Sparta? Mrzí mě, jak to dopadlo, říká její bývalý talent Rus. Bořil mě na tréninku nešetří

Začnu povídání s vámi trochu netradičně. Mám pocit, že už někdy před rokem se do vás vedení Slovanu tak trochu "zakoukalo". Vnímáte to tak, že jste tady opravdu chtěný a že se s vámi počítá pro konkrétní roli? 

"Doufám, že to tak je. Myslím si, že ano, a budu chtít naplnit očekávání, která tady do mě vkládají, i tu důvěru, kterou mi dávají. Rád bych ji Liberci co nejdřív splatil, ideálně už během téhle sezony. Uvidíme, co přinese čas, ale já věřím, že to bylo správné rozhodnutí a že si to všechno sedne."

Přesto těch minut v minulé sezoně nebylo moc. Jak velký šok to pro vás byl, když jste poprvé přišel do ligového fotbalu?

"Úplný šok to pro mě nebyl. Ale rozdíl v kvalitě tam samozřejmě je, hlavně po soubojové a rychlostní stránce. Na druhou stranu si myslím, že už v první sezoně ve sparťanském béčku jsem zažil tým se staršími a zkušenějšími hráči, takže jsem byl obklopený kluky, kteří dnes ligu hrají pravidelně už dva tři roky. Právě tenhle rok byl pro mě asi největší školou. A pak už to bylo jen lepší a lepší. Minulou sezonu v Liberci jsem ten rozdíl samozřejmě cítil, ale že bych byl po fotbalové stránce nějak zásadně překvapený, to bych neřekl. Největší rozdíl je opravdu v soubojovosti a rychlosti."

V zimě jste prý ve fyzických testech dopadl skvěle a udělal velký dojem. Uvědomil jste si, že musíte zabrat?

"Svoje slabší stránky na hřišti vnímám a ať už jde o intenzitu nebo podobné věci, snažím se na tom pracovat čím dál víc, protože vidím, jak důležité to v českém fotbale je. Když to vezmu od začátku, do Liberce jsem přišel před rokem někdy kolem sedmého osmého kola, takže to pro mě nebylo jednoduché. Tým byl rozjetý, dařilo se mu a já se do toho musel rychle adaptovat. V zimě jsem si proto nastavil hlavu tak, abych přípravě dal maximum a ukázal, že to, co mi bylo ve Spartě někdy vytýkáno, zvládnu. Že v tom nezaostávám. To byl můj cíl. Sezona pak běžela dál a samozřejmě jsem si ji po individuální stránce představoval trochu lépe. Ale takový je fotbal. Každopádně souhlasím s tím, že právě na intenzitu a fyzickou stránku jsem se hodně zaměřil a myslím si, že jsem v tom udělal progres."

Bylo pro vás vůbec téma, jestli v Liberci pokračovat, nebo jste cítil, že je to pro vás to pravé místo? Že vám tady chtějí dát důvěru a třeba i připravit prostor v sestavě?

"Já jsem do Liberce šel s tím, že bych ten přestup chtěl udělat. To byla moje představa. Pak ale sezona probíhala tak, jak probíhala, a já samozřejmě doufal v lepší individuální průběh. Takže pro mě to úplně jasné nebylo. Nechci říct, že bych měl ze sezony vyloženě negativní pocit, spíš jsem se to snažil brát jako zkušenost a jako součást cesty, kterou je potřeba projít. Roli samozřejmě hrály i různé okolnosti a nakonec to dopadlo takhle. Jsem za to moc rád, protože si myslím, že ten krok je správný. Ale když sezona končila, měl jsem v hlavě hodně otazníků."

Byla jednou z těch okolností bylo i to, že vám Sparta naznačila, že s vámi nyní do prvního týmu nepočítá?

"Během pauzy jsem se Spartou moc v kontaktu nebyl. Ale věděl jsem, že místo v áčku pro mě není, a tím pádem jsem chtěl ten krok udělat jinam. Vyzkoušel jsem si hostování a neříkám, že je to špatná varianta, ale v tomhle věku je pro mě důležitější někam patřit a být kmenovým hráčem. Jsem rád, že to dopadlo právě takhle, protože ze mě spadla taková ta tíha nejistoty, kdy člověk pořád neví, co bude dál."

