Vytáhne Černá Hora mládí? Talenty má, ale trenér i liga je nezlepšují. Největší ulovil Juventus

Onou generací jsou především hráči z ročníku 2006. Ti se takřka zlatým písmem zapsali do kronik své rodné země k datu 25. března 2025. V tento den totiž národní tým Černé Hory do 19 let porazil své stejně staré protivníky z Gruzie a kvalifikoval se na mistrovství Evropy do 19 let, které hostilo v polovině června Rumunsko.

Hráči týmu se okamžitě stali novými národními hrdiny deváté nejmenší země Evropy. Holdu se postupující mladíci dočkali navíc i od místopředsedy černohorské vlády Aleksy Bečiče. "Naši mladí sokolové ukázali charakter, talent a odvahu hodnou těch nejlepších," nešetřil politik vzletnými slovy na adresu úspěšných sportovců.

Samotný turnaj už tak slavný nebyl. Mladí Černohorci si ve třech zápasech připsali postupně porážky s Rumunskem, Dánskem a Španělskem. A svá fidlátka na cestu domů si tak mohli sbalit hned po základních skupinách s ne zrovna dechberoucí bilancí tří porážek při skóre 1:12.

Již samotná účast ale znamenala pro balkánskou zemi fotbal obrovský milník. Navíc je záhodno zmínit, že "sokolům" chyběli na Euru dva jejich největší mladé diamanty, a to Vasilije Adžič z Juventusu a Andrija Bulatovič působící ve francouzském Lens.

Generační talenti

Právě tato dvojice záložníků by měla patřit k hlavním tvářím "zlaté generace", jak jsou fotbalisté narození kolem roku 2006 titulováni v černohorských mediích. Starší z dvojice Adžič se dokonce objevil v prestižním seznamu britského deníku The Guardian, jenž ho v roce 2023 zařadil mezi největší celosvětové talenty narozené v roce 2006. V Černé Hoře nikdo z příznivců národního týmu nepochybuje, že právě on by měl v reprezentaci v příštích letech převzít roli hlavní hvězdy po veteránech Stefanu Jovetičovi a jeho jmenovci Savičovi.

V barvách své země si talentovaná dvojice Adžič-Bulatovič odbyla premiéru při přátelském utkání s Arménií. Při remíze 2:2 si oba debutanti navíc užili i euforii z prvního vstřeleného gólu v reprezentačním dresu.

V nominaci byly naděje černohorského fotbalu i na důležitý kvalifikační duel proti Česku, jenž zmiňovanému přátelskému utkání předcházel. V zápase ve Štruncových sadech však, k údivu černohorské veřejnosti, nenasadil kouč Robert Prosinečki žádného z obou hráčů na hřiště ani na pár minut a oba sledovali pouze z lavičky prohru svých spoluhráčů.

Na otázku, proč nedal alespoň na pár minut talentované dvojici šanci, reagovala legenda jugoslávského fotbalu dosti zvláštním vysvětlením. "V takovém utkání jsem o jejich nasazení do hry vůbec nepřemýšlel, bylo to, aby nevyhořeli," líčil Prosinečki své důvody po konci utkání.

Právě takové obavy, jež v černohorském prostředí panují ohledně dávaní příležitosti mladým hráčům, tvoří velké množství vrásek na čele tamním fotbalovým odborníkům. Strach mají především z toho, aby se z důvodu nedostatku odvahy začít hráčům přicházející nadané generace svěřovat důležité role v týmu, nerozplynul potenciál ročníku 2006 jako pára nad hrncem.

Talentům se nedává příležitost

Obavy tohoto rázu dokládá například analýza černohorského deníku Vijesti. Z ní vyplývá nepěkné vysvědčení pro vedení černohorských prvoligových klubů, pokud jde o práci s mládeží.

V nejvyšší černohorské fotbalové soutěži, jejíž nevalnou úroveň nejlépe vystihuje fakt, že se v tabulce evropských lig řazené podle koeficientů nachází až na 50. místě, nemá totiž ani jeden z hráčů úspěšné reprezentační devatenáctky stabilní místo a dostatečné herní vytížení.

Přitom by i vzhledem k nízké kvalitě soutěže měli právě hráči, jež se dostali do úzké společnosti nejnadanějších hráčů své generace v Evropě, patřit spíše k ozdobám místních fotbalových trávníků. Skutečnost je ale pro černohorský fotbal o poznání smutnější.

Kdo se pokusí zaskočit Haška? Černou Horu trénuje Chorvat, který hrál za Real i Barcelonu

Podle již zmíněné analýzy totiž v minulé sezoně z týmu, na němž se na jejím konci představil na mládežnickém Euru, paběrkovala většina hráčů buď v první, nebo dokonce až ve druhé černohorské lize. 

Čestnou výjimku tvořila pětice fotbalistů hledající své štěstí v zahraničních soutěžích, jmenovitě Marko Perovič ve španělské Almerii, Bodin Tomaševič v mládežnickém týmu italské Boloně, Vuk Vlahovič v chorvatském Dinamu Záhřeb a dvojice působící v Srbsku: Marko Tadič (Partizan Bělehrad) a Petar Jaukovič (Vojvodina Novi Sad).

Oblíbená destinace: Srbsko

Právě srbská nejvyšší soutěž je logicky, s ohledem na nedávnou společnou historii obou zemí, v současné době nejoblíbenější prvoligovou zahraniční destinací černohorských fotbalistů. V tamní Superlize jich momentálně působí čtrnáct, celkový počet hráčů s černohorským občanstvím působících napříč všemi srbskými soutěžemi dosahuje čísla 57.

Mimochodem země, kde se v současné době nachází nejvíce registrovaných fotbalistů vlastnících černohorský pas, je možná trochu překvapivě Německo, kde bychom v různých soutěžích napočítali hned 88.

Co se však týká prvoligové kategorie, tak mimo Srbsko mají Černohorci významné zastoupení v Chorvatsku, které čítá šest hráčů tamní elitní ligy, a v další bývalé části Jugoslávie, Bosně a Hercegovině, kde je tamní liga momentálním působištěm čtyř černohorských fotbalistů.

Co se týká působení černohorských hráčů v TOP 5 ligách, jejich největší enkláva je k nalezení v italské Serii A, kde si na své živobytí vydělává trojice Adžič (Juventus), Adam Marušič (Lazio) a Nikola Krstovič (Atalanta).

Právě na posledním uvedeném hráči je zároveň vidět i další nepřehlédnutelné lákadlo, co mladým Černohorcům nabízí působení v Srbsku, a tím je větší šance na sebe upozornit kluby dále v Evropě. Krstović přišel do Srbska ve dvaceti letech a přes angažmá v Crvena Zvezda Bělehrad, Dunajské Stredě a Lecce se dostal až do kádru účastníka Ligy mistrů Atalanty.

Ještě více je srbská cesta viditelná u současného kapitána černohorské reprezentace Stefana Jovetiče, jenž se přes nejdříve mládežnické a potom i seniorské působení v bělehradském Partizanu odrazil až k angažmá v Manchester City.

Jako odrazový můstek směrem k evropské kariéře využil působení v Srbsku i Stefan Savič, jenž si během ní udělal velké jméno v Atlétiku Madrid.