Překvapilo mě, že si Slavia Santose vůbec vzala. Moc jsem nevěřil, že by se tam dokázal prosadit, přiznává trenér Weber

S Eduardem Santosem si v Karviné prožil své, elegantní stoper tam patřil k hlavním hvězdám týmu. Už tehdy měl však móresy, které ho v očích uznávaného kouče Jozefa Webera značně limitovaly. Ve Slezsku mu ještě prošly, v Plzni také. V Edenu už s nimi tvrdě narazil. Proto nepřekvapilo, že se zkraje týdne musel sbalit a nabrat směr rodná Brazílie. „Tady se zkrátka sází hodně na disciplínu. A tu v sobě Santos neměl,“ řekl jasně Weber v rozhovoru pro eFotbal.

Co říkáte na to, že Santos ani nedokončil ve Slavii sezonu a už je zpátky v Brazílii?
Otevřeně se přiznám, byl jsem překvapený, že si ho Slavia vůbec vzala. Ne že by snad neměl kvalitu, ta tam určitě je. Slavia ale sází na morál a týmovost. A jak jsem Santose poznal já, tyhle věci jsem u něj příliš neviděl. Plzeň si ho ukočírovala, tak to Slavia zkusila taky. Moc jsem ale nevěřil, že by se tam dokázal prosadit.

Co přesně mu chybí? Je to hráč, který se neumí obětovat pro mužstvo?
Přesně tak. Do Karviné přišel z nižších brazilských soutěží, kvality měl nesporné. Zase tam však byly problémy se soudržností. A dle jeho reakcí ho provázely i v Edenu. Ono v Brazílii se hraje trochu jinak než v Česku. Hlavně tedy v porovnání se špičkovými týmy jako právě Slavia. Tady se zkrátka sází hodně na disciplínu. A tu v sobě Santos neměl.

Není tohle problém Brazilců obecně? Že zkrátka jedou fotbal hodně na sebe?
To si nemyslím. V Mladé Boleslavi jsem měl třeba Brazilce Marca Túlia a ten byl naopak týmový dost. Proto jsem si ho pak přivedl i do Karviné, kde už jeho výkony tak dobré bohužel nebyly. Obecně tam Brazilců bylo trochu moc, na jejich pracovitost jsem si ale stěžovat nemohl. Paradoxně však žádný z nich nehrál tak dobře jako Eduardo, jemuž tahle vlastnost chyběla. A bylo to u něj dost markantní.

Jak reagoval na kritiku? Dokázal ji přijmout?
Nenesl ji vůbec dobře. Ode mě ani od spoluhráčů. Já byl na něj kolikrát i ostřejší, ale s ním to jinak nešlo. Zároveň jsem ho však nechtěl nabourat až moc, protože měl kvalitu a mančaft ho potřeboval. Zároveň mi bylo ale jasné, že ve větším mančaftu může s tímhle rychle narazit.

Ani vztahy v kabině neměl tedy zrovna ideální?
Naštěstí jsme tam měli Papiho (Michala Papadopulose), který ho dokázal usměrnit, navíc uměl portugalsky. Vzal si ho tak pod křídla, často mu něco vysvětloval. To bylo fajn. Komunikace s Eduardem byla totiž celkově obtížnější.

Myslíte si, že po tom všem, co se mu na Slavii stalo, se jedná o konec jeho české cesty?
Konec to být ještě nemusí. Samozřejmě je ale škoda, že se o svou šanci ve Slavii neporval trochu víc. K jeho návratu do vlasti to bohužel směřovalo. Třeba se však zase chytne a uvědomí si, že tady jsou lepší podmínky pro fotbal než tam. Těžko říct, jak k tomu přistoupí, je to pouze na něm. Zrovna ve Slavii by to už měl ale asi hodně složitý.

A když ještě půjdeme krátce k vám osobně, jak teď snášíte období bez fotbalu? Užíváte si roli dědečka na plný úvazek?
To samozřejmě ano, čas bez fotbalu pro mě ale není vůbec příjemný. Na druhou stranu, úplně bez něj nejsem. Byl jsem se podívat na Brno, Zlín nebo třeba Vyškov, kde nedávno hrál Petr Rada s Duklou. Navštívil jsem ho den před zápasem, dali jsme si kafe a skvěle si popovídali. Z toho jsem měl fakt velkou radost. Stejně jako z toho, že se jeho tým vrátil do postupové matematiky.

Rád byste se v létě do fotbalového kolotoče zase vrátil?
Jasně. Jsem trenér a čekám na nabídky. Věřím, že právě v létě by se mohlo něco objevit.