Wilfried: Tolik gólů jsem dal možná v žácích

Když měli sparťanští hráči zimní dovolenou, nikdo z nich to domů neměl tak daleko. Rodištěm Bonyho Wilfrieda je totiž hlavní město Pobřeží Slonoviny Abidjan. A ten leží více než 5300 kilometrů od Prahy. Hráč však mluvil v rozhovoru pro klubové stránky nejen o tomto tématu.

Ze všech hráčů tě na Vánoce čekala nejdelší cesta domů. Jak sis užil pár dní v rodném Pobřeží Slonoviny?

Měl jsem se skvěle. Domů se dostanu dvakrát za rok, takže si to pokaždé užívám od první do poslední chvíle.

Neměl jsi problémy s aklimatizací? V Čechách vládne tuhá zima...

Je pravda, že v Abidjanu bylo přes den mezi 33 a 37 stupni. Žádné problémy jsem naštěstí neměl, naopak jsem si rychle zvykl na teplo a po návratu do Čech jsem mrznul ještě víc, než obvykle. (směje se)

Co všechno jsi během volna stihl?

Bylo toho dost. Kvůli zranění kotníku jsem nemohl vůbec trénovat, takže jsem se věnoval příbuzným a kamarádům. Viděl jsem spoustu blízkých lidí, absolvoval hodně návštěv.

Jak vypadají Vánoce v Pobřeží Slonoviny?

Někoho to možná překvapí, ale jsou hodně podobné jako v Čechách, včetně dávání dárků.

Když jsi se vrátil z dovolené, většina lidí tě asi nepoznala. Zásadně jsi totiž zkrátil sestřih. Stojí za touhle změnou nějaká sázka?

To vůbec ne. Prostě jsem se rozhodl vlasy zkrátit, vždycky jednou za čas to tak udělám.

V Angole momentálně probíhá Africký pohár národů. Sledoval jsi výkony Pobřeží Slonoviny?

Když jsem měl čas, díval jsem se na všechny zápasy, které šly v televizi.

Proč podle tebe silný tým okolo Didiera Drogby vypadl už ve čtvrtfinále?

To byla velká smůla! Nad Alžírskem jsme ještě v poslední minutě vedli 2:1, měli jsme to udržet. Pak ale přišel gól v nastavení a další na začátku prodloužení. Myslím, že hráči už nebyli tak koncentrovaní, už se viděli v semifinále.

Pojďme ke sparťanské přípravě. Loni jsi byl na halovém Fortuna Víkendu šampionů nejlepším střelcem. Do letošního turnaje tě nepustilo zdraví. Mrzelo tě to?

Bohužel se nedalo nic dělat. Předtím jsem měl potíže s kotníkem a s ramenem a klouby na umělé trávě hodně trpí. Trošku mě to samozřejmě mrzelo, protože loni to byl skvělý turnaj.

Máš za sebou druhé zimní soustředění se Spartou, bylo pro tebe jednodušší, než to loňské?

Ani bych neřekl. Zima byla snad ještě horší! Navíc, jak jsem přes volno nemohl trénovat, dalo hodně práce se dostat do kondice.

Absolvoval jsi výběh na běžkách, nebo jsi dal tentokrát přednost jiným tréninkovým možnostem?

Na běžky jsem letos naštěstí nemusel, trenéři mě ušetřili. (smích)

Fotbal jste si poprvé zahráli o víkendu proti Lokomotivě Vltavín. Třetiligovému soupeři jsi nasázel pět gólů. Pamatuješ si, jestli se ti někdy povedl podobný kousek?

Možná někdy v dětském věku, v dospělosti určitě ne. Je fajn dávat góly, v takových zápasech jde ale spíš o to, dostat se trošku do tempa.

Brzy váš čeká odlet na herní soustředění do Španělska. Těšíš se do vlídnějších středomořských podmínek?

Už se nemůžu dočkat! Tady je ta zima opravdu moc velká.