Stydlivý outsider, který přepsal historii. Příběh Messiho očima člověka, který byl u všeho

Na letošním mistrovství světa už stihl pět gólů ve dvou zápasech, překonal dosavadní absolutní rekord Němce Miroslava Kloseho (16 branek) a vylepšil nové maximum o dva zásahy. Messi dál přidává nové kapitoly do příběhu, který už se zdál být bez dalších překvapení.

Pochopit skutečnou podstatu hvězdy, která dnes vede Argentinu za dalším triumfem na světové scéně, však znamená vrátit se o víc než 25 let zpět. Tehdy byl Leo ještě Lio, nenosil kapitánskou pásku v národním týmu, neměl žádné Zlaté míče ani trofeje ve vitríně. Byl to jen třináctiletý kluk z Rosaria s obrovským snem a stejně velkou překážkou.

Do Barcelony dorazil v roce 2000 v doprovodu své rodiny. Jeho příběh se stal legendárním i díky improvizované smlouvě podepsané na ubrousku v restauraci při prvním setkání. Onen ubrousek byl v roce 2024 vydražen za 890 tisíc eur (zhruba 21,5 milionu korun). Zkrátka důkaz toho, že nebyl čas ztrácet čas. Už tehdy bylo jasné, že je výjimečný.

Za tímto symbolickým gestem se však skrývalo mnohem zásadnější rozhodnutí. Barcelona mu nenabízela jen možnost hrát fotbal, nýbrž také převzala odpovědnost za lékařskou péči, kterou vzhledem ke svým růstovým problémům potřeboval. Aby se stal hráčem, o kterém snil, musel Messi zůstat právě tam.

Volba však nebyla jednoduchá. Rodina si na nový život v Katalánsku těžko zvykala, až se v jednu chvíli vrátila zpět do Argentiny. Leo zůstal. Po boku otce Jorgeho, klíčové postavy jeho osobního i sportovního růstu. Rozhodnutí, které navždy změnilo jeho příběh i dějiny fotbalu.

V La Masii přivítal uzavřeného chlapce, který se ocitl daleko od domova, právě Llorens. První trenér Blaugranas, který vedl dítě, z něhož se stal jeden z největších fotbalistů historie. Pro některé dokonce ten vůbec největší.

"První, co mě na Leovi zaujalo, byla koncentrace, s jakou hrál a trénoval. Do každého míče, v každém okamžiku byl vždy maximálně soustředěný a pozorný ke všemu," vzpomíná současný trenér ženské katalánské reprezentace.

Vlastnost, která se dnes jeví jako první náznak toho, čím se Messi měl stát. Ale ani ti, kdo ho trénovali dennodenně, si nedokázali představit takovou kariéru.

"Upřímně, nikdy jsem si nemyslel, že dosáhne toho, čeho dosáhl. Osm Zlatých míčů, téměř tisíc gólů, všechny ty trofeje..." přiznává Llorens s naprostou upřímností. Člověk, který talent pozná, protože jako trenér ženského týmu Barcy přivedl zpět domů Alexiu Putellasovou a dal Aitaně Bonmatíové šanci debutovat v A-týmu.

Ten kluk už ale tehdy měl některé rysy, jež ho provázely celou kariéru. Mimo hřiště byl úplně jiný než hráč, který později ohromil svět.

Byl stydlivý, introvertní, kolem sebe měl jen úzký okruh lidí. "Mimo hřiště to byl velmi stydlivý chlapec s velmi malým počtem přátel. Měl zvláštní pouto s Diongem Mendym," vzpomíná Llorens.

Leo, Diong a táta Jorge

Mendy byl další mladý talent, který přišel z daleka (ze Senegalu), s nímž Messi navázal výjimečný vztah. Dva cizinci, kteří se v osamělosti nového prostředí stali druhému navzájem oporou. Nejen mimo hřiště, nýbrž hlavně na něm. Leo tvořil a Diong dával góly.

V určitém bodu se však jejich cesty rozešly. Mendy, přestože byl nejlepším střelcem týmu a Messiho útočným parťákem, musel čelit těžšímu osudu. V 17 letech přišel o otce a musel se víc soustředit na rodinu, což znamenalo obětovat část cesty, která ho mohla posunout dál.

Messi měl naopak vždy po boku otce Jorgeho, klíčovou postavu, jež mu umožnila soustředit se na fotbal a pokračovat v cestě, kterou začal v La Masii.

"Příchod do Barcelony nebyl jednoduchý. Rodina měla problémy s adaptací na nový život a objevily se pochybnosti, zda ve městě zůstat. V jednu chvíli se dokonce rozhodli vrátit do Rosaria. Ale Leo chtěl zůstat s otcem," potvrzuje Llorens.

Samotný talent by však nestačil a podle katalánského trenéra rozhodovalo hlavně to, že se nikdy nespokojil s málem. "Jednou z jeho jeho klíčových vlastností je věčná nespokojenost se sebou samým. Chce být dokonalý ve všem, co dělá. Vždy od sebe vyžaduje dvě stě procent," přibližuje jeho dávný kouč.

Tato mentalita provází Messiho dodnes a zázračné dítě z La Masie proměnila v hráče, který získal osm Zlatých míčů, titul mistra světa a prakticky všechny trofeje, na něž si lze vzpomenout. 

Při pohledu na tak neopakovatelnou kariéru ani jeho první trenér neskrývá úžas. "Očekávání byla vysoká, ale ne taková, že dojde až tam, kam došel. Ani v těch nejdivočejších snech si něco takového nedokázal představit."

Jediný skutečný dědic Diega

Messi totiž dosáhl takových výšin, že je jediným hráčem, který se může srovnávat s legendárním krajanem Diegem Armandem Maradonou. Dva Argentinci, dvě různé éry, dvě legendy, které prošly Barcelonou.

"V mnoha ohledech jsou si podobní," porovnává Llorens. "Maradona se pohyboval ve víc prostorech na hřišti a všechno zvládal dokonale, i když hrál v mnohem tvrdším fotbale, kde bylo mnohem víc ostrých zákroků," namítá.

Messi má podle něj naopak jasněji danou pozici. "Často začíná vpravo a stahuje se do středu. Co však mají společné, je lehkost, s jakou dělají správná rozhodnutí v útočné třetině hřiště, schopnost rozhodovat zápasy v klíčových momentech."

Leo pořád dál udivuje, dál střílí góly a dál dává snít celé Argentině a jejím fanouškům o obhajobě titulu. A přesto v očích těch, kdo ho znali ještě předtím, než se stal tím velkým Messim, je stále něco z toho chlapce, který dorazil do Barcelony před víc než 25 lety.

"Pořád ho vidím jako dítě. V mé hlavě nikdy nevyrostl, i když už uplynulo tolik let... I dnes, když si na něj vzpomenu, první obraz, který se mi vybaví, je vždy ten jeho dětský," usměje se Llorens.

Možná má pravdu. Pro pochopení všeho, co v Messiho kariéře následovalo, nelze zapomenout na jeho stydlivost, schopnost soustředit se na každý míč a hlad po zlepšení každý den. Právě v tom je vysvětlení neopakovatelné kariéry. "Všichni mu za to musíme být vděčni," říká jeho někdejší kouč.

Legendy bok po boku. Messi s Ronaldem dál přepisují historii, jaké milníky jim chybí?