Nejtrestanější hráč regionu! Bývalý hráč Baníku válí v 7. lize, soupeře sundal jako wrestler

"Když jsem si toho poprvé všiml, musel jsem se jen smát. Ty karty i góly pořád nějak přicházejí a to, že jich mám stejně a že mám nejvíc žlutých v celém kraji, je komické a zároveň nesmyslné," pousmál se Petrides v rozhovoru pro eFotbal.cz při pohledu na svou neobvyklou statistiku.

Vysvětlení přitom hledá především ve vlastním nastavení. Na hřišti nechává všechno a emoce k jeho výkonům neodmyslitelně patří. "Při zápase jsem hodně emotivní a temperamentní. Je to zvláštní, protože mimo trávník jsem klidný. Fotbal je ale moje palivo, něco, na čem mi hodně záleží, a proto to asi tolik prožívám. Chci za každou cenu vyhrávat a občas se mi to vymstí. Někdy je to taky trochu zbytečné," přiznal nejtrestanější hráč Karlovarského kraje.

Nejvýrazněji se mu to připomnělo v utkání s Kynšperkem. Dalovice tehdy vedly 6:2, přesto se jejich útočník v 89. minutě poroučel předčasně do sprch. Druhou žlutou a následně tedy i červenou kartu si podle vlastních slov vysloužil po zbytečném faulu, při kterém po soupeři tak trochu skočil. "Byla oprávněná. Při pressingu jsem chtěl stoperovi vzít balon a nesmyslně jsem ho jako při wrestlingu rukama shodil na zem," popisoval zatím jediné vyloučení v sezoně.

Jednu kartu prý ale dostal také neprávem. V úvodním utkání proti Lipové (1:1) si chtěl pokrýt míč tělem, soupeř do něj podle jeho popisu komicky naběhl a skončil na zemi. Výsledkem bylo napomenutí pro Petridese. "Tam jsem v tom naopak byl nevinně. Spíš to byl faul na mě," vzpomínal.

V Sokolově bojoval i se sebevědomím

Osm gólů v osmi zápasech však není jen vedlejším produktem povedeného začátku sezony. Petrides se v Dalovicích dostal do role, která mu v předchozím angažmá nebyla vlastní. V béčku Baníku Sokolov nastupoval převážně na pozici krajního obránce. Po příchodu do Dalovic se posunul na pozici desítky či klasické devítky a jeho střelecký účet začal rychle narůstat.

"Stojí za tím výborný tým, který máme, dobrý kolektiv a prostředí, ve kterém hrajeme. Roli hraje samozřejmě i moje pozice. V Sokolově jsem se do útoku nedostal, protože tam byli na ten post lepší hráči. A asi i kvůli mé postavě jsem zkrátka hrál vzadu," říká devadesátikilový kanonýr. "Teď chci hlavně v každém zápase podat absolutně nejlepší výkon a střílení gólů je takový bonus," vysvětlil.

Do Sokolova zamířil už jako dvanáctiletý kluk, když přestoupil ze Slavie Karlovy Vary, kde s fotbalem začínal. Zásadní roli v tom sehrál trenér Vladyslav Volpov, který jej koučoval už ve Varech a pomohl mu prosadit se v novém klubu. Právě v Baníku následně zažil i výrazný týmový úspěch.

Ve své první sezoně v rezervě, v ročníku 2023/24, pomohl mužstvu k postupu z A třídy do krajského přeboru. Na pozici obránce odehrál 16 zápasů a vstřelil tři góly. Přestože se mu podařilo být součástí úspěšného týmu, na hřišti se necítil vždy tak jistě, jak by si přál.

"Sokolov nebyl můj mateřský klub. Někteří hráči tam působili už od malička, já mezi ně moc nezapadal a necítil jsem se tam jako doma. Dřív jsem měl kvůli tomu i problémy se sebevědomím," přiznal.

Postupem času se jeho sebejistota zlepšovala, představu o vlastní budoucnosti ale držel při zemi. V jednu chvíli už příliš nevěřil, že by to mohl dotáhnout výš než do divize. A nakonec se tak rozhodl pro změnu.

V Dalovicích našel skvělou partu

Když přišla nabídka z Dalovic, měl k novému působišti blízko i lidsky. Znal téměř celý tým a řada spoluhráčů patřila mezi jeho dobré kamarády. "Chtěl jsem si fotbal víc užívat a trochu týmu pomoct, protože jsem věděl, že mu mám co nabídnout," popsal důvody odchodu ze Sokolova.

Právě vztah ke kabině považuje za jednu z hlavních předností současného angažmá. Dalovice podle něj spojuje výrazná touha se posouvat výš. V tomto směru vnímá rozdíl oproti rezervě Baníku.

"Možná je to překvapivé, ale myslím si, že dalovický tým má mnohem větší drajv a chuť se neustále zlepšovat. Rezerva Baníku určitě nebyla špatná, ale mentalita byla odlišná. Kluci tam ví, že si odehrají 5. ligu a to jim v podstatě stačí. To způsobuje, že často odpadávají tréninky a že spoustu hráčů působí tak, že jim je to vlastně jedno. Takový pocit v Dalovicích vůbec nemám. Na trénincích se maká, účast je také dobrá a díky tomu mám i já mnohem větší touhu se týmu odevzdat. Loni jsme vyhráli okres a máme ambice jít ještě dál," uvedl.

Právě v Dalovicích podle vlastních slov prožívá nejlepší období fotbalové kariéry. Nejen kvůli osmi gólům, které z něj dělají jednoho z nejproduktivnějších hráčů 7. ligy, ale také díky prostředí, do kterého se těší. "Fotbal miluju pořád stejně, teď však navíc hraju v týmu, kde je skvělý kolektiv. Mám to tam rád a rád tam chodím. I vzhledem ke statistikám, které mám, si myslím, že je to zatím nejlepší sezona mé kariéry," řekl.

O možnosti dostat se ve fotbale dál přitom nepřestal přemýšlet. Sám připouští, že mohl dojít výš, zároveň ale nelituje cesty, kterou se vydal. "I dneska bych rád hrál ve vyšších soutěžích, ale jedině s Dalovicemi," zdůraznil.

A jak by pro něj vypadala povedená sezona? "Z týmového hlediska by podle mě byla úspěšná sezona taková, kdybychom skončili v první polovině tabulky, měli co nejméně zranění a fotbal si užívali, co nejvíce to jde. Z osobního hlediska bych rád dosáhl nějakých pěkných čísel," uzavřel.

Šílenost v 8. lize. Na zápas přijely tři sanitky, divák napadl rozhodčího a dostal doživotní zákaz