Úkaz v MSFL! Tým školáků vede 24letý kouč. Soupeři mě posílají na základku, říká Holiš

Začal jste trénovat velmi brzy a v pouhých třiadvaceti letech jste v zimě přebíral mužský A-tým Vítkovic v MSFL. Jaké to pro vás bylo přecházet z mládežnického fotbalu do dospělého prostředí?

"Když přišla nabídka z Vítkovic, přišla s ní i velká výzva zachránit MSFL. Byl jsem tehdy u sedmnáctky Baníku. Měl jsem sice třiadvacet, ale zároveň už osm let odtrénovaných, protože jsem začal strašně brzo. Byla to pro mě další obrovská výzva. Už v mládeži jsem cítil, že mužský fotbal je další výzva, neměl jsem strach."

Pro klub i majitele to musel být risk. Jak jste vnímal důvěru od vedení? 

"Bral jsem to jako obrovskou příležitost. Panu majiteli jsem velmi věřil a jsem mu dodnes vděčný, že mi důvěru dal, protože v třiadvaceti letech tady asi nikdo takový není. Šel jsem do toho navzdory všemu. I když asi každý čekal nějaký průšvih nebo moc lidí nevěřilo, jsem velmi rád, že to vyšlo a udělali jsme si dobré jméno. Vytvořili jsme kulturu a herní proces, který funguje."

Jak jste si dokázal vybudovat respekt u hráčů, z nichž někteří byli starší než vy?

"Pro mě to bylo jednoduché, protože máme nastavenou cestu a proces, kterému věříme. Vztah s hráči je přímý, buď se tomu přizpůsobí, budou věci dělat, fungovat a táhnout za jeden provaz, nebo komu se to nelíbí, může jít o dům dál. V tomhle jsem nikdy neměl strach."

Potkával jste se na začátku s uštěpačnými poznámkami od soupeřů vzhledem k vašemu věku?

"Jednoznačně, potkávám se s tím dá se říct každé kolo. Pamatuju si začátky, když jsme jeli někam na půdu soupeře a krajní obránce tam na mě pokřikoval, ať se vrátím zpátky na základní školu. Tohle k tomu ale patří, vždycky jsem se jenom pousmál a absolutně jsem věřil tomu, co dělám. Jsem rád, že se to vrátilo. Není to typické a moc takových trenérů tady není, takže vnímám, že to někomu nedělá dobře."

Takže si na vás ještě nezvykli?

"Já si myslím, že týmy jsou vždycky připravené a druhá strana je ještě více odhodlaná nás porazit. Na střídačce jsem já, trenér, kterému je čtyřiadvacet let, kondiční trenér má třiadvacet a tým je extrémně mladý, věkový průměr máme 19,5 roku. Pro soupeře je to vždycky obrovská motivace, aby s námi neprohrál. Takže je to boj každý víkend, abychom byli co nejlépe připraveni, vydali ze sebe maximum a mohli uspět. Není to zadarmo, ale o to je to pak pěknější, když se něco podaří."

Jak v týmu funguje denní režim, když máte v kádru tak mladé hráče?

"Druhý nejstarší hráč je ročník 2003, což je pořád třiadvacetiletý kluk. Většina kádru ještě studuje na vysoké škole. Díky tomu můžeme trénovat dopoledne a vytváříme pro hráče kvalitní proces, aby byli připravení, až si je třeba někdo vytáhne do druhé ligy. Máme každý den posilovnu, po posilovně jdeme na hřiště a tohle se opakuje. Kluci jsou v centru schopní strávit 3,5 až 4 hodiny denně, aby byli připraveni na další krok, kterým je profi fotbal."

Když se podíváme na současnou sezonu, jak jste zatím spokojený s průběžným sedmým místem?

"Jedeme nad plán. Ve Vítkovicích se stala spousta změn a událostí, stavěli jsme kádr od nuly. Je složený z mladých kluků, kteří debutují v mužském fotbale. Kluci udělali obrovský progres, nebojí se a jsou konkurenceschopní v těžké soutěži. Jsme velmi spokojeni, ale nekončíme a jedeme dál."

Jaká jste měl před startem soutěže realistická očekávání? 

"Vzhledem k tomu, že po jarní fázi odešla spousta hráčů a náhrady nepřišly, skládali jsme to na poslední chvíli. Složili jsme to z kluků, kteří jsou hladoví, mladí a mají sen a ambici se dostat nahoru. Měli jsme vyloženě plán od majitele, aby Vítkovice hrály důstojnou roli, abychom vytvořili konkurenceschopný tým a nebyl to propadák. Dneska máme 16 bodů, tým má svou tvář a identitu."

