Ústup z fotbalu? Líšeň se mnou nepočítala, ví Valachovič. Koubkovi jsem dal po poháru meruňkovici

Momentálně trénujete divizní Lanžhot. Byla to jasná volba po konci v Líšni, když jste tam už předtím působil?

"Dopředu nic jasné nebylo. Vyústilo to až po mém konci v Líšni. Mně tam končila smlouva už k 30. 6., byla tam dohoda o ukončení. Ani jsem poté, co jsem skončil v Líšni, nechtěl nic řešit dopředu, protože jsem toho byl plný. Naše tehdejší plány a domluvy byly původně trochu jiné. Nakonec to celé urychlila prohra se Zbrojovkou. Tam se ukázalo, že jsem v plánech nového klubu vlastně nikdy nefiguroval. Rozchod ale byl korektní, i když po skoro šesti letech to bylo citlivé. A asi čtrnáct dní poté se ozval Lanžhot, jestli bych měl zájem. Řekl jsem, že potřebuju ještě čas. Nakonec to trvalo zhruba měsíc až měsíc a půl, než jsem se definitivně rozhodl vrátit do Lanžhotu."

Bude to skoro rok, ale cítíte i teď, že jste si v Líšni zasloužil lepší zacházení?

"To ne. Neřekl bych, že jsem si něco zasloužil. Ve fotbale to tak prostě chodí, prohraje se a je to. I když, upřímně, ve staré Líšni by mě pan Hladiš z pátého místa nikdy neodvolal. Ale čekat ve fotbale na nějaké zásluhy nejde, takhle to ve fotbale nechodí. Když v zimě probíhala změna majitele, bylo mi jasné, že už tam ta důvěra není. A vyústilo to i v odchod Pavla Vrby. Původní domluva byla jiná, i směrem do budoucna, k nějaké manažerské funkci. Po prohře se Zbrojovkou to ale všechno padlo. To už ale byla věc nového vedení, což respektuju. Opakuju, rozešli jsme se korektně."

Pamatuju si, že jste měl s trenérem Vrbou předvánoční rozhovor, který naznačoval, že je vše nalajnované. Jak to tedy bylo z vašeho pohledu?

"Trenéra Vrbu přivedlo už nové vedení. A moje první reakce byla, že končím. Nakonec jsme se s panem předsedou Hladišem domluvili, že mě tam ještě potřebuje kvůli znalosti prostředí a soutěže, tak jsem zůstal. Ale upřímně, byl bych naivní, kdybych si myslel, že to bude dlouhé. Kdybychom neprohráli se Zbrojovkou, tak by to bylo po Chrudimi, a kdyby ne po Chrudimi, tak v létě."

Bylo tedy cítit, že tam pro vás místo není, i když jste dostal manažerskou funkci?

"Přesně tak. Líšeň, a záměrně neříkám Artis, protože jsem tam nikdy nepůsobil, ale hodnotím pořád hezky. Ať si kdo chce říká, že je někdo dobrý nebo špatný trenér, já říkám, že existují jen úspěšní a neúspěšní. A my jsme v podmínkách, které jsme měli, tři roky hráli o postup do ligy. Vždycky jsme končili na dobrých místech, a i na konci jsem odcházel z pátého místa. Nevím, kolik trenérů je odvolaných z pátého místa. Ambice pana Faita ale byly úplně jinde, vyšší. To respektuju a nebudu se k tomu nikdy nijak negativně vyjadřovat."

Věřil byste si na ty jejich vysoké ambice, kdybyste zůstal?

"To je hypotetická otázka. My jsme s jiným mužstvem a daleko menším rozpočtem dokázali hrát nahoře. Dnes tam hrají s rozpočtem desetkrát větším. Když přijde majitel a řekne: 'kupte si patnáct Ferrari', tak se s tím samozřejmě dělá jinak. My jsme pracovali v omezených podmínkách, a přesto jsme měli skvělé výsledky."

Pražský trenér vyzvídal u hradecké hvězdy. Neleží ti na stole nabídka ze Sparty? Teď už má jasno

Jak tedy vypadalo vaše jaro?

"Z vyšších soutěží sice nějaké náznaky byly, ale vždy to skončilo v nějakém bodě. Navíc mi chybí profesionální licence. A není moc klubů typu pana Hladiše z Líšně, kteří by šli po mně i bez ní. Všude, kde jsem byl, jsem byl úspěšný, ale čekat, že se někdo ozve… to nejde. A když chcete pracovat a nechcete sedět doma a litovat, tak jsem se koncem června rozhodl, že půjdu do Lanžhotu, kde jsou fajn lidi a známé prostředí."

Neublížilo vašemu egu jít z druhé ligy do divize?

