Manažer české reprezentace obdivuje Messiho

Hrál za pražskou Slavii a po úspěšném Euru v roce 1996 prošel francouzskou a anglickou ligou. V Lize mistrů se gólem a proměněnou penaltou podílel na výhře Liverpoolu nad Milánem. Po svém návratu ze zahraničního angažmá opět nastoupil za Slávii, kde také loni na podzim ukončil svou hráčkou kariéru. Do své nové role manažera české reprezentace se Vladimír Šmicer, jemuž pokládala otázky Barbora Sopková, dostal velmi rychle a podle jeho slov si ji i náležitě užívá. Mezi jeho oblíbené soutěže patří španělská a anglická liga.

Jak hodnotíte své pocity v nové profesní roli po zhruba čtyřech měsících působení?

Je pravda, že ten přechod byl velmi rychlý. Pomalinku si zvykám a je to pro mě čím dál tím jednodušší. Musím zapomenout na to, že bych si šel raději zahrát, protože moje současná práce je naprosto o něčem jiném. Přiznávám, že během prvního výjezdu po ukončení hráčské kariéry do Spojených arabských emirátů mě to hrozně lákalo si jít spolu s ostatníma zahrát fotbal a říkal jsem si, co tam vlastně dělám a jak je možné, že ještě nehraju. Při posledním Skotsku to bylo již ale daleko jednodušší. Moje práce je komunikovat s hráči, sledovat jejich hru a dávat dohromady tým jako celek. A to mě hrozně baví.

Jak těžké bylo změnit denní rytmus?

Každopádně nyní je to daleko horší. Když jsem hrál fotbal, tak jsem měl všechno naplánované a přesně jsem věděl, co budu dělat za dva nebo tři týdny. Teď je to tak, že různé schůzky, porady případně výjezdy za hráči do zahraničí jsou tak nepředvídatelné, že toho času je výrazně méně a rozhodně je to náročnější na koordinaci.

Co se dá označit za největší změnu, na kterou nebyl člověk připravený?

Určitě především úplně jiný styl jednání a komunikace, který se ode mne vyžaduje. Dá se říci, že coby hráč jsem tolik povinností kromě fotbalu neměl, ale teď je pro mne o to těžší naučit se jednat s lidmi. To je pro mě ta největší změna. Jako hráč jsem byl s ostatními v jedné kabině a jednom dresu a neříkám, že teď jsem úplně na druhé straně, ale rozdíly v tom, jak k sobě přistupujeme, tam být musí. Nicméně cíl je tam jasný a stejný jak pro mě, tak pro kluky – snažit se vždycky postoupit na mistrovství Evropy nebo světa.

Baví Vás to?

Baví a čím dál tím víc. Jak jsem zmínil. Na začátku mě to táhlo ještě pořád na trávník, ale teď už vím, kde je moje místo.

Ale fotbal jste úplně nevysadil…

Fotbal je můj život, takže ten se nedá vysadit. Dál ho budu hrát za A třídu Dolní Chabry. Sice jsme zatím poslední, ale doufám, že jim trošku pomůžu, abychom nespadli. Kromě toho pochopitelně sleduji fotbal v televizi. Jednak proto, že chci, ale také to je moje povinnost, protože musím sledovat hráče, které máme po celé Evropě. A těch zápasů shlédnu za ten týden opravdu hodně.

Co všechno obnáší taková příprava?

Společně s Michalem Bílkem se radíme o tom, který hráč je pro nás důležitý, a kterého potřebujeme vidět ať již ze záznamu na DVD nebo živě. V tomhle spolupracujeme například hodně i s manažery jednotlivých hráčů, protože je pro ně kolikrát jednodušší sehnat nejrůznější informace. Myslím, že se snažíme vybudovat fungující tým, aby to nebyl jen ten realizační, ale aby pomáhal nároďáku a aby se dostavovaly výsledky.

Zmínil jste, že máte rád španělskou ligu. Které týmy konkrétně?

Oblíbenou mám jak španělskou, tak i anglickou ligu, protože si myslím, že tyhle dvě jsou v současné době ze všech nejlepší. Určitě nejsem jediný, ale ve Španělsku se mi líbí Barcelona a Real Madrid. Jsou to dvě nejlepší mužstva, která tam hrají. Řekl bych, že španělská liga je hodně založena na této dvojici a pokud by tam nebyly, tak by celá liga nebyla zdaleka tolik sledovaná, jako je. Pro mě je radost sledovat Messiho nebo hvězdy z Realu. Každý zápas je zajímavý.

Myslíte, že čeští fanoušci rádi sledují další zahraniční ligy?

Myslím si, že španělská liga je velmi atraktivní pro naše fanoušky, že ji sledují, a konečně mohou ji sledovat na specializovaných televizních kanálech Sport1 nebo Sport2. Jsem toho názoru, že na Barcelonu nebo na Real se dívá hodně fanoušků. A to samé platí i o anglické lize. Řekl bych, že fotbalu je nyní v televizích právě díky sportovním kanálům Sport 1 a 2 opravdu hodně, a je až neuvěřitelné, kolik zápasů se dá za víkend shlédnout.

Kolik jich třeba sledujete Vy? A máte nějaký limit, kdy si řeknete „už dost“ nebo „musím se věnovat rodině“?

Určitě se snažím přizpůsobovat tak, abych zvládal jak tu rodinu, tak i pro mě důležité zápasy. Když někde hrají naši hráči, tak víkendový program přeskupuji tak, abych tyto zápasy viděl.

Jak sledujete televizní zápasy? Sám, nebo společně s rodinou?

Ne, většinou sám, protože rodina odmítá se na to se mnou dívat. Děti si vždycky něco vymyslí, ale je pravda, že doma si zajdu k televizi a koukám nerušeně. Někdy, když hraje Barcelona nebo Real, většinou to jde od sedmi nebo od devíti hodin na Sport2, tak se sejdu s kamarády u nás ve vinárničce, kde je plátno a koukáme společně.