Studenec po boku Sparty a Plzně. Malý klub z podhůří Krkonoš nabíral formu ve Španělsku, v cizině byl už potřetí

Sparta Praha, Viktoria Plzeň a také SK Studenec. Za zimní přípravou do Španělska kromě profesionálních klubů z nejvyšší soutěže senzačně vyrazil i malý amatérský klub z liberecké I. A třídy. Nechce se honit za postupem, ani nenašel movitého sponzora, ve Studenci neberou hráči za fotbal ani korunu. Ale dobrá parta udělá často víc. A tak vyrazil tým v zimě na zahraniční soustředění už potřetí v historii. Trenér týmu Martin Hrubý pak prozradil eFotbal.cz, jak tým makal, co jej zklamalo i kdy prožil infarktovou chvilku, která ale měla šťastný konec.

Nebývá zrovna obvyklé, že by tým z I.A třídy jezdil na zimní soustředění k moři. Váš klub už ale vyrazil do ciziny potřetí, co vás k tomu vede?
„Je pravda, že u nás v soutěži nevím o nikom, kdo by ciziny jezdil. My jsme ale poprvé vyrazili na Mallorku už před covidem. Pak jsme jednou zkusili Sicílii a teď jsme se zase rozhodli pro Španělsko. Že zase někam vyrazíme jsem navrhl týmu já, organizačně jsem se postaral i o letenky a ubytování. Snažil jsem se kalkulovat s co nejmenšími náklady, aby mohli všichni jet.“

Chápu to správně, že si hráči cestu i ubytování platili?
„Přesně tak to bylo. Kluci do toho ale šli. Z áčka s námi nejeli jen dva. Jeden měl zkoušky ve škole a druhému hráči se měsíc před Španělskem narodilo dítě. Chtěl jet s námi, ale přesvědčil jsem ho, aby zůstal doma. Myslím, že ho to mrzelo, ale bylo to dobré rozhodnutí.“‘

Neříkali pak vaši svěřenci, že jim doma manželky a přítelkyně vyčítaly fotbalové radovánky v cizině?
„My nemáme v týmu moc hráčů, co by měli manželky (směje se). My máme hodně mladé kluky, tři čtvrtiny týmu jsou ročníky 2000 až 2004. Samozřejmě jsou tam i starší hráči, ale všechno bylo v pohodě.“

foto: © SK Studenec (Martin Hrubý)

Když už jste vyrazili do Španělska, nezazněl požadavek, být třeba blízko Spartě či Plzni?
„Když nějakou takovou cestu vymýšlím, tak do naší skupiny na internetu napíšu, co navrhuji. A všichni mají možnost se vyjádřit. Tady byli jednohlasně pro to, co jsem navrhl. Kluci prostě chtějí vyrazit do ciziny. Jsme malý amatérský klub, kde nedostávají ani korunu. Když někdy slyším, že v Praze či v jejím okolí dostávají třeba hráči dva tisíce korun za zápas… V našem okolí se podobnou cestou vydala snad Jilemnice, ale u nás se hraje zadarmo. Máme to založené na partě, kamarádství. Samozřejmě máme nějaké sponzory, podporuje nás i obec, ale peníze jdou do klubu, do rozvoje mládeže.“

Přesto už jste ochutnali krajský přebor. Bude po soustředění cílem útok na postup?
My jsme měli možnost si ho vyzkoušet. Budeme chtít na jaře vyhrávat, ale na podmínkách, v jakých u nás pracujeme se nic měnit nebude. Jde nám o fotbal, hrajeme soutěž, na jakou máme. Když jsou soupeři lepší, tak ať sestoupíme. Teď bychom ale chtěli skončit v TOP 3. Reálné to je, historicky máme jaro vždycky lepší. Chceme dělat radost i našim fanouškům, kterých chodí i ke třem stovkám na zápas.“

No ale ve Španělsku jste si dali do těla, že?
Bylo to super, moc jsme si to užili. Trénovali jsme dvakrát denně, všichni to odjezdili na sto procent. Odpadly věci, kdy někdo chybí na tréninku kvůli pracovním či školním povinnostem, nebo že dědeček slaví osmdesátiny. Přiletěli jsme v půl deváté ráno a v deset už jsme byli na kolech. Večer si ale dali hráči klidně pivo. Ráno na startu přípravy ale byli všichni vždycky včas.“

Syn bývalého kouče Sparty se vrací z ciziny. Hašek bude hrát Středočeský přebor

Zahráli jste si proti nějakému místnímu celku?
Ne, ne. Ani jsme to neměli v plánu. Co se týče zápasu, tak jsme si zašli na španělskou ligu. Mallorca hrála s Betissem Sevilla a musím říct, že to utkání bylo pro mě obrovským zklamáním. Šedesát minut se nehrálo… Byl jsem v Itálii na utkání Neapole, v Anglii na West Hamu a po téhle zkušenosti musím říct, že na španělskou ligu mě už nikdo nedostane.

Trénovali jste ve Španělsku v barvách Studence, aby místní věděli, že přijel fotbalový tým?
„Obecně to máme nastavené, že na snídani a večeři byl daný dress code, chodilo se v týmovém oblečení. Jen na výběhy jsme od toho trochu ustoupili.

Celkově to vypadá na týdenní idylku. Nepřidáte nějakou zajímavou příhodu?
„Jednu takovou jsem zažil už na letišti ve Vídni. Klukům jsem zdůrazňoval, aby měli u sebe vytištěné letenky i občanky. Všechno jsem připravoval. A pak jsem na letišti přišel na to, že jsem sám občanku zapomněl.“

To se o vás musel pokoušet infarkt, takže jste neletěl s týmem?
Bylo to šílené, ale povedlo se mi je na letišti přemluvit a odletěl jsem. Viděli, že jsem vedoucí výpravy, všechno jsem zařizoval, že je na mě všechno závislé, že se o kluky musím postarat. Tak to nakonec dobře dopadlo. A žena mi pak přes DHL občanku do Španělska poslala a cesta zpátky už byla úplně v pohodě.“

Při telefonu na vaše číslo naskočí na displeji Pension Trautenberk. To by byl hezký titulek, že malému klubu s cestou do ciziny pomáhal právě Trautenberk. Postava ze známého večerníčku osloví děti i dospělé…
„Takhle bych ten titulek stavět určitě nechtěl. Je pravda, že mě fotbal stojí dost času a třeba i na úkor podniku. Takže mi k tomu žena občas řekne svoje…“