Oproti jaru se vám podařilo výrazně zpevnit obranu, sedm inkasovaných branek je druhý nejlepší počin v lize. V čem nastal největší posun?

"Vzhledem k tomu, že je tým složený z kluků debutujících v mužském fotbale a jsme nejmladší v MSFL, tak všichni musí šlapat na sto procent. Když jeden hráč vypadne a dá tomu jen 95 procent, půjde to cítit a nebudeme úspěšní. Každý jde za limit v každém zápase i tréninku. Nikdo nevypustí ani jeden moment, ani jedno procento, a pak se to vrací."

Jak moc v tomto směru pomáhá zkušený Nemanja Kuzmanovič?

"Kuzma je pro mě obrovská inspirace a mentor pro všechny kluky v kabině. Je to jediný hráč, který si prošel profi kariérou a zanechal velkou stopu v českém fotbale. Právě v kritických fázích a momentech, které kluci zažívají poprvé, je on ten vztyčný bod. Velmi pomáhá kabině i celému klubu. V tomhle směru je skvělý a jsem moc rád, že ho tu máme."

V létě prošel kádr zmíněnou obrovskou obměnou. Můžete popsat, co se vlastně stalo?

"V únoru jsme stavěli mančaft od nuly, abychom Vítkovice zachránili, kluci byli úspěšní a udělali velmi dobrý dojem. Byl o ně velký zájem a hned deset z nich odešlo do profi fotbalu – od naší druhé ligy přes Lotyšsko až do Polska. Vzhledem k tomu, jak byli dobří, si to zasloužili. Pro nás i pro realizační tým je to obrovská odměna, že ten proces dává smysl."

Spolupráce s Baníkem by mohla být lepší

Na jaře jste měl v týmu poměrně multikulturní kabinu. Jak vás tato zkušenost posunula?

"Na jaře jsme měli kluky z Afriky hlavně v rámci smlouvy s Baníkem a naším cílem bylo je vyšvihnout výš. Byli jsme do toho hozeni a pracovali s tím, což v českém prostředí není úplně typické, byli jsme výjimka. Pro mě to byla obrovská zkušenost. Zvládli jsme to perfektně a tým spolupracoval skvěle. I dnes máme kluka z Maďarska, z Bosny a Hercegoviny, tři Afričany... O to více si vážím toho, že kabina táhne za jeden provaz."

Jde tedy o ideální symbiózu.

"Určitě. Ukázalo se, že pro kluky ze zahraničí není třetí liga stropem, když budou dobře pracovat. Měli jsme tu Michaela Oulyho, který teď v béčku Baníku hraje skvěle, nebo Jevhena Opanasenka, jehož si vytáhla polská Termalica. Pro ostatní je to skvělá motivace a pro Vítkovice reklama, že cizinci chtějí pracovat a posouvat se do profi fotbalu."

Jak se skládal tým potom, co odešlo deset hráčů?

"V létě náhrady zprvu nepřišly, takže se do toho musel vložit pan majitel. Skládali jsme to opravdu na poslední chvíli, ještě v prvním kole jsme nebyli kompletní. Chci panu majiteli poděkovat, že Vítkovice nenechal ve štychu a přivedl kluky, kteří působili třeba ve Zlíně B nebo kluky z ciziny, kteří mají motivaci se vytáhnout. Nenechal áčko padnout."

Vítkovice jsou vnímány jako céčko Baníku Ostrava. Jaká je reálná spolupráce mezi oběma kluby? 

"Spolupráce tady je, využíváme areál Vista, který spadá pod akademii, využíváme jejich posilovnu, za což musíme poděkovat. Všechno má ale své mouchy a věřím, že se spolupráce v budoucnu ještě zlepší. Vítkovice si za to, kolik hráčů vyprodukovaly pro Baník, zlepšení zaslouží."

Jak by podle vás měla vypadat ideální spolupráce?

"Každý top hráč z mládeže Baníku by měl jít krok po kroku, klidně přes Vítkovice, a pak se posouvat výš. A naopak, pokud hráč nemá vytížení v B-týmu, měl by spadnout do Vítkovic, vyhrát se a vrátit se zpět nahoru. Věřím, že to tak jednou bude fungovat naplno, už teď udělala spolupráce pokrok nahoru." 

Nálepka divočáka? Už je to ohrané, říká Řezníček. Trenér Příbrami ho chodil přemlouvat domů