Derby znechutilo bývalou oporu Slavie. Doufám, že se nic podobného nebude nikdy opakovat, hlásí

Stejně jako většinu lidí z fotbalového prostředí rozesmutnily i Jandu události, které se odehrály v derby pražských S. “Je mi líto hráčů i všech slušných fanoušků. Naprostá většina z nich tohle chování odsuzuje,“ praví trpce.

“Házení světlic na sparťanské hráče a fanoušky je naprosto nepřípustné a za hranicí všeho. Pro ty, kteří se toho účastnili, musí přijít exemplární tresty s doživotními zákazy,“ vrací se k nešťastným okamžikům.

“Jediné pozitivum vidím v tom, jak se nyní k celé věci staví vedení Slavie v čele s panem Tvrdíkem. Doufám, že se nic podobného, co se stalo v sobotu, nebude nikdy opakovat. Fotbal by coby nejpopulárnější sport u nás měl lidi spojovat, přinášet radost a být nositelem morálních hodnot pro budoucí generace. Na derby jsme bohužel viděli přesný opak,“ dodává.

Tituly i Liga mistrů

Právě ve vršovickém klubu strávil rodák z Čáslavi podstatnou část sportovního života a dodnes patří mezi významné osobnosti historie sešívaného celku. Červeno-bílý dres na sebe v ligovém zápase navlékl poprvé v ročníku 2005/2006 a během následujících pěti sezon se zařadil mezi klíčové hráče týmu.

“Největší rozdíl mezi současnou a tehdejší Slavií spočívá v odlišné finanční situaci. Dnes si může dovolit přivést velké množství kvalitních hráčů ze zahraničí, v době mého působení ale byly její možnosti o poznání skromnější,“ vypravuje.

“Na druhou stranu díky tomu dostávali v áčku více prostoru než dnes odchovanci a mladí kluci, což byla nejen pro mě obrovská výhoda,“ připomíná vicemistr světa do 20 let.

Ke zmíněnému angažmá se pojí také další velké úspěchy Jandovy kariéry. S partou pod vedením Karla Jarolíma se stal dvakrát ligovým šampionem a byl i u prvního historického postupu sešívaných do Ligy mistrů. Ten dodnes považuje za jeden ze svých největších fotbalových zážitků.

“Šlo o malý zázrak. Samozřejmě jsme měli jak proti Žilině, tak Ajaxu kus štěstí, ale to k tomu patří. Zvlášť při vzpomínkách na rozhodující střetnutí s nizozemským celkem mám dodnes husí kůži. Hrálo se ještě na Strahově a po jeho konci jsem viděl hlavně starší fanoušky plakat štěstím,“ líčí s úsměvem na tváři.

Měsíce bez výplaty

Úspěšné období pro něj i spoluhráče však skončilo po oslavách druhého mistrovského primátu v létě 2009. S nejstarším klubem v tuzemsku to od té doby začalo jít na řadu roků z kopce.

“Opět nastaly problémy s penězi. Nebyla výjimka, že jsme přes čtyři měsíce neviděli výplatu a hráli takřka zadarmo. Tato patálie pochopitelně vyústila v odchod důležitých hráčů, bez nichž šla dolů kvalita kádru i výsledky,“ konstatuje.

On sám prostředí Edenu opustil v lednu 2012, kdy se vydal do Turecka. Posledním hřebíčkem do rakve, po němž jsem se rozhodl mančaft opustit, bylo angažování kouče Františka Straky. “Vůbec jsem to nechápal a jen jsem věděl, že nechci být ve Slavii, kterou trénuje někdo, kdo se chlubí, že má sparťanské srdíčko,“ sděluje.

Trable s kyčlemi

Během téměř čtyř let dlouhém dobrodružství v zemi půlměsíce propukly u Jandy dědičné zdravotní potíže, kvůli nimž se nakonec rozhodl dát cestě vrcholového fotbalisty sbohem.

“Navštěvoval jsem různá vyšetření a po půl roce mi bylo řečeno, že mám artrózu. Ve dvaceti osmi letech jsem měl kyčle jako běžný šedesátník. Šel jsem s tím na operaci, ale na profesionální fotbal už to nebylo,“ hovoří držitel více než stodeseti ligových startů.

Pojede Chorý na mistrovství světa? Koubek s Nedvědem mají jasno. Už se řeší přestup

Nyní dvojnásobný reprezentant působí v rodné Čáslavi. V mateřském oddílu zastává roli šéftrenéra tamních nadějí.

“Mám pod sebou většinu mládežnických mužstev, kde koordinuji trenérské a realizační týmy. Zároveň jsem členem výkonného výboru a hlavní kouč kategorie U19, kde se ve spolupráci s bývalým ligovým trenérem Romanem Kučerou snažíme co nejvíce kluků zapojit do mužského áčka,“ prozrazuje.

Péče o syna

V civilním životě se úspěšný absolvent Jihočeské univerzity věnuje především svému synovi. “Jakoubek je na vozíku po utrpěném úrazu míchy. Teď s ním chodím do školky, kde mu dělám asistenta, protože mám pedagogické vzdělání,“ říká.

“Od září má synek jít do školy, takže uvidíme co dál. Mám nějaké nabídky na trénování z jiných klubů nebo mohu na některé z místních škol třeba učit tělocvik. Prioritou pro mě nicméně zůstává být co nejblíže domovu, abych mohl pomáhat rodině,“ prohlašuje.

Přesto se snaží dívat do budoucna optimisticky. “Máme to sice náročnější, ale bojujeme. Už rok a půl navíc máme i další radost v podobě druhého synka Mikuláška, jenž je pořádný divoch. U sportu, který mám rád, pak na chvilku vypnu a myslím na jiné věci,“ uzavírá.

Zářil v Polsku, teď hraje divizi a věnuje se řemeslu. Prostě to mám rád, říká bývalý reprezentant