Snový start Artisu B v MSFL? Postupu se nebráníme, říká Páník. Pomáhá i největší akademie v zemi

S týmem máte až na jednu remízu naprosto snový start do soutěže. Šest výher, jedna remíza a skóre 13:0. Čekal jste vůbec takovou jízdu?

"Nevěděli jsme, jaká bude úroveň třetí ligy, protože jsme s ní neměli zkušenosti ani já, ani mužstvo. Věděli jsme ale, že to bude náročné, což se potvrzuje. Každé utkání je jiné a soupeři odlišní, což je zajímavé. Jiní jsou z okolí Brna, jiní z jižní Moravy a minulý týden jsme narazili na soupeře ze Slezska. A to byl zase jiný styl, tvrďácký a agresivní. Snový začátek po pár odehraných kolech ale nic neznamená. Naším cílem bylo začlenit se do třetí ligy, nebýt příliš dole a nehrát o sestup. Jsme za to rádi, ale stojíme pevně na zemi."

Sám jste naznačil, že MSFL je velmi specifická soutěž. Příprava na sezonu nebyla dlouhá a neměli jste po pozdním konci ročníku moc prostoru. Chystali jste se spíše na svůj styl, nebo jste řešili i to, co přinesou soupeři?

"Já soupeře vždycky sleduji. Jezdím se na ně podívat týden nebo čtrnáct dní před zápasem, pokud mi to vyjde. Podle toho se celý týden připravujeme a vybíráme patřičnou organizaci hry. Rozhodující však je, co k nám propadne z A-mužstva. Musíme to poskládat, přijdou k nám kvalitní hráči, ale zase to nemáme tak sehrané. Ti hráči si na sebe musí zvykat. Ti, kteří jsou s námi poprvé, neznají naše principy a to, jak chceme hrát. V divizi jsme hráli jednotným stylem, protože jsme věděli, že soupeře přehrajeme a je jen otázkou času, kdy jim dáme góly a utkání vyhrajeme. Třetí liga už je o jiné taktice a organizaci hry. Jsou tam velice silná mužstva, a pokud do toho jdete naivně, můžete narazit."

Můžete přiblížit vztah s A-týmem? Čekáte na začátku týdne, co bude, nebo existuje pevně daná linka, jak funguje kádr směrem dolů?

"Máme kmenový béčkový kádr, který trénuje spolu. Jak se blíží mistrovské utkání, dva dny před ním pomalu víme, kteří hráči přijdou. Někteří dorazí den před utkáním a o některých víme až po odehrání zápasu áčka, kdy jsou nominováni do béčka, aby měli zápasovou minutáž. Není to tak, že bychom měli na začátku týdne nalajnováno, kdo přijde a nepřijde. Čím více se blíží utkání, tím se situace ujasňuje a sestava krystalizuje."

Když hráči vypadnou ze sestavy kvůli posilám z áčka, musíte s nimi více komunikovat, nebo konejšení není potřeba?

"Musíte s nimi mluvit, musí to pochopit. Tento první půlrok si tím mladí hráči prostě musí projít, zvlášť když je kádr A-mužstva široký."

Sestavy nemáte ustálené, přesto jste za sedm zápasů neinkasovali. Má ta neprůstřelnost společného jmenovatele?

"Máme vzadu top zkušené hráče, Luďka Pernicu a Jana Sedláka. To jsou opěrné body, které nám defenzivu zorganizují. Někdy hrajeme na čtyři obránce, někdy na tři, Pernica to má na starosti celé. A Sedlák na pozici šestky je poslední zápasy famózní, hraje výborně. Náš způsob hry i to místo mu sedly. Svým přístupem, stylem hry a soubojovostí je vzorem pro mladé hráče. Samozřejmě je to fotbalista s obrovskými zkušenostmi, který hru přečte. Na postu šestky nám nepokazí míče, což jsou rozhodující věci pro růst naší hry."

Pokud jde o obranu, je férové zmínit, že máte na třetí ligu i nadstandardní brankáře, točí se tam Jiří Borek, Tadeáš Stoppen či Richard Kašík. Jak velká je to pomoc?

