Český reprezentant se stal mistrem v Bolívii! Hrál jsem za sedm tisíc, létávaly pěsti, směje se

V Bolívii se narodil v roce 2002 a žil tam až do roku 2008, kdy se jeho český otec rozhodl zemi opustit. V Bolívii tehdy zuřila krize a na Moravě navíc žili stárnoucí prarodiče. Rodina se tak sbalila a zamířila do České republiky. Tady začal fotbalově růst, v mládežnických výběrech Slovácka se propracoval až do reprezentačního dresu a dnes nastupuje za Břeclav. Když ale v roce 2025 ucítil šanci vrátit se ke kořenům a vyzkoušet si fotbal v rodné zemi své mámy, neváhal.

Začátky v novém prostředí přinesly srážku s realitou. Původně trénoval v jiném klubu, jehož amatérské podmínky šokovaly. Do hry tak musely vstoupit bratrancovy konexe. Povedlo se dojednat zkoušku v týmu Royal Pari z největšího města jménem Santa Cruz.

"V tom prvním klubu neměli vůbec nic. Neměli ani rozlišováky a museli jsme si vyměňovat dresy. Táta řekl, že takhle ne, že najdeme něco jiného. Bratranec měl kontakty na vedoucího mužstva v Royal Pari, tak tam zavolal. Vedení řeklo, že se musím ukázat na tréninku, abych mohl hrát," popisuje Hynek začátky svého jihoamerického angažmá.

V novém působišti musel čelit tvrdé konkurenci i náročnému drilu. "První měsíc byl pro mě extrémně těžký. Trénovali jsme každý den a moc jsem to fyzicky nedával, ale postupně jsem si zvykl. Na mém postu navíc podepsali zkušeného borce se starty v první lize i reprezentaci, takže jsem to měl složité. Klíčové bylo, že umím španělsky. Bez znalosti jazyka by mě mezi sebe vůbec nevzali a dávali by mi to sežrat," přiznává otevřeně.

Když byla zmínka o reprezentaci, v té si Hynek zahrál také. Českou republiku reprezentoval ve futsale i ve fotbale. Na jaře 2018 nastoupil do tří utkání výběru do 16 let future proti Dánsku, Belgii a Švédsku. O rok dříve pak za výběr do 15 let, a to třeba po boku Lukáše Vorlického.

Zpět ale do Bolívie. Když se konkurent na jeho postu zranil, český bek chytil šanci za pačesy a stal se pevným členem sestavy. Na jihoamerických trávnících poznával nejen odlišný herní styl, ale i drsnou náturu tamních hráčů. Obzvlášť vyostřené bývaly tréninkové jednotky.

"Na tréninku se bijí skoro pořád. Když někdo udělá ostřejší skluz, druhý mu napálí do obličeje. Viděl jsem to na vlastní oči a byl to šok. Na druhou stranu se po tréninku všichni omluví, hodí to za hlavu a jdou společně v klidu na pivo," líčí nevšední poměry v kabině.

Nechyběly ani kuriózní momenty, které podtrhují spontánnost tamního fotbalového prostředí. Při jednom utkání prohrávalo Royal Pari po první půli 0:1, když do šatny vstoupil majitel. "V poločase přišel a slíbil, že když zápas otočíme a vyhrajeme, dá nám do kabiny pro nás tři sta tisíc. Zápas jsme otočili a do koruny nám peníze vyplatil," usmívá se.

Největší drama přinesl samotný závěr ligového ročníku. V souboji o titul Royal Pari prohrávalo svůj zápas. Druhý tým tabulky už spoléhal na jejich zaváhání a rozjel předčasné oslavy. "Věděli, že prohráváme 0:2, tak na svém stadionu odpálili ohňostroje a chystali se slavit. Jenže my jsme zápas v 70. minutě otočili a vyhráli. Soupeř už měl připravený i pohár pro vítěze, zatímco my jsme pak dostali jen náhradní trofej," vzpomíná Hynek na emotivní vyvrcholení sezony.

Sedm tisíc měsíčně a sen o první lize

Po herní stránce pak staví jihoamerický fotbal ve srovnání s evropským velmi vysoko. "Tamní hráči jsou extrémně techničtí a rychlostně úplně jinde. V Česku je fotbal hodně taktický, někdy až moc. Náš tým by se v Česku neztratil, řadil bych nás někde nahoru ve druhé lize," hodnotí úroveň soutěže.

Rozdílný byl finanční systém. Zatímco v první bolivijské lize se kontrakty podepisují v amerických dolarech a gáže dosahují tisíce dolarů měsíčně, ve druhé lize se platí v místní měně.

"Měl jsem profesionální smlouvu, v přepočtu na naše to bylo asi šest až sedm tisíc korun měsíčně. V Bolívii je ale levně, kompletní jídlo vyjde třeba na 50 korun, takže se s tím dalo vyžít. Kdybych ale onemocněl nebo musel na operaci do soukromé nemocnice, bez pojištění by to stálo i 15 tisíc dolarů a z platu by se to utáhnout nedalo. Někteří spoluhráči navíc museli vedle fotbalu ještě pracovat a dělali třeba taxikáře, já studoval," vysvětluje.

Po úspěšném ročníku a zisku mistrovského titulu ležely na stole nabídky z nejvyšší soutěže i setrvání v Royal Pari. "Majitel mi nabízel více peněz, abych zůstal. Volal mi i agent z první ligy, ale tam je běžná praxe, že první dva měsíce nedostanete výplatu, protože jdou agentovi jako provize," kroutí hlavou.

Silnější než vidina prvoligového angažmá v Jižní Americe však bylo opět volání domova, letos na jaře se vrátil zpět na Moravu. Levý obránce tak znovu oblékl dres Břeclavi, avšak návrat do Jižní Ameriky nezavrhuje. "S vedoucím mužstva z Bolívie jsem pořád v kontaktu, občas si voláme a řekl mi, že mám dveře otevřené. Mám v hlavě, že bych to ještě zkusil a troufl bych si i na první ligu," uzavírá odhodlaně. 

Překvapivý krok? Nabídka a ambice Korony mě přesvědčily, říká Hellebrand. Reprezentace je sen