Protože pak to může sklouznout do spirály dalších a dalších hostování. Člověku je třiadvacet a pořád vlastně neví, kam patří?

"Přesně tak. To je dnes pro spoustu kluků velký strašák."

Na druhou stranu ještě zůstanu u Sparty. Když dnes vidíte, jak moc omladila a kolik mladých hráčů dostává prostor, neřekl jste si, že je to vlastně trochu škoda, že vám to nevyšlo?

"Samozřejmě mě to mrzí, protože sen malého kluka, když jsem do Sparty přišel, byl dostat se až do áčka. Strávil jsem tam devět let, takže ten sen byl opravdu silný. Na jednu stranu mě mrzí, že jsem si ho nesplnil. Na druhou stranu ale čas běží a všechno se nějak vyvíjí. Cítil jsem, že teď nastal správný moment udělat krok jinam. Sparta byla vždycky můj druhý domov a za těch devět let jsem vděčný. Ale ten krok podle mě musel přijít a jsem rád, že to dopadlo právě sem do Liberce."

Jak těžké je pro mladého hráče přijmout, že byl vychovávaný jako jeden z největších talentů v zemi, a pak přijde do prostředí, kde je třeba až pátý nebo šestý v řadě a musí bojovat?

"Nebudu lhát, je to těžké. V mládeži jsem měl nějakou pozici, nějaký vývoj, nějaké směřování. Ve Spartě jsem strávil devět let a to není krátká doba. Takže ano, těžké to bylo. Ale snažím se být nastavený tak, že je to součást cesty. Teď je prostě období, kdy si to musím vybojovat. Musím přijít a ukázat všem, že to, co bylo v mládeži, dokážu přenést i do dospělého fotbalu a do české ligy. Teď je to na mně. Chci vystoupit z řady a ukázat, že to nebyla náhoda a že všechno, co se o mně říkalo, mělo své opodstatnění."

Jste povahou bojovník, nebo to v sobě musíte probudit?

"Spíš probudit. Myslím si, že právě minulá sezona v Liberci to ve mně probudila ještě víc. Tím individuálním neúspěchem se moje motivace a hlad ještě zvýšily. Nemyslím si, že bych sem přišel s tím, že to půjde samo. To určitě ne. Ale teď mám v sobě ještě větší chuť dokázat, že na to mám. A vlastně to ani neberu tak, že bych něco potřeboval dokazovat ostatním. Spíš to chci dokázat sám sobě. Že na to mám a že těch devět let ve Spartě nebylo zbytečných."

Co vám pomáhá zvládat tohle nastavení?

"V první řadě mám skvělé rodinné zázemí už od malička. To je úplný základ celé mé cesty. Bez toho by to nešlo. Nějakou speciální mentální přípravu úplně nemám, ale snažím se si pořád připomínat, že na to mám. Chci být sebevědomý v tom, co umím, a hlavně dostat příležitost to ukázat na hřišti. V těch těžších momentech minulou sezonu mi to samozřejmě otevřelo oči v tom, že ne vždycky jde všechno hladce, že člověk nebude pořád nejlepší, nebude pořád dávat góly a nebude pořád vyčnívat. Ale věděl jsem, že tahle fáze jednou přijde. A že teď je na mně, abych to zase otočil. To, že to nevyšlo podle mých představ ve Spartě, přece neznamená konec. Znamená to, že si o to zabojuju jinde a ukážu jinde, že na to mám. Snažím se nevracet k tomu, co nevyšlo, a soustředit se na to, že to vyjde."

Komu se s takovými věcmi svěříte?

"Musím zmínit tátu, mámu a bráchu. Ať už se dařilo, nebo ne, jejich podpora byla vždycky stejná. To je pro mě nejdůležitější. Pak třeba můj nejlepší kamarád. I v období, které já osobně beru jako horší sezonu, byl vždycky oporou. Je strašně cenné mít někoho, kdo vám věří a s kým se můžete o těch věcech bavit. A zmínit musím i Davda Pavelku, který je teď můj agent, ale ještě před rokem jsme spolu hráli ve sparťanském béčku. I od něj jsem vždycky cítil důvěru. Když se zrovna nedaří a někdo vám napíše povzbuzující zprávu, je to velká pomoc."

Jestli si to dobře vybavuji, tehdy si vás sem přál i trenér Radek Kováč, který umí s mladými hráči pracovat. Dnes už tady ale není. Jak se pro vás tím pádem mění role pod novým realizačním týmem?