"A navíc s námi trénuje Mykhailo Oros, což je šikovný a talentovaný gólman. Pokud k nám propadnou někteří brankáři, kde mají tři kvalitní gólmany, jde o brankáře zvyklé na tlak hry i soupeře. Je to vidět při standardních situacích, kde si dokážou poradit i ve chvílích, kdy má soupeř výškovou převahu."

Artis B prohrál soutěžní zápas naposledy na začátku loňského října, bude to skoro rok. Pamatujete ve své kariéře něco takového, nebo je to poprvé?

"Je to jen důkaz toho, že srdce hráčů bije pro Artis. Když budeme trpěliví a budeme na těch hráčích pracovat, výsledky přijdou, což se potvrzuje."

V jakém módu fungujete, je to profi přístup?

"Že by hráli úplní profesionálové a živili se jen fotbalem, to jsou spíš smlouvy hráčů, kteří bývali v áčku a už nejsou. Spousta hráčů ale buď studuje, nebo má práci. Trénovat dvoufázově tak nemůžeme. Máme ale pět tréninků za týden. Když hráči pětkrát týdně trénují a mají zápas, myslím, že je to pro ně v tomto období dostačující. Vrháme se taky do plánu, že uděláme development tréninky na dovednosti. Pro hráče, kteří budou moci přijít, zařadíme jeden až dva tréninky zaměřené na technické zdokonalování, hlavně u těch mladých. Záleží však na tom, jak se uvolní ze školy. Plány na další rozvoj hráčů tedy máme."

Máme největší akademii v Česku

To u vás dává smysl, do Artisu jste šel původně do vedení akademie. Jak vypadá ona a jak rozdílné je práce v ní od trénování?

"Je to obrovsky rozdílná práce. Řídit akademii znamená spoustu jednání, vysvětlování, přesvědčování a neustálou komunikaci s trenéry i rodiči. Akademie čítá 700 hráčů, což představuje 1 400 rodičů. Ve 25 mužstvech vám dělá servis 100 lidí, a to všechno musíte řídit. Sledujete tréninky i utkání a vysvětlujete rodičům, proč hráč byl či nebyl nominovaný, proč hraje v tom či onom mužstvu a kolik má minutáže. Je to neustálá komunikace. Někdy to padne na úrodnou půdu, někdy ne. O to je to potom horší pro samotného hráče, protože někteří rodiče chtějí s hráčem manipulovat. Chápu, že je to jejich syn a platí jeho sportovní činnost, ale o věcech musí rozhodovat odborníci, ne rodiče."

Takže velká diplomacie.

"Ano, o to bylo těžší jim to vysvětlit. Máme šest mužstev dorostu, osm mužstev žáků a 14 mužstev přípravek, což nemá nikdo v republice. Je to největší akademie v Česku a uvidíme, jakým směrem se bude ubírat. Zda budeme počty mužstev a hráčů snižovat, nebo to podržíme tak, jak to je. To už bude záležet na filozofii klubu a postupném vyhodnocení, jsme teprve na začátku."

V minulé sezoně byl postup do třetí ligy jasným cílem. Jak je to s výhledem na druhou ligu?

"Postoupit jsme chtěli, protože rozdíl mezi druhou ligou a divizí byl obrovský. Jako B-mužstvo sloužíme jako servis pro A-tým. Aby za nás hráči hráli po zranění nebo získali minutáž a abychom připravovali mladé talenty na dospělý fotbal. Otázka je, zda je postup do druhé ligy priorita, nebo prostě budeme hrát a uvidíme, kam až dosáhneme. V současnosti nás nikdo neúkoluje, abychom do druhé ligy postoupili, což je podle mě lepší. Hráči ani trenéři nejsou pod takovým tlakem. Máme komfort hrát pro konečný úspěch, na který máme výhled, ale není definováno, že musíme za každou cenu. Pokud by se nám to povedlo, tak proč ne."

Překvapivý krok? Nabídka a ambice Korony mě přesvědčily, říká Hellebrand. Reprezentace je sen