Na hráčích Sparty je vidět velká změna v tom, že si začali věřit, všiml si Řepka. Proč je ale ještě s titulem opatrný?

Přitom po 9. kole se sparťané dívali na obhájce trofeje z Liberce s odstupem sedmi bodů. Od úvodního zápasu, jímž byla senzační domácí bezbranková remíza s nováčkem z Kladna, nebyli ve své kůži. Zamýšlený tahoun útoku Tomáš Jun si stěžoval, že byl výkon týmu "mrtvý". A hned od prvního vystoupení se začalo spekulovat o konci trenéra Stanislava Grigy.

Ten předtím jako zázrakem přežil nejhorší umístění klubu v historii české ligy, konečné páté místo bylo však přisuzováno spíš jeho předchůdci Jaroslavu Hřebíkovi. Slovenský kouč měl na Letné stále auru bývalého skvělého útočníka klubu. Jenže hráči jej příliš nemuseli. "Bylo cítit, že jsme na jiném břehu, než je on," vzpomíná v rozhovoru pro Livesport Zprávy tehdejší lídr týmu Tomáš Řepka.

Zrušená odstávka

Možná podvědomý pokus se Grigy zbavit po svém kabině nevyšel, když ostudnou domácí prohru se zachraňující se Plzní v posledním kole sezony předtím odskákali hráči rekordní pokutou milion korun. Kouč nicméně zůstal. Ale jen na pět kol nové sezony. Po debaklu 0:3 v Mladé Boleslavi se poroučel a vedení přivedlo někdejší sparťana Bílka, třebaže v tu dobu vedl Plzeň. V dnešní době už absolutně nemyslitelný krok…

Spartu nastartoval. Kapitána Tomáše Sivoka přesunul ze zálohy na post stopera vedle Řepky a tým získal jistotu. Ve zbylých 12 podzimních kolech udržel 10x nulu! "Ovšem nejvíc byla ta změna patrná v úžasném přístupu k mužstvu, takovém až nestandardním. V tom smyslu, že nebyl trenér a hráči, ale byl jedním z nás. Michal byl lidský, prakticky neustále byl s námi na hřišti, brali jsme ho paradoxně jako spoluhráče," líčí Řepka, jenž s Bílkem ještě v 90. letech před odchodem do Fiorentiny odehrál dvě sezony a v obou Sparta slavia titul.

A povedlo se to i v sezoně 2006/07. I tým totiž změnil svůj postoj. "Když s vámi kouč absolvuje každý trénink, hraje s vámi bago a berete ho jako sobě rovného, pak samozřejmě za toho kluka chcete bojovat, rvát se, vyhrávat," vykládá Řepka.

Třebaže ještě Sparta klopýtla na jaře, kdy před sebe pustila na distanc čtyři bodů Slavii. Výhra v derby 1:0, kterou trefil Pavel Horváth, ale překlopila sezonu zpátky na stranu Sparty. Možná by zlom nepřišel nebýt Bílkovy důvěry v hráče. "Nám to přineslo takovou uvolněnost i velký chtíč, že bojujeme za trenéra. To tam předtím nebylo. Když vám zápas nejde a třeba i prohráváte, ale vidíte trenéra, jak vám věří, žije s mužstvem na lavičce, začnete do toho šlapat víc, něco se vám povede, chytne se jeden, druhý…" popisuje.

Vedle toho měl tehdejší tým velkou osobnost právě v Horváthovi. "Navíc jsme měli natrénováno, pamatuju si, že jsme v zimní přípravě jeli běhat do Špindlerova Mlýna," vzpomíná obránce. A to žádné běžky, pěkně po svých, hráči si stěžovali, že takové galeje nikdy v životě nezažili. Tým přitom v pauze ztratil kapitána, Tomáš Sivok odešel do italského Udine. A pásku po volbě hráčů navlékl právě Řepka.

Kapitán Slavie na Letnou? Proč ne!

Podobným zvratem si prošla Sparta v sezoně 2009/10. Tam ztrácela kolo před koncem podzimu na vedoucí Teplice šest bodů. A patřila jí až čtvrtá příčka. Tým měl tehdy víc remíz než vítězství, proto zaostával. "To bylo špatně. Říkám radši jednou prohrát a třikrát vyhrát než třikrát plichtit," usmívá se Řepka. Kouč Jozef Chovanec však měl silnou pozici. A nakonec ji potvrdil.

Přestože se v zimě vedle bodové ztráty musel vyrovnat s tím, že přišel o zásadního hráče sestavy. Stopera Romana Hubníka totiž zlákala Hertha Berlín a vůbec nebylo jisté, zda a kým se jej podaří nahradit. "Měl jsem z toho obavu, velkou obavu, jak to dopadne," netají Řepka.

S Hubníkem tvořili výbornou stoperskou dvojici. "Já ho miloval, jeho styl hry mi opravdu seděl. Byl paradoxně ještě větší raubíř než já, do všeho vletěl, měl všechny hlavy, moc jsem si nezaskákal, všechno posbíral. strašně jsme si rozuměli i lidsky mimo hřiště. O té nabídce jsme se dlouhou dobu bavili, já jsem ho i přemlouval, aby zůstal, aby šel až po sezoně, jenže on byl přesvědčený o tom, že chce jít hned," popisuje Řepka.

