku zosnovali Němci v roce 1986, kteří smazali ztrátu 0:2 góly v 74. a 81. minutě. A to taktéž proti Argentině. Modrobílí si ovšem vzali vedení po třech minutách zpět, když Diego Maradona vyslal do rozhodujícího úniku Jorgeho Burruchagu.

Francie je zároveň prvním mužstvem, jenž ve finále vstřelilo v základní hrací době dva góly po 80. minutě.

Byl to nejdelší duel o světový trůn v historii. Rozhodčí vzhledem k trendu tohoto šampionátu přidal ke 120 minutám ještě dalších 22.

Pouť Argentinců turnajem trvala 792:09 minuty. Na trávníku tak strávili nejvíc času ze všech týmů v historii (dosud to byli Chorvaté, kteří v roce 2018 odehráli 778:42 minut).

Do neděle se ve všech finálových duelech trefili dohromady jen dva hráči starší 34 let (Švéd Nils Liedholm v roce 1958 a Francouz Zinédine Zidane v roce 2006). Proti Francii se zapsali mezi střelce 35letý Lionel Messi (navíc dvakrát) a Ángel Di María, jenž oslaví 35. narozeniny za necelé dva měsíce.

Mbappého trefy, které znamenaly náhlé vyrovnání Francie, padly v rozmezí pouhých 97 vteřin. A byly to nejrychlejší dva po sobě jdoucí góly v historii finále. Dosud byla rekordem odpověď Brazilce Amarilda v roce 1962, která přišla zhruba 100 sekund po slalomu Josefa Masopusta.

Zároveň to byly nejrychlejší dva góly od jednoho týmu (doteď přibližně 120 sekund, které v roce 1954 dělilo zásahy Maďarů Ference Puskáse a Zoltána Czibora).

A konečně to byly i dvě nejrychlejší trefy od jednoho hráče (do letoška držel primát Angličan Geoff Hurst s devíti minutami z roku 1966).

Kylian Mbappé zkompletoval i nejbleskovější hattrick (38 minut) ve finále, Hurst na to o 56 let dřív potřeboval téměř trojnásobek (102 minut).

Poprvé se stalo, aby se v prodloužení finálové bitvy trefily oba týmy.

A zároveň také to, že oba finalisté měli dvougólového střelce, Francouz Mbappé dokonce přidal ještě trefu navrch.

Současně se nikdy předtím neudálo, aby se ve finále dostali mezi střelce soupeřících týmů kluboví spoluhráči: Messi a Mbappé z Paris St. Germain. Za tentýž klub nastupoval ještě do července i autor zbývající branky ze hry Di María.

Bylo to finále s největším počtem penalt (mimo rozstřel) v historii. Tři pokutové kopy překonaly maximum z roku 1974, kdy Němci a Nizozemci zahrávali každý jednu.

Polský rozhodčí Szymon Marciniak se stal prvním arbitrem vůbec, jenž nařídil v prodloužení finálového zápasu penaltu.

Také se díky Mbappému a spol. premiérově přihodilo, že jeden tým zahrával ve finále dva pokutové kopy.

Francie se tím stala první zemí, jež měla výhodu penalty ve třech různých finále. Celkem už ji zahrávala čtyřikrát, to je také nejvíc (druzí Němci mají dvě). Z posledních osmi finálových tref Les Bleus jich polovina padla právě z pokutového kopu.

Co se týče samotného rozstřelu, byl celkově pátý ve vyřazovací části katarského turnaje, což je historické maximum (dosud to byly čtyři v letech 1990, 2010, 2014 a 2018).

Argentinci uspěli už v šestém rozstřelu v historii (prohráli naopak jen jediný), žádná jiná země není v tomto ohledu úspěšnější. Po Brazílii (1994) a Itálii (2006) se stali třetím týmem, jenž si titul vystřílel v penaltách.

Na druhé straně Francouzi jsou prvním celkem, který prohrál na penalty druhé finále. Stejně dopadli v roce 2006 proti Itálii.

Premiérově od zavedení současného formátu turnaje v roce 1986 (tedy s play off od osmifinále) se stalo, že světoví šampioni neudrželi ve vyřazovacích bojích alespoň dvakrát čisté konto. Argentinci odolali jen v semifinále Chorvatsku. Naprostý kontrast vůči Španělům v roce 2010, kteří si došli pro titul po čtyřech hubených výhrách 1:0.

Francouzi jako první v historii ve finále za celý první poločas nevystřelili a ani neměli jediný dotyk s míčem v soupeřově šestnáctce.

Šest finálových tref vytáhlo počet vstřelených gólů na turnaji na 172, to je historické maximum (dosud 171 branek v letech 1998 a 2014).

„Argentino, miluj Messiho konečně víc než Maradonu“, napsal Jan Podroužek ve Sportu. Ale jak, když to nejde?

Foto: Argentina National Football Team