Pražský trenér vyzvídal u hradecké hvězdy. Neleží ti na stole nabídka ze Sparty? Teď už má jasno

Začneme vaším startem za áčko. Je obvyklé, že si trenér prvního týmu sáhne pro talenty do rezervy, ale že by si vybral trenéra, to se jen tak nevidí. Jak se to seběhlo?

"Před rokem jsem ještě chytal aktivně jako gólman, což bych věkově splňoval jistě i dál, ale když u béčka skončil trenérský kolega, tak jsem si řekl, že to zkusím. A co se týče toho startu, občas jsem si zatrénoval s áčkem, k tomu hraju futsal a jednou v pátek na tréninku napsal trenér áčka na tabuli se sestavou moje jméno."

Zkoumal jste, co k tomu kouče vedlo?

"První brankář Kryštof Pospíšil tehdy nemohl chytat, byl nemocný. Jinak by mě do branky nepustil. Tak jsem do toho šel, v ČAFC jsem od čtyř let, jsem odchovanec. Neříkám, že někdy nemám chuť naskočit zase do zápasu, ale chytám i ve futsale a myslím, že teď jsem ČAFC platnější jako trenér."

Nastoupil jste proti týmu Pragy a v 5. minutě jste inkasoval. To asi nebylo nic moc, co?

"Byl tam špatný odraz míče a na malém vápně byl zakončující hráč. Samozřejmě to pak má člověk v hlavě, ale po chvíli to musí dostat ven a jede se dál."

Do šatny jste inkasoval podruhé. Jak jste to nesl?

"Myslím, že to byla vlastně rána pro celé mužstvo. Byl to totiž jinak docela vyrovnaný zápas. Ale musím uznat, že Pragovka byla víc na balonu. Tady dostal šanci vepředu také náš útočník z béčka Müller, dal za nás na podzim devět gólů, ale v tomto zápase mu urostlá obrana soupeře nic nedovolila. Nakonec jsme prohráli 2:1."

Nelákalo vás nastoupit za béčko?

"To by nastalo jen v nějaké krizové situaci. V rezervě mám zkušeného gólmana Procházku, k tomu je tam mladý gólman Sládek, ročník 07, vlastně jsme si stáhli do béčka celý ročník."

Chápu, takže v béčku jste právoplatným trenérem. Jak se v té roli cítíte?

"Před zápasy jsem jako trenér víc nervózní, než když jsem byl jako hráč. Ohromně mě trenéřina baví. Postavili jsme komplet nový realizační tým, sehnal jsem kondičního trenéra. Je ale pravda, že v přípravě se nám vůbec nedařilo."

Další slavné jméno na lavičce Motorletu. Nový kouč byl před lety nejdražší posilou Slavie

Se soutěží přišlo zlepšení?

"Myslím, že nás nastartoval první zápas proti Uhříněvsi, kdy jsme od 25. minuty hráli v deseti. Tým se neuvěřitelně semknul, táhl za jeden provaz. Zápas skončil 2:2, ale ještě v 90. minutě tam byla tutovka. Ale bod byl pro nás zlatý."

A ve výsledku je z toho šesté místo. Sledovat ale také musíte áčko ve vyšší soutěži, že?

"Ve druhé polovině sezony se určitě na první tým budeme soustředit. Budeme chtít, aby se posunul tabulkou výš. Hlavně se ale na všechno koukáme střízlivýma očima, mladí kluci se musí otrkat, rozehrát. Až tohle zvládneme, pak můžeme třeba pomýšlet na nějaké vyšší příčky. Musím také říct, že béčku pomohlo, že se do týmu vrátili čtyři kluci, co si dali pauzu. To bylo klíčové."

Malinko odbočím: s ČAFC je hodně spojený baníkovec Jiří Boula, vy jste spolu hráli. Co říkáte na to, že nakoukl i do národního týmu?

"Je to pár let zpátky, co se Jirka byl podívat na náš zápas kategorie U17, kluci se s ním fotili, podepisoval kartičky, bylo to moc fajn. Kopali jsme spolu. Jsem starší, ale on kopal ve vyšší věkové kategorii. Byl skvělý, herně odskočený, hrál s o tři roky staršími kluky, ale samozřejmě mě v tu dobu ani nenapadlo, že se pak přes Břežany, Spartu, sedmou anglickou ligu a Táborsko dostane do Baníku. Když je čas, tak ho sleduji v televizi. Je vidět, že byl pracovitý, pokorný a fotbal ho odměnil."

Válečník se po konci v šesté lize chystá na další angažmá. Vrátí se Slepička ještě do klece?

Dá se říct, že se z vás stal kvůli tomu fanda Baníku?

"Takhle daleko jsem nezašel, fandím jinému klubu. Ale Jirkovi přeju. Stejně jako Adamu Zadražilovi."

Ten ale v ČAFC nechytal, že?

"Známe se od nás z chalupy v Chýnově u Tábora. Byl jsem tam na střídavý start. On v brance Hradce září, to jsou hotová kouzla. Tak jsem mu teď psal, jestli už není na stole nabídka ze Sparty. A on odepsal, že na stole nic není."

Další zajímavou věcí je, že kromě trénování fotbalu, hraní futsalu a učitelství ještě zvládáte v Olomouci kombinované studium vysoké školy. Jak to vlastně stíháte?

"Když se mi kryje zápas s přednáškami, je to složité. V Olomouci jsem v pátek večer a v sobotu ráno sednu na vlak a jedu zpátky. Na nádraží většinou čeká hráč z lavičky a odveze mě na zápas."

Zajímavý přesun do MSFL. Nejhorší útok soutěže má oživit bývalý ligový útočník

To je obdivuhodné, co jste schopný týmu obětovat. Hráči to musí ocenit, co?

"Doufám, že to vidí. (směje se) S tím, že jsme šestí, jsme spokojení. Ale ještě je před námi spousta práce. Teď se nemáme kam hnát, ale jak jsem řekl dříve, chtěl jsem, abychom hráli do pátého místa. Ptali se mě pak, jestli jsem to myslel vážně. A já na to, že na sebe přece musíme být nároční. Celý ten podzim byl pro všechny ohromným povzbuzením, všichni si to užívají a i já jsem šťastný."

Už jste se za ten náročný podzim nějak odměnil?

"Snažím se udržovat, dvakrát, třikrát v týdnu jdu do posilovny. Bez fotbalu a bez sportu bych asi žít nedokázal, ani třeba jen sedět a sledovat ho. Jinak, co jsem začal dělat béčko, časově jsem si polepšil. Dřív jsem byl na ČAFC od pondělí do pátku a k tomu byly zápasy. Teď mám dva dny volné. Ale odpočinek? Je mi osmadvacet, času na odpočívání ještě bude dost."

Lákal by vás do budoucna třeba trenérský posun výš?

"Asi bych se nebránil, nevím. Jako brankář jsem nějaké nabídky měl, ale jsem zarytý vyznavač ČAFC. Je tu skvělá parta, byla by škoda ji opouštět."

Šest titulů se Spartou, dva se Slavií. Ani to kouče nezachránilo, před Vánocemi dostal padáka