Přitom na trhu příliš adekvátních náhrad v té době nebylo. Nakonec sehrála roli náhoda. Turecký Ankaraspor byl kvůli propojení s jiným klubem vyloučen z ligy a jeho tehdejší hráč Erich Brabec chtěl z problematického prostředí pryč. Výborný stoper, reprezentant, ovšem také bývalý kapitán Slavie. Vedení Sparty se rozhodlo nad klubovou otázkou zavřít oči a upřednostnit sportovní stránku věci. Dokonce i samotný Řepka, zapřísáhlý odpůrce čehokoliv červenobílého, se za něj přimluvil! "Taky jsem trochu lobboval. Byla to revoluční myšlenka. Vedení chtělo slyšet můj názor, ostatně měl hrát vedle mě, ptali se mě, jestli si lidsky sedneme. Byl jsem pro, že to zkusíme," vypráví.

Nakonec riskantní krok vyšel. "Sice, bohužel, to předtím byl kapitán Slavie, ale udělal s ní tituly, byl to šéf obrany, uměl ji řídit. Navíc na stopera to byl velmi inteligentní kluk. Rychle se mezi námi vytvořila harmonie. Když jsem měl já špatný den, vzal to Erich a naopak, netloukli jsme se," pochvaluje si Řepka.

Sparta na jaře udržela devětkrát čisté konto včetně derby, ošidného zápasu v Jablonci, jenž byl až do posledního kola ve hře o titul, a také v posledním kole proti Teplicím. V něm potřeboval tým stůj co stůj vyhrát, ostravský Baník měl před závěrečným dějstvím stejně bodů, Jablonec byl jen o jeden zpět. 

Intuice, která přinesla titul

Souběžně hrané kolo mělo možná největší náboj v historii ligy. A Severočeši také šli doma s Českými Budějovicemi do vedení. Přibližně ve stejný moment ovšem na Letné kapitulovala i teplická obrana, která předtím přestála všechny šance Bonyho Wilfrieda. Skolil ji po rohu… sváteční střelec Řepka. Ten po návratu ze zahraničí přitom góly šetřil, ve 132 ligových utkáních za Spartu se trefil pouze dvakrát! "Dokonce i v tom zápase jsem nebyl určený na rohy, spíš jsem si rozhodoval sám, jestli na ně budu chodit. Ale nějak ten den, všechno se to sešlo, napadlo mě, že bych tam mohl jít a ono se to povedlo," vykládá rozšafně.

Přitom zažil stovky stejných situací, k nimž hráči přistupují podle zažitého mustru. Tehdy jej však oslovila intuice. "Teplice nehrály vůbec špatně, přijely na nás opravdu dobře připravené a už těch šancí bylo hodně. Tak jsem se chtěl do toho konečně zapojit a možná dát nějaký impulz, něco změnit pro teplickou obranu, která jasně věděla, že na rohy nechodím. Proto jsem tam vletěl navíc, nepočítali se mnou a vyplatilo se to," blahořečí si. Navíc první Žofčákův roh Teplice odvrátily. Řepka, který by jindy upaloval zpátky, aby jistil obranu, ještě v útoku vytrval. "Zaplaťpánbůh, že jsem neměl tu tendenci okamžitě po prvním rohu se vracet, ale že jsem tam ještě zůstal a Igor to tam načepoval znovu…"

A Sparta slavila. Dokonce bez jediné prohry za celou sezonu! Byl z toho tehdy rekord v neporazitelnosti české ligy, dohromady 33 zápasů. Přitom se tehdy počítalo na titul hlavně se Slavií, která měla pod koučem Karlem Jarolímem skvělé období. "Jenže dva roky nemít titul pro nás už byla dlouhá doba, nebo aspoň pro mě, nebyl jsem na to zvyklý. Slavia byla nahoře mentálně, hrála evropské poháry. měla opravdu dobrý tým. O to to bylo i ve mně posílené, že ji musíme zdolat a musíme tuhle sezonu urvat. Nakonec jsme využili toho, že to kazila mužstva nad námi, vymlátila se mezi sebou a my jsme jako takoví tichošlápci zezadu překvapili," ohlíží se Řepka.

A popsané dvě sezony mu nápadně připomínají tu nynější. "Je hodně podobná," přitaká. "Doufám, že to klukům vyjde, i když se musím přiznat, že by to pro mě bylo velké překvapení, protože na podzim a na začátku sezony bych tomu moc nevěřil." Přesto je opatrný, Priskeho soubor totiž ještě teprve čekají zápasy se Slavií a Plzní, které lépe ukážou, jak na tom nynější tým doopravdy je. "Za 14 dnů to může být zase jinak. Při vší úctě ke všem soupeřům Sparty na jaře, zatím to moc velké měřítko nebylo. Nicméně na hráčích je vidět velká změna v tom, že si začali věřit," všímá si Řepka.

Což je přesně ten faktor, který může sezonu zlomit. Jako se to stalo v jeho éře…

O titul asi jen Slavia se Spartou, Plzeň a Baník ale nejsou měřítkem. Rajnoch, Tvrdík, Šmicer a nedorozumění