"Chápu pointu, ale ne. Samozřejmě že je to sešup v kvalitě práce… Tohle mě vlastně trápí dlouho. Dnes je obrovská propast mezi profesionálním a výkonnostním fotbalem. Po covidu šla kvalita výkonnostních soutěží strašně dolů. Můžu to porovnávat, naše líšeňské béčko hrálo divizi D, chodil jsem se dívat, teď Lanžhot hraje E. A ta kvalita šla opravdu neskutečně dolů. Hraje se na hřištích, která často nesplňují ani základní standardy, některé týmy by v divizi vůbec být neměly. Platí se hráčům, kteří tu kvalitu prostě nemají. Na Moravě máme tři divize, to je podle mě špatně. Když vidím, jak to funguje v zahraničí, tak jsme v tomhle úplně mimo."

Sžíval jste se po příchodu se zmiňovaným úpadkem kvality tím dlouho?

"Ano. V Líšni jsem byl zvyklý na 25 hráčů na tréninku. V Lanžhotu jsme první dva měsíce trénovali pořád v 11 lidech. Přípravné zápasy jsme hráli s 10–11 hráči. Neustále někdo chyběl. Chyběli brankáři, 50 až 60 % tréninků jsem měl jednoho nebo žádného. Nedá se na nic připravit, pořád to měníte podle počtu lidí. Tehdy to bylo pro mě opravdu těžké."

Nákupní horečka ve Slavii nebere konce. U konkurence už ale hostuje další kompletní tým

Byl moment, kdy jste si řekl, že to nemáte zapotřebí?

"Takhle daleko to nezašlo. Zanadávám si, ale pak to ze mě spadne. A kvůli těm klukům, co chodí pravidelně, a kvůli lidem v Lanžhotu to dělám rád. A pohárová cesta to úplně potvrdila."

Dobře, že to říkáte. Vaše jízda pohárem zaslouží uznání, vyřadili jste Znojmo a pak druholigovou Opavu (1:0 po penaltách) a Kroměříž (3:1). Bral jste to trochu jako satisfakci s ohledem na to, co jste teď říkal?

"Určitě. Už Znojmo bylo těžké. A Opava, s tou jsem za léta v profesionálním fotbale odehrál spoustu zápasů, takže ta znalost pomohla. Myslím, že jsme to mohli rozhodnout ještě v základní době. Byl to historický úspěch pro Lanžhot, ještě nikdy v historii neporazil profesionální klub. Čekal jsem pak atraktivního soupeře, třeba Zbrojovku, ale přišla Kroměříž. Ta měla problémy, ale pořád obrovskou kvalitu. Do 30. minuty byla lepší, vedla 1:0. My jsme dali trochu šťastný gól na 1:1, pak jsme otočili, a pak už to bylo o defenzivě a kusu štěstí."

A pak přišla Plzeň a prohra 1:6. Ještě v půli to bylo 1:2, co zaznělo v ten moment v kabině?

"Dostali jsme dva zbytečné góly na začátku. Když jsme snížili na 1:2, bylo to nadějné, ale pravděpodobnost obratu byla malá. Do druhého poločasu jsme střídali a Plzeň odskočila. Po chybách to pak bylo 1:3 a dál už to šlo. Ale lidi byli nadšení, přišlo tři a půl tisíce diváků. I těch šest gólů nám fanoušci odpustili."

Jak se u vás Plzeň chovala?

"Naprosto fantasticky. Přátelsky, profesionálně. Byl tam Adolf Šádek, František Mysliveček, Daniel Kolář… Trenéři i hráči, všichni se chovali úžasně. Po zápase se fotili s dětmi, podepisovali se. Přesně tak by se měl velký klub chovat u malého. Měl jsem možnost mluvit i 15 minut s Miroslavem Koubkem, to bylo obohacující. Zrovna měl nějak narozeniny, tak ode mě dostal meruňkovici."

Baier je z Rakouska nadšený, chce být ale jedničkou v Plzni. V zimě se tam budou dít věci, těší se

Spolu s pohárem jste zdatně zvládali i svou soutěž. Jste pátí, ale vládnou Uherské Brod a Strání, ještě v minulé sezoně týmy MSFL. Myslel jste si na to, že je proženete?

"Já to viděl střízlivě. Poháry nás stály síly, hráli jsme ve 14–15 lidech. Ostatní týmy už nás pak braly vážně. Vedli jsme po druhém nebo třetím kole, ale bylo jasné, že nás poháry někde potrestají. Naše ambice nebyly postupové. Spíš zapracovat mladé hráče, dát tomu rok dva. Brod i Strání jsou jinde – je vidět jejich zkušenost ze třetí ligy."

Jak jste udržel motivaci hráčů, kteří najednou hráli velké pohárové zápasy?

"Paradoxně bylo jednodušší připravovat tým na Opavu, Kroměříž nebo Plzeň než na Kozlovice nebo Skaštice. Profíky znáte, máte videa, data, detailní rozbory. Motivace je obrovská, pro ty kluky je to životní zápas."

Rosický: Sparta má hrát Ligu mistrů, ne Konferenční ligu. Proto musíme cílit alespoň na finále