"Uvidíme, zatím je ještě brzy to hodnotit. Ale mám z toho zatím pozitivní dojem. Všechno si to ještě sedá, poznáváme se navzájem a hlavně realizační tým poznává nás jako hráče. Myslím si, že to bude fungovat. A když se vrátím k trenéru Kováčovi, tak ten pro mě byl samozřejmě speciální už od dětství. Pamatuju si, že jsem se s ním jako kluk fotil, když jsem chodil ještě na základku, takže když mě pak minulou sezonu trénoval, bylo to pro mě výjimečné. Má svou auru. Ale moc jsem toho pod ním neodehrál, takový je holt fotbal. Každopádně respekt k němu určitě mám."

Zároveň se to ale dá brát tak, že teď vlastně všichni začínáte tak trochu od nuly, ne?

"Přesně tak. A to na mě během pauzy působilo pozitivně. Nový realizační tým, nový začátek, takový čerstvý vzduch. Všechno se rozjelo od přípravy s novými jmény a novou energií. I tohle pro mě bylo důležité při rozhodování a vnímám to jako plus."

Jaká bude vaše role?

"Primárně se se mnou počítá asi na desítku nebo na levé křídlo. Uvidíme, jaké nakonec budeme hrát rozestavení, to v tom samozřejmě hraje roli. Nejlépe se cítím právě na desítce nebo z levé strany. Ale jsem univerzálnější typ hráče a ve finále budu rád hlavně za to, když budu na hřišti. Jestli to bude vlevo, na desítce, vpravo nebo nahoře, to je nakonec jedno. Nejkomfortněji se ale cítím právě na těch dvou pozicích."

Útočník Rus po devíti letech opouští Spartu. Liberec mění jeho hostování na trvalý přestup

Padlo tady jméno Ermina Mahmiče. Vím, že je pořád libereckým hráčem, ale všechno směřuje k tomu, že novou sezonu nejspíš v Liberci nezačne. Cítil jste, že si vás klub chce nachystat na jeho místo?

"Upřímně, tyhle věci se snažím moc nevnímat. Přirovnání nebo srovnávání jsem se snažil vytěsňovat už od malička, ať už to bylo ve Spartě nebo jinde. Nechci se s nikým srovnávat. Samozřejmě Ermin měl výbornou sezonu a teď udělal velký krok i na mistrovství světa, takže před ním smekám. Já se ale snažím soustředit na sebe a na to, abych si v Liberci vybudoval silnou pozici a ideálně ten svůj průlom udělal taky. Je ale pravda, že když jsme spolu trénovali a hráli, po fotbalové stránce jsme si podle mě hodně rozuměli. Máme podobné myšlení o fotbale, takže v tomhle směru chápu, že si to někdo může spojovat."

Jak složitá je česká liga pro typ hráče, jako jste vy?

"Hodně. Já bych si nejradši pořád jen hrál s míčem a chtěl, aby fotbal hezky vypadal. Ale tak to samozřejmě není. Musím se přizpůsobovat a snažím se to dělat čím dál víc. Uvidíme, jaký styl budeme v lize hrát. Já doufám, že to bude bavit diváky a že budeme vyhrávat."

Slovan byl ale v minulé sezoně spíš soubojový tým než vyloženě kombinační. To se změní?

"Máte pravdu, že minulou sezonu ke konci tolik fotbalovosti v naší hře nebylo, takže samozřejmě bych byl rád, kdyby jí tentokrát bylo víc. Ale to já neovlivním. Jako hráč se musím přizpůsobit tomu, co po nás budou trenéři chtít."

Liberec se loučí s rychlíkem, který trápil i Slavii. Od Ještědu má namířeno do Rakouska

Hráči jako vy to mají těžší i v tom, že je to zkrátka bolí od obránců. Už jste to pocítil?

"Určitě. Myslím si, že liga je už dnes na takové úrovni, že kluby mají hráče detailně nastudované. Když vědí, že někdo má rád míč, chodí si pro něj a chce tvořit, tak ho to pak samozřejmě bude bolet víc. Na druhou stranu já si soupeře studuju taky, abych věděl, jak obránci brání. Takže je to pořád boj."

