Druhá liga je vyrovnaná, nikdo v ní není dominantní favorit ani jasný outsider, tvrdí navrátilec Šašinka

Sedmadvacetiletý útočník FC Silon Táborsko Jakub Šašinka měří 194 centimetrů. Podobně urostlý typ forvarda v jihočeském klubu nebyl už dlouho. Bratr o tři roky mladšího Ondřeje ze Slovácka vstřelil před pár dny svůj první gól na současné adrese a v 19. kole F:NL tak přispěl k remíze v Chrudimi.

Co byste řekl k tomu gólu, když k vítězství nepomohl?
„Musel jsem se pohybem dostat před obránce, předskočit ho, abych mohl zakončit. Petr Plachý to tam hezky přihrál. Každý gól se počítá, ale abych pravdu řekl, zase tak moc mě nepotěšil, raději bych ho vyměnil za naši výhru, kterou jsme potřebovali do tabulky.“

Trenér Roman Nádvorník hovořil o špatném chrudimském terénu. Co byste k tomu dodal?
„Obecně platí, že české povětrnostní podmínky nejsou takhle na jaře pro trávníky příznivé. Často prší, někdy mrzne, občas i sněží. Terén vypadá zdánlivě dobře, ale rychle se zničí. Trávníky se nedokážou po zimě vzpamatovat. Není to jako v zemích, kde z 85 procent dnů svítí slunce.“  

Táborsko dává v zápasech málo gólů, proto nevyhrává. Jak se to dá změnit?
„Čím více gólů dáte, tím je větší pravděpodobnost, že vyhrajete. Máme za sebou tři remízy, ale minimálně dvakrát jsme určitě měli zvítězit. Soupeře jsme ve dvou zápasech nepustili do šance, my jsme naopak vždy čtyři, pět šancí zahodili. Musíme více trestat chyby soupeřů, více se gólově prosadit.“

V Táborsku jste oficiálně od zimy, ale už jste se tu objevil na podzim. Jak se všechno seběhlo?
„Loni dlouho vázla komunikace mezi českou asociací a Emiráty (klub Al-Dhaid), kde jsem působil před Táborskem. Chybělo pár dnů, aby vše administrativně vyšlo, ale přestup klapnul až v zimě. Už jsem tady trénoval, ale musel jsem čekat do dalšího přestupového okna.“

Není pochyb o tom, že jste tak trochu přišel za trenérem Nádvorníkem, který vás zná z působení v Řecku a v Asii, že?
„Vždycky je dobré, když si vás trenér vybere a má k vám důvěru. Zájem projevilo také vedení Táborska, proto jsem tady. Lépe se hraje, když vám v klubu věří. S trenérem se známe, vím, co mohu od něho čekat, on zase ví, co může čekat ode mě. Snažím se mu pomoci. Snad přijdou další góly.“

V neděli přijede do Tábora Karviná. Táborsko potřebuje po třech plichtách zvítězit, ale tým z Těšínského Slezska bude hodně těžký...
„Těžký, lehký. Takhle o tom nepřemýšlím. Věřím, že se připravíme tak, abychom Karvinou dokázali porazit. Určitě dostaneme od našeho realizačního týmu kvalitní informace, s čím na nás soupeř vyrukuje. Musí se k nám konečně přiklonit štěstí, které se nám zatím vyhýbalo. Druhá liga je vyrovnaná, nikdo v ní není dominantní favorit, nikdo v ní není jasný outsider. Zápasy ve druhé lze rozhodují maličkosti.“

Bude pro vás osobně utkání s Karvinou nějak speciální, když pocházíte z Moravskoslezského kraje?
„Z Karviné znám trenéra Tomáše Hejduška, který působil i v Baníku Ostrava. Sám jsem za Karvinou dříve asi rok hrál. Poslední roky jsem byl v cizině, tak jsem ji moc nesledoval. Z posledních tří jarních zápasů (dvě výhry, jedna remíza) ale víme, s čím na nás v neděli přijde.“

Také dvacáté kolo F:NL je věnováno Víkendu otců. Kdo vás a vašeho bratra přivedl k fotbalu?
„Asi dědeček. Jsme fotbalová rodina. Děda fotbal hrál, pak do vysokého věku pískal jako rozhodčí. Právě s ním jsme chodili kopat do parku. Poděkovat musím také rodičům, kteří nás s bráchou všemožně podporovali, vozili nás do Ostravy na tréninky a na zápasy.“  

Největší útočnou hrozbu F:NL vede u Litavky Bednář. Kteří střelci by mu ještě mohli očekávanou korunu vzít?