Kdo se pokusí zaskočit Haška? Černou Horu trénuje Chorvat, který hrál za Real i Barcelonu

Dříve vedl Crvenou Zvezdu, reprezentaci Ázerbájdžánu, Bosny a Hercegoviny, naposledy krátce působil v chorvatském Rudeši. Až loňská nabídka z Černé Hory pro něj znamenala tu správnou motivaci. Balkánský temperament, bojovný duch a touha po historickém úspěchu — právě to je pro něj ideální výzva.

V Černé Hoře je dnes vnímán jako charismatický lídr, kterého respektují hráči, fanoušci i média. "Dělám tuhle práci s emocemi. Kdybych je neměl, nedělal bych ji. Věřím, že když budeme držet při sobě — hráči, fanoušci, svaz, média – můžeme to dokázat," řekl s typickou vervou pro stránky FIFA. 

Když tým na podzim porazil Turecko a ukončil sérii porážek v Lize národů, byl to zlomový moment. "Po výhře nad Tureckem jsem nebyl lepší trenér a hráči nebyli lepší hráči. Ale byla to výhra, která nám dala sebevědomí. Teď máme v týmu výbornou atmosféru. Hráči jsou zdraví, hrají ve svých klubech a věří si."

Dopis od hráčů

Jeho vztah s týmem je přitom výjimečný. Po zmíněné výhře nad Tureckem mu hráči dokonce napsali osobní dopis a věnovali mu vítězství. V Černé Hoře si dnes nikdo nepřeje nic víc, než aby právě pod jeho vedením reprezentace konečně prorazila na velký turnaj. Začátek kvalifikace navíc vyšel ideálně, výhry proti Gibraltaru i Faerským ostrovům se počítají. 

Před pátečním duelem s českým týmem v Plzni si je vědom historické bilance — ve všech pěti předchozích vzájemných zápasech Černá Hora prohrála. "Víme, že máme s Českem negativní bilanci. Ale je čas to změnit. Chceme odehrát bojovný zápas, ukázali jsme, že se umíme měřit i se silnými soupeři. Jsem optimista, hráčům věřím."

Prosinečki si dobře uvědomuje, že právě současná generace má velkou příležitost něcoo velkého dokázat. "Možná je to poslední šance této generace. Já i hráči si to uvědomujeme a chceme do toho dát maximum," říká. Opírá se přitom o lídra týmu Stevana Jovetiče, který je podle něj klíčovou postavou. "Když je s námi, tým je lepší. Je to náš vůdce."

A co vlastně od Černé Hory čekat? Pod vedením Prosinečkiho praktikuje černohorská reprezentace ofenzivní styl hry postavený na kontrole středu pole a držení míče s rozestavením 4-2-3-1, nicméně to bylo zejména v posledních dvou zápasech. Při výhře proti Turecku šlo o defenzivní blok a rychlé protiútoky (29 % držení míče). O pevnosti obrany ale mohou být pochyby, jelikož Černohorci inkasovali gól i od Gibraltaru a až proti Faerům přerušili sérii devíti zápasů, ve kterých pokaždé inkasovali. 

Hráč? Génius i smolař

Prosinečki patří k nejslavnějším postavám chorvatské fotbalové historie, i když jeho kariéra byla od začátku plná paradoxů. Narodil se v Německu, vyrůstal v Jugoslávii, kde jako mladík rozzlobil legendárního trenéra Dinama Záhřeb Miroslava Blaževiče natolik, že prohlásil, že sní svou licenci, pokud to někam dotáhne.

Prosinečki pak odešel do Crvené Zvezdy a stal se oporou týmu, který v roce 1991 vyhrál Pohár mistrů evropských zemí, předchůdce Ligy mistrů. V tom samém roce triumfoval i na světovém šampionátu do 20 let a na mistrovství světa si později připsal unikátní rekord — stal se prvním hráčem, který skóroval na světovém šampionátu za dvě různé země, Jugoslávii a Chorvatsko.

Pak přišla jeho nejslavnější klubová štace — přestup do Realu Madrid. Jenže právě tam se začal psát jeho "horší" příběh. Prosinečki měl obrovský talent, techniku, vidění hry, ale jeho křehké zdraví mu bránilo stabilně zářit. V Madridu trávil spoustu času na marodce, přesto tam dokázal zanechat svou stopu.

Když posléze přešel do Barcelony, stal se jedním z mála hráčů, kteří reprezentovali oba giganty španělského fotbalu. Ani v Katalánsku se ale nevyhnul zdravotním potížím a zázračnou kariéru, která mohla být ještě lepší, tak stále brzdila tělesná stránka.

Jeho poslední velkou hráčskou kapitolou bylo mistrovství světa 1998, kde s Chorvatskem senzačně vybojoval bronz. Po angažmá v Seville, Dinamu, Portsmouhu a dalších klubech pak Prosinečki ukončil kariéru a vrhl se na dráhu trenéra.

Česko – Černá Hora (20:45)