Pavel Hašek: S bráchou bychom se pokopali

Poslední posilou pražské Dukly se stal Pavel Hašek. Šestadvacetiletý hráč, který prošel angažmá v Plzni, Blšanech, Bohemians 1905, Příbrami, Teplicích nebo ve slovenské Artmedia Petržalka by měl svými zkušenostmi vypomoci týmu z Julisky především v záložní řadě. Pro oficiální web Dukly poskytl Hašek rozhovor.

Po letech jste se vrátil do Prahy, kde jste s fotbalem začínal. Byl přestup do Dukly i jedním z důvodů, že jste chtěl jít zpět do hlavního města?
S fotbalem jsem začínal na Tempu Praha a potom přes Slavii Praha jsem přešel do Bohemky, kde jsem strávil prakticky celou dorosteneckou kariéru.

Do hlavního města jste se vrátil s krátkou přestávkou po osmi letech?
Bylo to trochu složitější. Šel jsem z Bohemky na hostování do Příbrami, potom jsem hrál v Plzni. Následně jsem se vrátil zpět do Vršovic. Potom moje cesta vedla do Teplic, odkud jsem šel do Petržalky, vrátil se zpět na sever Čech a nyní jsem tady v Dukle.

Prošel jste většinou prvoligovými štacemi. Proč jste se nyní rozhodl pro druholigový tým, nechtěl jste jít třeba do jiného týmu Gambrinus ligy nebo zpět do zahraničí?
O nabídkách bych nerad mluvil. Chtěl jsem se především vrátit do Prahy a proto jsem upřednostnil od začátku Duklu. Přece jenom neustálé cestování do Teplic mě trochu ubíjelo a navíc jsem zde moc nehrál.

Na kterém angažmá jste byl nejspokojenější?
Jedno z nejkrásnějších bylo samozřejmě v Bohemce, když jsme postoupili do 1. ligy a vyhrávali utkání. Vzpomínám na fantastické diváky a atmosféru. Podobné to bylo i ten necelý rok, co jsem strávil na Slovensku. Vždyť jsme hráli kvalifikaci Ligy mistrů nebo 1. kolo Poháru UEFA a nastoupili proti Juventusu Turín nebo Sportingu Braga.

Není to pro vás však přeci jen krok zpátky, hrát „jen“ druhou ligu?
Nemyslím si, že je příliš velký rozdíl mezi první a druhou ligou. Doufám, že se na Julisce bude hrát také nejvyšší soutěž. Proto jsem nepřemýšlel nad tím, jestli je nabídka z první nebo druhé ligy.

Přišel jste jako kreativní záložník, kterých není nikdy dost. Ale chtít se uprostřed sezóny prosadit do základu je obtížnější. Počítáte s touto variantou?
Přišel jsem samozřejmě s přáním, abych pravidelně hrál. Proto se budu snažit, abych se prosadil do základní sestavy co nejdříve. Udělám pro to maximum.

Pavle, jak se žije se jménem, jehož otec je předsedou ČMFS a zároveň reprezentačním trenérem. Je to hodně svazující?
Tyhle věci dávno neřeším. Když jsme byli s bratrem Ivanem mladší, tak jsme to pochopitelně vnímali, ale nyní jsme tak psychicky odolní, že nás to nemůže nijak rozhodit.

Nepředhazují vám fanoušci, že byste měl hrát třeba jako otec?
Je pravda, že hraji stejně jako on nebo brácha v záloze, ale to se nedá v žádném případě srovnávat. Je nyní jiná doba, hraje se úplně jiný fotbal. Táta byl navíc jeden z nejlepších hráčů u nás.

Konzultoval jste s otcem přestup do Dukly?
Tátovi jsem oznámil, že jsem se rozhodl pro nabídku Dukly a on mé rozhodnutí schválil. Podobně reagoval bratr Ivan.

Zmínil jste bratra Ivana, který hraje v Bohemians 1905. Hráli jste někdy proti sobě?
Hráli jsme proti sobě jen na zimním turnaji. Raději bych hrál s ním než proti němu, protože bychom se strašně pokopali… A nechtěl bych ho mít na svědomí, protože si kvůli zraněním vytrpěl dost.

Jak jste se zapojil do kabiny, znal jste někoho již dříve?
V kabině jsem potkal třeba Honzu Vorla, kterého znám při společném působení v Blšanech. Tehdy jsem ještě neměl auto, a tak jsem s ním pravidelně jezdil na tréninky a zápasy. Dobře jsem se znal i s Filipem Radou. Když naši tátové hráli za Černolice, tak jsme proti sobě často kopali. Osobně nemám žádný problém zapadnout do žádného kolektivu. A v Dukle je dobrá parta.