Straka byl vždycky slávista!

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Už je to tak, František Straka byl vždycky slávista, jen část svého života holt musel být za sparťana. Jinak to nešlo, stejně jako se mnozí budoucí členové ODS, kteří neměli rádi komunisty, účelově skrývali v KSČ.

„To je možná tvůj problém, protože o tobě se ví, že jsi sparťan. Ale já jsem byl vždycky slávista!“ odpověděl podle deníku Sport na obavy z reakcí fanoušků František Straka slávistickému generálnímu řediteli Miroslavu Platilovi. „Spadl jsem ze židle. A Franta se začal ohánět výstřižkem svého rozhovoru z roku 2003, kde říkal, že odmala fandí Slavii. Vůbec to nebral tak, že by v tomto směru mohl mít nějaký problém,“ dodal Platil.

Platil v rozhovoru pro deník Sport říká, že majitel Slavie Aleš Řebíček zná ze svého regionu spoustu sparťanů i slávistů a lidi tak nedělí. Myslí si prý, že do Edenu přivedl někoho, kdo má v sobě německý řád a disciplínu.

To je fajn, jenže v teplickém regionu to všechno vypadá jinak než ve velké Praze. V hlavním městě je ta rivalita řádně vyhrocená. Buďto volíš Losnu, nebo Mažňáka, nic mezi tím.

Straka se nyní ovšem lekl i zamítavé reakce od sparťanských ultras, kteří se ho ostentativně zřekli a vyhlásili ho za zrádce. Tak těm pro změnu vzkázal, že je sparťan, který jen momentálně pracuje pro Slavii.

Docela zoufalá situace. Přitom Spartu i Slavii vedli v nedávné minulosti Ježek, Jarabinský, Petržela i Hřebík. Hráčů, kteří oblékali oba dresy, přibývá, na Letné dnes působí Grajciar a Brabec, v Edenu v roli asistenta tiše trénuje Vrabec.

Nikdo z nich ale nikdy netvrdil, že má tak veliké sparťanské či slávistické srdíčko. Ovšem v tom je Strakova největší síla a slabost zároveň. On kromě svých Budějiček vždycky miloval své Tepličky, vychutnával si Plzeň, umřel by za německý Ahlen, v Ružomberoku zbožňoval nádherné slovenské hory a přírodu, stejně jako v Austrálii klokany, a v Polsku si určitě rád zazpíval, „že Gdyně ještě nezhynula“. A všude ho lidi milovali.

V Edenu je to ale vzhledem k nesmiřitelné rivalitě ke Spartě něco jiného. I když lze paradoxně věřit, že Straka junior celé své dětství skutečně poctivě a náruživě na jihu Čech fandil s tátou své „Slávince“. Pak však přišla ona jiná doba...

Pamatuji se na úsměvnou, ale pro Franze velice typickou, scénu ze srazu československého národního mužstva, na nějž František Straka přijel krátce po svém přestupu do Borussie Mönchengladbach. Františkovi se na tréninku něco nepovedlo a i když ještě neuměl pořádně německy, zaklel na celou Letnou: „Šajze!“

Teď si to možná řekl znovu, když viděl v neděli v Edenu nenávistně naladěný červenobílý kotel.