Z okresní soutěže až na vrchol divize? Řád a systém jako ve firmě i komfort pro hráče, říká šéf

V mládí i během vojny hrával krajské soutěže, jenže po návratu musel volit mezi míčem a firmou. Vybral si firmu. Fotbal si ho ale přece jen našel. Zástupci klubu za ním totiž jednoho dne přišli a zeptali se ho, jestli by nebyl předseda. Tehdy, ve zmíněném roce 1999, ani nemohli tušit, jak moc osudový krok pro celý klub z obce s 900 obyvateli to bude. 

Nešlo o žádný velkolepý plán, spíš o výpomoc klubu, který nevěděl, kam dál. Ponížil ale ano, a možná i proto z tehdejšího výboru zůstal jediný. Ostatní zestárli, odešli do penze, ztratili zájem nebo prostě nestíhali tempo, které si nastavil. "Stejně to máte v podnikání. Nechcete prohrávat a fungujete na nějaké úrovni, kterou chcete dlouhodobě držet," popisuje. 

Všechovice pod jeho vedením začaly stoupat a v I. B třídě se zabydlely na několik let. Pak přišel další zlom v podobě Lubomíra Kubici, bývalého ligového fotbalisty. "Přišel z mnou a říkal mi, že to do pár let můžeme posunout do divize," vzpomíná Ponížil. Klub tak začal fungovat v zajetých vzorcích a od té doby třikrát postoupil, a to až do divize. "Nechtěl jsem se nikam honit, ale najednou jsme tam byli." 

Řád místo zisku 

Zajímavé přitom je, že nejednal jako někteří jiní mecenáši v nižších soutěžích. To, co mu fungovalo ve firmě, přenesl do fotbalu. Jinými slovy, šlo mu o řád. Když klub přebíral, byl to jen spolek, kam lidé přišli, když se jim chtělo, a když ne, tak ne. "Nic neposunete, když nevíte, že se můžete na někoho spolehnout," říká. 

Chtěl, aby každý věděl, co má dělat: správce ať správcuje a netrénuje za trenéra. "V klubu většinou všichni dělají všechno, ale nikdo nedělá nic a chybí zodpovědnost," dodává. Sám si v téhle struktuře vzal na starost investice, hřiště, kabiny a dotace na tréninkové plochy. 

Jako podnikatele by jej pochopitelně nebavilo sypat peníze někam, kde by nepadly na úrodnou půdu, proto hlídá vyváženost, aby se například neinvestovalo za každou cenu do áčka na úkor mládeže. "A hodně věcí si děláme sami. Já si klidně vezmu sekačku a poseču hřiště sám. Fotbal děláme rodinně," říká. 

A strategie nese ovoce. A to jak s áčkem, o kterém bude řeč, tak s mládeží. Před lety měl klub kolem osmdesáti dětí, dnes jich je zhruba 145 a cílem je 180. Ponížil kromě toho vytvořil funkci šéftrenéra mládeže, tlačí trenéry do školení a dbá na to, aby se zkušenější učili s těmi méně zkušenými. Například kouč áčka chodí s dětmi na ukázkové tréninky. 

Klub navíc před dvěma lety spojil síly se sousední obcí Loukv. Vedle áčka a béčka tak existuje i céčko, kde si zahrají ti, které už baví hlavně pohyb, a mladí z dorostu mají kam postupovat. "Tohle je naše budoucnost, ne jen nakupovat hráče," říká. 

Profesionální přístup se týká i dospělých. Hráči áčka mají podepsané dohody, které popisují, co od nich klub čeká, jak se mají chovat, jak oblékat a že je potřeba chodit včas. Dohoda samozřejmě má i odstave, které hovoří o odměně pro hráče. "Když po nich chcete čtyřikrát týdně trénink a zápasy, tak v divizi jim nemůžete jenom říct: ‚Díky, super, jsem rád, že ses ukázal,‘" odpovídá na otázku ohledně platů. Kromě něj mají třeba hráči na výjezdech zajištěnou stravu. 

Neříká tomu ale smlouvy, spíš dohody o fungování. Ty hlavně sjednotily šatnu, kde každý přišel zvyklý na něco jiného. Dodržování hlídají trenéři, ale vždy uvolněnější formou. "Aby to nebylo úplně drsné, je to pořád jenom sport," usmívá se Ponžíil.  

Konkurence se dívá přes prsty 

Ne všude ale růst Všechovic vítají. Dokud se klub pohyboval uprostřed tabulky, nikomu nevadil. Jakmile začal konkurovat hlavně Hranicím, které hrají MSFL, atmosféra se změnila. "Někteří lidé to těžce nesou, že nějaký vesnický klub může dohánět takové kluby, jako jsou oni," krčí rameny Ponížil. 

Všechovice přitom se Hranicemi dlouho spolupracovaly, braly od nich hráče a klub finančně podporovaly. Poslední dva roky však nepřišel z Hranic ani jeden a Ponížil peníze přestal posílat. Situace kulminovala před pár dny, kdy Všechovicím podle Ponžila Hranicemi zrušili celou zimní přípravu na umělce. 

Hádat se nechce, spíš hledá jiné cesty. "Já jsem od přírody přející. Fair play, přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno, to jsou hesla, která jsou u mě normální," mává rukou. Jeho výsledky ale vnímají i jinde, spolupracuje s druholigovou Kroměříží a příjemné vztahy má i se Zlínem. 

Všechovice ale musí hrát podle jiných pravidel než městské kluby. "Většina je financovaná z městských peněz. Manažeři si hrají na majitele, většinou tam žádné finance nedávají, ale lobují na městě," vysvětluje. 

Třetí liga? Nepředbíhat 

Sportovně se přitom daří, jak bylo zmíněno. Po dvou čtvrtých místech se Všechovice znovu pohybují na špici divize a zatím jim patří první místo s desíti výhrami z jedenácti duelů a se skóre, které hovoří samo za sebe - 41:9. A to i díky trenérskému duu, které tvoří dva bývalí ligoví hráči - Vít Vrtělka a Petr Jiráček. "Nechci predikovat. Velkohubá prohlášení, to vůbec není na programu dne," říká Ponížil. 

Na dotaz, jestli to není příliš skromné, Ponížil říká, že v minulém ročníku to vypadalo nadějně a nedopadlo. "Já to budu řešit až možná v květnu,“ nechce nic zakřiknout. "Že se vám daří teď, neznamená, že se bude dařit za půl roku. Je to o každodenní práci, aby neusnuli na vavřínech."

Sen Neratovic o druhé lize? Proč ne, nemá cenu jen přešlapovat v ČFL, hlásí Podroužek