Čisté zoufalství a bezmoc. Surovčík se vrátil k nedohranému derby a uplynulému jaru

"Splňuje naše nároky na mladého, perspektivního hráče, s kterým chceme pracovat a rozvíjet jeho potenciál." Tak komentoval Tomáš Rosický příchod Jakuba Surovčíka do pražské Sparty z Jablonce v roce 2023.

V premiérové sezoně chytal za letenskou rezervu a v týmové hierarchii byl za Peterem Vindahlem a Vojtěchem Vorlem. "Plán byl takový, že budu trénovat s áčkem, hrát za béčko a výhledově půjdu třeba do ligy na hostování. K tomu ale nedošlo a já se poté posunul rovnou na pozici dvojky," vysvětluje Surovčík.

Premiérový start za A-tým si připsal 25. února 2025 v osmifinále českého poháru proti Dukle. Celkově ale v sezóně 2024/25 odchytal jen 4 zápasy, což pro jeho vývoj nebylo ideální. "Když Vorlis odešel, tak jsem chytal čtyři zápasy za půl roku, což je de facto zápas za měsíc. To se prostě člověk nedostane do nějaké brankářské flow. A s chybou pak vždy přijde reakce."

V pohárových utkáních ale podal spolehlivé výkony, a tak Surovčík dostal příležitost i ve finále proti Sigmě Olomouc. "Před zápasem jsem měl vychytané nuly s Duklou a s Plzní. Říkal jsem si, že teď prostě chytím všechno a ten zápas vyhraju sám. Pak přijde první střela ve třetí minutě a hned gól," vzpomíná. 

Utkání se letenskému brankáři nepovedlo a Sparta na Andrově stadionu prohrála 3:1. Pro Surovčíka to ale byla hodnotná zkušenost. "V tom zápase na mě vlastně šly dvě střely a z toho byly tři góly, takže si zasloužím veškerou kritiku. Zpětně si ho ale vyhodnocuju tak, že z něj co se týká zkušeností těžím dodnes."

Pro Surovčíka byla pozice dvojky velmi náročná. Nedostatek vytíženosti a tlak od fanoušků se mu začal propisovat do psychiky. "Ten nejtěžší boj jsem tehdy sváděl sám se sebou. V roli dvojky jsem se dlouhodobě zkrátka necítil dobře. Vnímal jsem, že klubu nejsem schopný splácet důvěru. Začal jsem to pak intenzivněji řešit s mentálním koučem a od zimy se to začalo zlepšovat."

Zlom přišel letos v únoru proti Hradci Králové, kdy se zranil Peter Vindahl. Slovenský brankář se chopil příležitosti a v bráně letenských zůstal do konce sezony. "Cítil jsem nervozitu. Ostrých zápasů jsem měl minimum a navíc ve Spartě hrajete vždy pod obrovským tlakem na vítězství, zvlášť když jsme v té době hráli o titul." Pro Surovčíka to byla premiéra v české nejvyšší lize a vlastními slovy si ji nehodlal komplikovat. "Odpíchl jsem se od toho nejvlastnějšího, což je chytání na čáře. Netlačil jsem se do žádného vymýšlení velkých akcí nebo riskantních vyběhnutí, jako se mi to stalo na Artisu," připomněl pohárový zápas z 3. prosince minulého roku.

V nadstavbě přišlo na řadu derby, které skončilo kontumací ve prospěch Sparty. Samotný Surovčík byl v závěru utkání napaden fanoušky domácích a z celého incidentu se cítil velmi otřesený. K pocitům z derby prohlásil: "Ani si nevybavuju, co přesně se mi v ten moment odehrávalo v hlavě. Bylo to čisté zoufalství a bezmoc. Do té doby spoléháte na nějakou základní lidskost a najednou jste v naprostém šoku z toho, že to ti lidé v sobě zkrátka nemají."

Pár dní po derby komentoval místopředseda představenstva letenského klubu František Čupr stav slovenského brankáře takto: "Kromě nějakých fyzických šrámů, kvůli kterým musel ještě na vyšetření do nemocnice, byl jeho největší šrám psychický. Bezprostředně po zápase se zhroutil."

Slova Františka Čupra potvrdil v rozhovoru i samotný Surovčík: "Všechno, co k tomu pan Čupr říkal, nebylo ani trochu přikrášlené. Já sám jsem v sobotu vůbec nebyl schopný komunikovat a celkově to pro mě byla strašně těžká situace."

Surovčík děkoval masérovi Slavie i normálním fanouškům sešívaných. Věděl, že Plzeň nebude topinka