Východočeská ikona pomáhá k záchraně třetí ligy. Udělám vše, abychom Kolín udrželi, slibuje "Rum"

Jeho táta válel za pražskou Spartu, Černý mladší teď hraje za tu z Kolína. Do klubu zamířil sedmého března z druholigové Chrudimi. “Bylo mi oznámeno, že v A týmu se mnou už nepočítají a přesouvají mě do béčka,” začíná povídání informací, co jej vedlo k úvahám o změně dresu. “Zhruba za čtrnáct dní se mi ozval Kolín, že u nich obměňují mančaft a potřebovali by nějakého zkušeného hráče. Vzal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou, a nakonec jejich nabídku přijal,” odhaluje podrobnosti.

Na současné adrese odehrál ostřílený matador zatím šest utkání, ve kterých si Kolín připsal devět bodů za dvě vítězství, tři remízy a jednu porážku. S takovou bilancí je nová akvizice spokojená.

“Je potřeba si pamatovat, že jsme měli v některých zápasech i pořádnou dávku štěstí, ale rozhodně jsme rádi, že se nám povedlo udělat nějaké body. Máme kádr plný mladých kluků, a zvláště pro jejich sebevědomí je důležité, že se nám podařilo dobře zachytit vstup do jara a odrazit se ode dna tabulky,” hovoří střelec patnácti branek v české nejvyšší soutěži.

Milovník koloběžek

Mimo řad fotbalistů se díky Černého příchodu rozrostl v Kolíně i počet místních koloběžkářů. Populární jednostopé vozidlo totiž zkušený harcovník využívá k dopravě na tréninky. “Jedná se o nejrychlejší způsob, jak se můžu dostat z nádraží, kam dojíždím vlakem, na hřiště. Pěšky bych to šel přes půl hodiny, kdežto takhle jsem tam za šest minut. Navíc se díky koloběžce vyhnu i častým dopravním zácpám, které jsou, jak jsem zjistil, pro tohle město typické,” hlásí Černý.

Nejstarší v šatně

Možná i díky koloběžce zapadl chlapík s více než dvěma stovkami ligových startů na kontě do jinak velmi mladé kabiny. Právě on je tam nejstarší, s obráncem Danielem Nešporem jsou jedinými členy mužstva, kteří jsou narozeni před rokem 2000.

“Občas si s Danem mezi tou smečkou opravdu připadáme jako staří dědci. Kluci jsou ale úplně v pohodě a tvoříme vynikající partu, ve které si všichni samozřejmě tykáme,” usmívá se muž přezdívaný „rum“.

V srdci Hradec i Pardubice

Jeho dosavadní kariéra by se, vyjma již zmíněné chrudimské anabáze, krátké zastávky v Jablonci a tří let strávených v dalekém Kazachstánu, dala především rozdělit na hradecké a pardubické období, přičemž se na obou těchto adresách zařadil mezi důležité osobnosti mužstva. I proto je Černý možná jediným člověkem, jenž přeje úspěch oběma východočeským celkům zároveň.

“Z jedné půlky se považuji za votroka a z druhé za pardubáka. V Hradci mě vychovali a až do jednatřiceti jsem zde s přestávkami působil. V Pardubicích jsem zase zažil největší úspěch tamního fotbalu v podobě postupu do ligy,” přiznává.

Počínání někdejších chlebodárců v tomto ročníku Chance Ligy hodnotí pozitivně. “V případě Hradce věřím, že urvou účast v nejlepší šestce. Pardubice by si měly pohlídat prostřední skupinu,” odhaduje. “Oba kluby mají nově ambiciózní majitele a myslím, že by se v následujících letech mohly v klidu pohybovat v horní polovině ligové tabulky,” dodává směrem k budoucnosti.

Baráž s Chrudimí

On sám strávil v nejvyšší české soutěži deset sezon, a také v chrudimských barvách se v baráži pokoušel dostat mezi elitu znovu, jenže uspěl jemu dobře známý celek z města perníku.

“Musím říct, že hlavně na podzim to byla neskutečná jízda, kdy jsme kromě dobrých výsledků předváděli i parádní fotbal. Na jaře to sice už taková sláva nebyla, ale přesto jsme nakonec zvládli ukopat barážovou účast, která představovala pro celý klub velký svátek,” vzpomíná.

“Ve vzájemném dvojutkání však byli bohužel pro nás jasně lepší fotbalisté Pardubic a prvoligovou příslušnost si až na pár momentů v pohodě pohlídali,” uznává.

Prioritou je záchrana

Na postupové vyhlídky si musí teď nechat zajít chuť. Kolín se v aktuálním pořadí třetiligové skupiny B nachází se třiadvaceti body na dvanáctém místě a od pásma sestupu ho dělí pouhých pěti bodů. “Jednoznačnou prioritou pro zbytek sezony je vybojování záchrany v soutěži. Ostatně s tímto cílem jsem do týmu přišel i já a udělám vše pro to, abychom se udrželi,” ujišťuje.

Jak se jde do Jablonce? Prostě zavolá Pelta, říká Diviš. Strach z konce ho dovedl k nové vášni