Vacek chce po emotivním konci kariéry v Pardubicích zůstat. Jako trenér se nevidím, říká

Kariéra jako víno. Pro kluka z Dolní Dobrouče, který do ligy naskočil poprvé v roce 2005, to platí jednoznačně. Člověku přijde až neuvěřitelné, že mu za pár dní bude 39 let. V zahraničí působil Kamil Vacek v Bielefeldu, Chievu Verona, Piastu Gliwice, Maccabi Haifa, Vratislavi a Odense. V letech 2011 až 2016 zapsal devět startů za reprezentační "áčko". Poslední roky strávil v Pardubicích, kde byl u přerodu z klubu, který bojoval o holé přežití, v ambiciózní celek s novým bohatým majitelem.

"Jsem strašně rád, že jsme nikdy nespadli, protože to někdy bylo fakt těžké. S panem Pražákem dostal klub pevné základy, ví, kam směřuje, a s příchodem Jirky Bílka se to všechno ještě víc zprofesionalizovalo," prozrazuje. "Chtěl bych v klubu zůstat na nějaké pozici, ale určitě se nevidím jako trenér. Líbilo by se mi, kdybych mohl zůstat u hráčů v týmu a propojovat je s Jirkou Bílkem a panem Zavřelem. Abychom zkrátka všichni věděli, co se děje, a aby klub opravdu směřoval správným směrem,“ dodává Vacek.

V úterní epizodě podcastu Livesport Daily jsme také probírali:

Co prožíval před začátkem posledního zápasu kariéry?

Proč je práce v českém zemědělství náročná?

Kdo mu na rozlučce udělal největší radost?

Všechny díly Livesport Daily najdete také na oblíbených podcastových platformách – Spotify a Apple Podcasts.

Můj příběh může být malou inspirací pro všechny kluky, loučil se Vacek. Nejvíce je vděčný otci