V Čechách válel v lize, za oceánem maloval domy. Teď bývalý kanonýr vychovává talenty na Žižkově

K trénování na plný úvazek se Huňa oficiálně vrátil letos v lednu, s žižkovským oddílem ale spolupracoval již déle. "Můj kamarád David Langr se stal šéftrenérem mládeže Viktorie a poprosil mě, zda bych mu občas nepřišel vypomáhat s vedením ročníku 2010," vzpomíná.

"V té době jsem zrovna byl zaměstnaný na tankeru, kde jsem jezdil na turnusy tři týdny pryč a tři týdny doma, ve kterých jsem dojížděl na Žižkov. Po roce a půl mi vedení nabídlo práci profesionálního trenéra kategorie U16 na plný úvazek, což jsem bez velkého přemýšlení přijal," nastiňuje.

Rozvoj má přednost

Svým svěřencům prý zatím nemůže nic vytknout. "Musím jen chválit, máme partu hráčů, co fotbal neuvěřitelným způsobem žerou. Chtějí se pořád posouvat, tvrdě makají a na jejich progresu je to obrovsky znát," konstatuje.

"Velké uznání si zaslouží i všichni v našem realizačním týmu. Mám skvělého asistenta Michala, vynikající kondiční trenérku a další lidi, již nám poskytují parádní servis. Kdybych nosil klobouk, musel bych ho před nimi každý den smeknout," vyzdvihuje.

Bývalý kat Sparty září v divizi i v kadeřnickém salonu. Stačí mít šikovné ruce, prohlašuje

Se žižkovskou šestnáctkou momentálně působí ve třetí lize dorostu pro kategorii U17. V konkurenci o rok starších mužstev zatím červeno-bílý celek okupuje s bilancí 34 bodů z 26 utkání deváté místo skupiny B. O výsledky však dle Huňi v první řadě nejde.

"Za mě je pro kluky v tomto věku nejdůležitější, aby se rozvíjeli po herní stránce. Proto po nich hlavně chceme, aby byli odvážní, snažili se hrát kombinačně, byli sebevědomí na míči a nebáli se dělat chyby, protože z nich se nejvíce naučí," odhaluje svoji filozofii.

Vzorem je Csaplár

Velkou školu mu v tomhle ohledu poskytlo i jeho předchozí trenérské angažmá v Příbrami. Na stadionu u Litavky si v letech 2014–2021 prošel koučinkem mládežnických kategorií U17 a U19 nebo funkcí asistenta u ligového áčka.

"Měl jsem možnost setkat se jak po odborné, tak po charakterové stránce s vynikajícími lidmi, jež mě hodně posunuli vpřed. Ať už to byl Tonda Barák starší, Vašek Černý či Pavel Tobiáš. Pokud bych však měl říct jméno, jež nejvíce ovlivnilo můj náhled na fotbal, byl by to pan Csaplár," uvádí.

"Vím, že možná nemá u veřejnosti tu nejlepší pověst, ale právě on mi v době, kdy v Příbrami dělal šéftrenéra mládeže, předal asi nejvíce. Společně jsme sledovali spoustu zápasů, řešili, jak pracovat s hráči, aby se neustále posouvali, nebo co by měl obsahovat ideální trénink," popisuje spolupráci.

Americká anabáze

V bývalém hornickém městě prožil i nejzářivější momenty hráčské kariéry. Pod Svatou Horou dosáhl více než 130 startů v české nejvyšší soutěži, ve kterých nastřílel 22 branek. Přitom, jak sám přiznává, to dlouhou dobu na profesionální dráhu vůbec nevypadalo.

"Kopal jsem za mostecký Baník Souš a popravdě jsem většinu mládežnických kategorií strávil v jeho B-týmech. Ve dvaceti letech jsem pak spolu s rodiči odcestoval do Chicaga, kde jsem se živil jako malíř-lakýrník," prozrazuje.

Zářil v Polsku, teď hraje divizi a věnuje se řemeslu. Prostě to mám rád, říká bývalý reprezentant

"V Americe jsem ve volném čase začal hrát za klub československých přistěhovalců Sparta Chicago. Postupem času jsem se dostal do místních mančaftů Błyskawica, Sport Centrum a Legovia. Všechna tato mužstva byla založena tamní polskou komunitou a oproti Spartě hráli už i celkem kvalitní soutěže," vrací se v myšlenkách za velkou louži.

"Absolvoval jsem dokonce i několik tréninků za rezervu Chicago Fire, ale bohužel této štace nakonec sešlo a já se se svou současnou manželkou rozhodl v roce 2003 po třech letech v USA odletět zpět do Čech," vypravuje.

Příbram stále v srdci

Po návratu na rodnou hroudu pak nabral Huňův příběh pořádný spád. "Vrátil jsem se do Baníku Souš a přes známého jsem dostal nabídku zúčastnit se tréninku tehdy druholigových Bohemians Praha. Na něm si mě všiml její tehdejší kouč Dušan Uhrin," vybavuje si.

"Druhý den se přišel podívat na můj zápas, po něm mi řekl, že o mě mají zájem. Nabídl mi smlouvu a já ji okamžitě podepsal," usmívá se.

Po sezoně v zelenobílých barvách už následovalo útočníkovo avizované stěhování do Příbrami. V jejím dresu působil vyjma krátkých zastávek na Střížkově a v Mostě až do léta 2013, kdy se rozloučil s životem vrcholového sportovce a vrhl se na trenérské řemeslo. Ke středočeskému klubu má dodnes více než vřelý vztah.

"Dodnes tu s manželkou žijeme a pořád to tady milujeme. Máme postavený dům necelých sto metrů od stadionu a když mám čas chodím se koukat na zápasy. Jsem rád, že se do města opět vrátil profesionální fotbal, a velmi si cením práce, jakou v minulé sezoně odvedl mančaft pod vedením trenéra Kohouta," pokračuje.

Stoperem v okrese

Ani on sám nicméně ještě definitivně kopačky na hřebík nepověsil. Pokud mu to dovolí pracovní povinnosti, brázdí trávníky v rámci osmé ligy za Sokol Trhové Dušníky.

"Přivedl mě sem můj kamarád a jsem mu za to vděčný. I když se jedná o okresní přebor, snažíme se prezentovat pěkným kombinačním stylem a to mě baví," prohlašuje.

"Vzhledem k mému věku a zdraví jsem se ovšem už z útočníka přeorientoval na stopera. Přece jen hrát zády k bráně a dostávat naloženo už úplně není nic pro mě," říká s pusou od ucha k uchu.

Budoucnost vidí u mládeže

Naprostou prioritu ale pro něj momentálně představuje zaměstnání na Žižkově. Vedení mladých nadějí by se chtěl věnovat i v budoucnu.

"Vždycky mě to táhlo více směrem k mládeži než k dospělým. Neříkám, že kdyby přišla nabídka z ligy na pozici asistenta, nebránil bych se, ale dělat hlavního kouče bych asi nechtěl," překvapuje.

"Netvrdím, že bych si nevěřil, ale na trénování mě nejvíce baví věci jako vymýšlení tréninků, vedení různých cvičení či nácvik standardních situací. Čili úkoly, jež mají na starosti převážně asistenti," odůvodňuje.

Závěr rozhovoru věnuje svému soukromému životu. "Mám perfektní rodinu, kterou miluju. Kevin hraje profesionálně fotbal, což s ním dost prožívám. Dcerka je zase naše zlatíčko. Absolutně si nemám vůbec na co stěžovat," zakončuje povídání.

V lize hrál v patnácti, teď táhne známý klub ve čtvrté lize. Zázemí je nadstandard, těší matadora