Stane se Sparta mistrem? Hraje ještě o víc a dobře to ví. Nesmrtelnost nevězí v tom, zda zvládne šlágry s rivaly

Období, jehož se už z logiky věci museli na Spartě bát jako čert kříže. Začátek jara totiž letenským trenérům láme neomylně vazy. A to už hezkou řádku let. Nepřežil ho Andrea Stramaccioni, Václav Jílek, Václav Kotal ani Pavel Vrba, byť jemu alespoň dalo vedení čas se ještě nadechnout. Musel ale přijít až kouč z ciziny, aby tenhle čas smrti překlenul. A zatím se zdá, že to zvládne s grácií.

“Teď to konečně přijde! Přes zimu vyladíme stroje a na jaře si dojdeme pro titul,“ maluje si vedení Sparty poslední dobou rok co rok a takřka vždy to končí stejně. Obrovským zklamáním hned na startu. Stroje totiž vyladěny nejsou. Jako by spíš zapadly sněhem a čekaly na nového strojaře, jenž je dá zas do provozu.

Už konec loňského podzimu naznačil, že by to mohlo být letos jiné. Mančaft ukazoval sílu, po facce na Slavii (0:4) ve zbývajících třech kolech neztratil ani bod. Vlastně ani neinkasoval. Navíc jako první ligový tým odčaroval kouzlo Plzně, kde po takticky skvělém výkonu zvítězil 1:0.

Ten pravý válec měl však přijít až teď na jaře. Už jen proto, že dánskému kouči Brianu Priskemu skončila doba hájení. Právě nyní má ukázat, co umí. Vstup do jara byl rozpačitý, výkon v Olomouci dobrý vážně nebyl (1:1). Poslední tři zápasy už ale byly na výbornou. A co je ještě důležitější, výkony měly vzestupnou tendenci. Nejdřív obrat s Mladou Boleslaví (4:1), pak dominance na Bohemce (6:2) a nakonec koncert s Jabloncem (3:0). To je nesmírně pozitivní. Stejně jako hra, z níž vyzařuje obrovská síla.

I díky tomu, že Slavia, a především Plzeň zatím přesvědčivě nepůsobí, ztrácí Sparta na první místo rázem jen pět bodů. A okamžitě se tak začínají objevovat zprávy, že je ve hře další velký adept na titul.

Že už tady tohle několikrát bylo? A taktéž to skončilo vždy stejně? Je to pravda. Zároveň je třeba ale říct, že tak silně jako teď Sparta už hodně dlouho nepůsobila. Vnitřně ani navenek.

Osobně si pořád myslím, že ani letos to na vytoužený pohár ještě nebude. Že v cíli skončí první rival z Edenu. Ale i když to možná vyzní jako rouhání, zisk titulu podle mě není ten nejvyšší cíl, jenž teď mají sparťané před sebou. Čekají na něj dlouhých osm let. Letná se nezboří, když se tahle doba temna ještě o rok protáhne.

Sparta totiž hraje o mnohem víc. O to, aby byla zase hegemonem jako kdysi, než ji na trůně vystřídala Plzeň, respektive Slavia. O to, aby z ní šel opět strach, aby se její soupeři znovu klepali už v Průhonicích. Zkrátka aby měla respekt, který tak neuváženě ztratila. Aby získávala tituly pravidelně, minimálně aby se o ně prala každý rok.

K tomu vede jediná cesta. Naučit se zase vyhrávat. Čím dominantněji, tím lépe, ale hlavně neztrácet. Minimálně ne s týmy, s nimiž si to prostě nemůže dovolit.

V tom je cesta k titulu, tímhle směrem vede trasa k nesmrtelnosti. Nikoliv v tom upnout se na derby se Slavií a zápasy s Plzní, byť tyhle duely budou samozřejmě vždy nesmírně důležité. Soutěž hraná na 30 kol (plus nadstavba) má ale kouzlo v tom, že tři body získané v neděli ve Zlíně by měly v součtu stejnou váhu jako kdekoliv jinde.

Plzeň to loni pochopila, proto dokráčela k titulu. Jsem si jistý, že to chápe i kouč Priske. 

Sparta je zpátky ve hře o titul, s tímhle sebevědomím bude šlapat na paty všem, říká Straka a chválí Krejčího s Haraslínem

Foto: AC Sparta Praha