Jednoho z nejnepříjemnějších obránců už máte teď na své straně. Jan Bořil se stal vaším spoluhráčem. To jste asi rád, ne?

"Přesně tak (úsměv). A hlavně si to člověk nejlépe osahá na tréninku. To je asi největší škola. Jsme rádi, že tu Béřa je, protože pak můžeme jít do zápasů s tím, že to nejhorší už jsme si jako útočníci zažili v tréninku."

Takže vám nic neodpustí ani na tréninku?

"Tak samozřejmě v rámci čisté hry, ale tvrdý je. To, co se o něm vždycky říkalo, je pravda. Zákeřný ale není. Na nás určitě ne. Je prostě důrazný a podle mě nás mladé ofenzivní hráče to dobře nachystá. Jeho škola se nám v lize může hodit."

Vy jste vyrůstal ve Spartě, Jan Bořil je bývalý kapitán Slavie, který s ní slavil velké úspěchy. Jaké bylo setkání v šatně?

"Myslím, že je to trochu jiné v tom, že já jsem proti němu za Spartu v derby vlastně nikdy nehrál. Takže to není jako u kluků, kteří proti němu hrávali pravidelně. Pod krkem jsme se fakt nedrželi (úsměv). Takže tam z mé strany žádná zášť není a myslím si, že ani z jeho. Je to fotbal. Teď táhneme za jeden provaz a na hřišti to určitě bude vidět. Rivalita ve mně asi vždycky nějak zůstane, to je jasné. Derby pro mě bylo vždycky speciální, už v mládeži. Ale teď, když spolu denně trénujeme a vídáme se, to vůbec nevnímám tak, že by mezi námi byla nějaká nevraživost

Takže žádné hecování?

"Nějaký vtípek samozřejmě proběhne, ale všechno je to v mezích srandy. Nemám pocit, že by to kdy mělo překročit nějakou hranici."

Vy ale prý nejste zrovna tichošlápek, který by se neozval. Sedí to?

"To asi nejsem. Je tady hodně mladá kabina, takže si mezi sebou často vyměňujeme vtípky a rýpnutí. Samozřejmě u hráčů jako Koubas, Maso nebo Béřa je tam větší respekt, ale obecně mi přijde, že je kabina zdravě nastavená. Nenecháme si nic líbit a hned to vracíme. Takže ano, mám takovou povahu, že se ozvu. Jsem trochu horká hlava, ale ne přehnaně."

Což může být občas na hřišti ku prospěchu věci, ne?

"Určitě. Ve Spartě jsem byl hodně zapálený do hry a hodně jsem fotbal prožíval, ať už gesty nebo emocemi. Postupem času jsem se to ale snažil zklidnit a myslím si, že už jsem dnes na hřišti emočně vyrovnanější. Ale ano, myslím si, že je výhoda, když je pro to někdo takhle zapálený. Každý hráč je samozřejmě jiný, ale já to tak mám. A zatím se nestalo, že by u mě přišel nějaký zkrat."

Sparta má s West Hamem spoustu společného, tvrdí nová posila letenského klubu

Takže vás zatím nemusel například Jan Nezmar usměrňovat?

"Ne, to vůbec ne."

Prý vám při podpisu smlouvy aplaudovali spoluhráči z balkonu. Jako byste okamžiky pozornosti vyloženě přitahoval. Nemyslíte?

"Jo, asi trochu jo. (úsměv)

Jaký velký okamžik byste si představoval v Liberci?

"Dostat se do Evropy. Vždycky jsem měl ty nejvyšší ambice a v tomhle je mám pořád. Myslím si, že to je pro ten tým reálný cíl a že ho všichni chceme. To je pro mě týmová meta."

A vaše osobní přání?

"Chci se stabilně dostat do základní sestavy, předvádět dobré výkony a pomáhat týmu góly a asistencemi. Rád bych se dostal zpátky do své formy, do svého standardu, který jsem měl v době, kdy jsem pravidelně hrával a dařilo se mi. Chci si tohle přinést i sem do Liberce a být týmu opravdu prospěšný. Prezentovat se dobrými fotbalovými výkony, které budou bavit lidi, protože pak na nás budou chodit a s plným stadionem nás to samozřejmě baví nejvíc."

Hříšník Bořil má smůlu, milost nedostal. Posila ze Slavie si na startu ligy za Slovan nekopne