Zářil v Polsku, teď hraje divizi a věnuje se řemeslu. Prostě to mám rád, říká bývalý reprezentant

Do kabiny svitavského TJ se Jirsák vrátil letos v únoru po čtyřech měsících, jež strávil ve službách Cerekvice nad Loučnou v osmé lize. "Minulou sezonu jsem tu pomohl klukům a trenéru Romanu Pražákovi k vítězství v krajském přeboru. V létě jsem poté v klubu skončil. Čtvrtá liga už vyžaduje pravidelný trénink a já nebyl schopný zaručit, že bych na něj měl čas," začíná.

"Jenže v zimě Svitavy posílil můj bratranec Honza Souček. A jelikož jsme si spolu chtěli dlouho zahrát, zkusil jsem si trochu upravit svůj harmonogram a absolvoval s nimi zimní přípravu. Po ní jsme si vyhodnotili, že mohu být týmu stále užitečný," pokračuje.

Branka Tomáše Jirsáka v čase 0:09:

Ke svým výkonům je nicméně někdejší mládežnický reprezentant poměrně kritický. "Jak už jsem říkal, čtvrtá liga je i vzhledem k mému věku dost náročná. Navíc stále nemám dost prostoru k tomu, abych mohl věnovat přípravě a tréninku vše, co je třeba," přiznává. "Přesto se pokaždé snažím každý zápas odmakat na sto procent a přispět tím k tomu, abychom se na konci jara zachránili," odhaluje cíl momentálně dvanáctého výběru skupiny C čtvrté nejvyšší soutěže.

Trenér mládeže

Kromě hraní za Svitavy funguje Jirsák také v rodném Vysokém Mýtě, kde působí ve funkci mládežnického kouče. "Aktuálně mám na starosti kategorii U9 a z dětí mám zatím hodně dobrý pocit. Vidím, jak jsou do fotbalu zažrané, že je baví a chtějí na sobě pracovat," pochvaluje si. "Samozřejmě někdy není vše ideální. Právě v těch chvílích ale záleží na nás, abychom si svěřence dokázali opět přitáhnout k sobě a nastavit je zpět tam, kam potřebujeme."

"Ze své kariéry vím, že ve všech věkových kategoriích hodně záleží na vzájemné komunikaci. Pokouším se proto být v tomhle směru co nejotevřenější. Zároveň čerpám i ze svých zkušeností s trenéry, pod kterými jsem měl možnost hrát," dodává.

Jako jednoho ze stratégů, kteří na něj osobně měli velký vliv, uvádí záložník Vratislava Marečka, pod jehož dohledem si v Teplicích, kam přišel z Hradce Králové, připsal první ligové starty. "Ten si mě vytáhl do reprezentační jednadvacítky i do Teplic. Všechny lidi kolem dokázal strhnout svým přístupem a maximálním nasazením. Věřím tomu, že kdyby ho nepostihla hnusná nemoc, byl by dnes na lavičce reprezentace," říká na adresu muže, který v září 2007 podlehl rakovině.

Zvykání na Polsko

Tou dobou se už Jirsák seznamoval v dresu Wisly Krakov s prostředím polské Ekstraklasy, kam v červenci téhož roku ze severočeského celku zamířil. "Hodně lidí mi tehdy říkalo, že to není úplně dobrý krok. Pro mě se ale jednalo o nejlepší roky kariéry. Ani s odstupem času bych nic neměnil," tvrdí rozhodně.

"První věc, co mě praštila do oka, byli polští fanoušci. Vemte si, že v Česku byla v té době běžná návštěva kolem dvou tisíc diváků, zatímco zde chodilo normálně přes dvacet tisíc lidí a zpravidla vytvářeli bouřlivou kulisu," líčí. "Další věcí, na kterou bylo potřeba se adaptovat, byl odlišný herní styl. U nás se tehdy hrálo spíše technicky po zemi s menším počtem náběhů. V Polsku to bylo naopak hodně o fyzičce, síle a sprintech."

V barvách Wisly strávil Jirsák celkem pět sezon, během nichž oslavil hned tři mistrovské tituly. "V mančaftu jsme měli deset polských reprezentantů a dalších šest extrémně kvalitních cizinců. V tréninku jel každý nadoraz, aby si vybojoval místo v obrovské konkurenci. Jeden rok jsme dokonce profičeli bez jediné porážky. Na etapu v Polsku budu vždy vzpomínat jen v dobrém," usmívá se.

Zpátky do Hradce

Po ukončení polské anabáze v roce 2012 následovaly štace v bulharském Botevu Plovdiv a kazašském Pavlodaru, po nichž se ostřílený matador vrátil na závěr kariéry pod hradecká lízátka. Toto angažmá se podle jeho představ ovšem úplně nevydařilo. Účastník Eura do 21 let posílil tým v lednu 2017 a o několik měsíců později s nimi zažil sestup do druhé ligy. Další rok dal Jirsák profesionálnímu sportu definitivně sbohem.

Na černobílý celek ale nezanevřel a dál mu drží palce. Velkou radost mu proto dělá posun, kterého Hradec za poslední roky dosáhl. "Myslím, že alfou a omegou bylo postavení nového stadionu. Nevěřím tomu, že by se bez něj povedlo do klubu přilákat silné investory," rozebírá. "Momentálně to zvenčí vypadá, že je směrem do budoucna vše výborně rozjeté. Borci se dostali do mistrovské fáze nadstavby, mají dobrého kouče a šanci probojovat se do evropských pohárů."

A v přemítání pokračuje: "V tom případě by však vyvstala otázka, zda je tento tým připravený zvládat současně více soutěží najednou, abychom tu neměli scénář, kdy mužstvo kvůli evropské účasti ztrácí body v domácí soutěži. Každopádně klukům přeji, aby si ji dříve či později zahráli."

Vedle již zmíněných aktivit se Jirsák už delší dobu také úspěšně věnuje truhlářskému řemeslu. "Pracuji v rodinné firmě u svého tchána. Práce se dřevem mě vždycky bavila a bohudík se nám daří. Je pravda, že skloubit práci, hraní a trenéřinu dá občas zabrat, ale když máte něco rád, není co řešit," konstatuje.

I proto je se svým momentálním životem spokojený. "Kdybych nebyl, dělal bych něco jiného. Člověk přece žije jen jednou, tak proč ztrácet čas něčím, co ho nenaplňuje? To přece nedává smysl," zakončuje rozhovor.

Z plzeňské euforie do čtvrté ligy. Pernica dělá mentora a sní o postupu s rezervou Artisu