Koncentrace v Evropě, Lautaro a síla mistrů. Jak Inzaghiho Inter vyrostl v postrach favoritů

Inter byl v roce 2024 korunován mistrem Itálie a po letním přestupovém období, ve kterém Nerazzurri značně posílili, okamžitě zavládlo přesvědčení, že milánský klub dojde daleko ve všech soutěžích. A tak se také stalo. Rychlý růst několika individualit a celkové dozrání týmu nasvědčovalo, že sezona 2024/2025 může být tou přelomovou. Přesto však nezačala nejlépe, svěřenci Simone Inzaghiho si v úvodních pěti kolech připsali jen dvě výhry.

Možná nejúspěšnější italský klub od konce nadvlády Juventusu ale umí na nepříznivá období skvěle reagovat a odmítá se nechat dlouhodobě vtáhnout do proudu slabých výsledků. V aktuálním ročníku docházelo k přešlapům – počet porážek se oproti předchozí sezoně dokonce zdvojnásobil – ale tým vždy ukázal, že se zvládá okamžitě odrazit ode dna. Tradiční italský celek nezastavily ani dvě prohry v derby s AC Milán, zaváhání v Leverkusenu nebo venkovní porážky s Juventusem a Fiorentinou.

Síla Nerazzuri pramenila primárně ze skvělé defenzivy, která v Lize mistrů v prvních devíti střetnutích udržela osmkrát čisté konto a jen jedinkrát inkasovala. Přitom právě obranná činnost dělala Simone Inzaghimu v úvodu sezony velké starosti. Jediné závažnější komplikace zasáhly do jízdy Interu v dubnu, kdy tým prohrál třikrát v řadě bez vstřelené branky, což se nestalo od roku 2012. Herní krize nakonec znamenala konec v Coppa Italia a možná připravila mužstvo o mistrovský titul, ale podařilo se ji překonat skvělými výsledky v Lize mistrů. Inzaghiho výběr ukázal neuvěřitelnou houževnatost, když dokázal jako skutečný tým odpovědět na hru Bayernu i Barcelony a probojoval se až do finále v Mnichově.

Maximální koncentrace v Evropě

Inter v průběhu sezony sice na domácí scéně leckdy pokulhával, v lednu například prohrál italský Superpohár s AC Milán, v Evropě ale předvedl vyzrálou a téměř nezranitelnou verzi sebe sama. Evropské mužstvo však nevzniklo za pár týdnů, je plodem Inzaghiho práce posledních tří let, kdy Inter musel přijmout porážku s Manchesterem City ve finále LM v roce 2023 a vyřazení Atlétikem Madrid loni v osmifinále. Zároveň ale získal cenné zkušenosti a došel k velkým vítězstvím, která upevnila jeho sebevědomí.

Během evropských klání se italský výběr musel naučit překonávat nástrahy Ligy mistrů a dařilo se mu to skvěle. Poté co zahájil svá vystoupení cennou remízou 0:0 v Manchesteru, pravděpodobně nejobávanějším z úvodních osmi zápasů, nastartoval výherní sérii na domácí i venkovní půdě, zkalenou pouze vytrpěnou porážkou 0:1 v Leverkusenu. Ze všech úspěchů je ale třeba vypíchnout zejména ten proti Arsenalu, ve kterém i přes silný tlak londýnského mužstva Inter ubránil výhru 1:0, a také vítězství na půdě Young Boys, zajištěné až brankou Marcuse Thurama v 93. minutě.

Lautaro a síla mistrů

Pokud platí, že triumfy napomáhají k dalším úspěchům, Lautaro Martínez má perfektní předpoklady zvednout nad hlavu další trofej. Poté, co zvítězil na mistrovství světa v roce 2022, Argentinec ukázal hlad po pohárech i na evropské scéně. Rodák z Bahía Blancy v aktuálním ročníku Ligy mistrů vstřelil osm gólů a skóroval v pěti zápasech Interu v LM v řadě, čímž se zapsal jako historicky nejlepší střelec Interu v soutěži.

Jihoameričan však není jediným hráčem, který s národním týmem pro svou zem v posledních letech vybojoval mistrovský titul. Francesco Acerbi, Alessandro Bastoni a Nicoló Barella zvítězili na mistrovství Evropy 2020, Henrich Mchitarjan s Matteem Darmianem opanovali v roce 2017 Evropskou ligu přičemž Arménec vyhrál s Římem ještě Konferenční ligu v roce 2022, Benjamin Pavard ovládl Ligu mistrů v sezoně 2019/20, Marko Arnautovič vyhrál s Interem Ligu mistrů před 15 lety a Joaquin Correa zvítězil na Copa América v roce 2021.

PSG – Inter (sobota, 21:00)