Přátelství s Čechem je pro mě speciální, přiznává Terry. Nechápal, co dělával v autobuse

Jak vypadá váš život, teď na konci roku 2025?

"Pracuji na částečný úvazek v akademii Chelsea, věnuji se pár dní v týdnu dětem v klubu. Moje role spočívá v tom, že sleduji zápasy, sleduji tréninky, dělám videoanalýzy a snažím se jim pomáhat na jejich fotbalové cestě z mládeže, do jednadvacítky a následně do A-týmu. Čímkoliv si oni procházejí během jejich zatím krátké kariéry, tím jsem si prošel i já na mé cestě, která skončila až u toho, že jsem byl kapitánem Chelsea. Takže doufám, že můžu hrát velkou a důležitou roli a opravdu mladým fotbalistům pomáhat."

Jak velkou část vašeho života stále tvoří fotbal?

"Dost velkou. Těch pár dní v týdnu v Chelsea si opravdu užívám. Rád se dívám na zápasy a trávím s mladými fotbalisty čas. O víkendech se snažím chodit na co nejvíc utkání A-týmu, ale jinak se musím přiznat, že jsem momentálně v životní situaci, kdy si moc neužívám toho, že bych koukal na zápasy v televizi. Ale tak to prostě teď je. Stále jsou tu hráči, které opravdu rád sleduji, ale celkově vzato, když je v televizi nějaký opravdu důležitý zápas, nespěchám za každou cenu domů, abych se na něj mohl dívat. Snažím se trávit hodně času s rodinou a na golfovém hřišti."

A co vaše trenérské plány? Sám jste říkal, že je vaším snem jednou trénovat Chelsea, tak jak to aktuálně vypadá?

"Ne moc dobře, protože teď nikde netrénuji. Strávil jsem tři roky v Aston Ville, kde jsme postoupili z Championship zpět do Premier League, a když jsem si poté v roce 2021 hledal novou práci, nedostal jsem žádnou příležitost. Takže jsem dva nebo tři roky po odchodu z Aston Villy tvrdě pracoval a snažil se najít svoji roli, ale práci jsem nenašel. Takže ne, teď nemůžu dělat víc, než se jen snažit užívat si života."

"Pár let jsem hledal pozici ve fotbalovém světě, ale bohužel zatím se neobjevilo nic, co by mě zaujalo a udělalo mě šťastným. Takže jsem v Chelsea na částečný úvazek, investuji teď i mimo fotbal a užívám si čas s rodinou. Dívám se na fotbal, podle toho, jak se mi chce, a myslím, že mám momentálně docela dobrou životní rovnováhu."

Co si říkáte, když se díváte na současnou Chelsea a na současnou Premier League, jak moc se to všechno změnilo? Protože nedávno to bylo 27 let od vašeho debutu v modrém dresu...

"Myslím, že od té doby, kdy jsem odešel do fotbalového důchodu, se toho změnilo strašně moc. Některé týmy chtějí být jako Manchester City, ale nemají na to hráče nebo schopnosti. Připomíná to hodně fotbal Barcelony v předchozích letech, ​​vidím tam podobnou herní inteligenci. Spousta ostatních týmů se to snaží replikovat a kopírovat a já jsem z toho frustrovaný, protože nevyužívají své nejsilnější stránky. Pokud John Terry zítra nastoupí do nějakého zaměstnání, nebude se snažit být jako Pep Guardiola. Nebudu se snažit, aby můj tým hrál jako Manchester City, protože takový tým pravděpodobně mít nebudu." 

"Podíval bych se na silné stránky týmu – pokud bychom byli velmi dobří ve standardkách, zaměříme se na ně. Pokud budeme opravdu kvalitní v držení míče a budeme mít rychlé hráče do protiútoků, budeme se prezentovat takhle. Pokud bychom měli dva opravdu silné útočníky nebo jednoho velkého útočníka a dvě opravdu rychlá křídla, budeme se snažit hrát víc přímočaře. Myslím, že bych byl opravdu flexibilní trenér, a nemyslím si, že dnešní trenéři takoví jsou. Myslím, že všichni chtějí hrát konkrétním způsobem, ale ten rozhodně není pro každého."

Dovedete si představit hrát v této době? Například proti Erlingu Haalandovi?

"No, když nebudeme počítat zrovna jeho, tak si myslím, že bych se na hřišti cítil docela dobře. Když se ohlédnu zpět, na tu éru, ve které jsem hrál já, a na ty hráče, proti kterým jsem hrál, jací útočníci proti mě každý týden nastupovali, tak jsme měli opravdu každý týden těžkého protivníka. Hrajete proti Arsenalu, tak nastupujete proti Henrymu nebo Bergkampovi. Hrajete proti Manchesteru United, stojí proti vám Rooney, Van Nistelrooy, nebo Tévez. Hrajete proti Liverpoolu – je tam Suárez, Torres. Hrajete proti Boltonu, bude tam Kevin Davies." 

"U Liverpoolu jsem zapomněl na Michaela Owena a Emila Heskeyho. Hrajete proti Sunderlandu, stojí proti vám Darren Bent. Čeká vás Tottenham? Připravte se na Jermaina Defoea a Harryho Kanea. Přijde mi, že v každém týmu byl nějaký špičkový útočník. Bohužel, takoví už v Premier League momentálně nejsou. Haaland je určitě ten, kdo vyčnívá, a pak se dá asi bavit o tom, že tu jsou ještě jeden nebo dva další. Prostě si myslím, že v Premier League chybí kvalitnější útočníci."

Když se vrátíme do doby, kdy jste ještě hrál, řekl vám někdy někdo, že jste byl v Česku poměrně populární?

"No, vlastně jsem před lety Česko navštívil, samozřejmě s Petrem Čechem. Vzal mě po sezoně na prohlídku památek v Praze a dělali jsme i nějakou charitativní práci. A to, jak mě Češi tehdy přijali, bylo moc hezké, ale nedělám si iluze – bylo to pravděpodobně proto, že jsem tam byl s Petrem. Ale díky, je moc fajn to vědět, protože v průběhu let Češi samozřejmě sledovali Chelsea hlavně kvůli Petrovi. A naše přátelství a to, co jsme společně dokázali na hřišti, je pro mě velmi speciální."

Přišel jste o vítězné finále Ligy mistrů kvůli kartám, stejně jako český fotbalový poklad Pavel Nedvěd. Jak si ten moment z roku 2012 pamatujete?

"Ale ne, já jsem to finále finále Ligy mistrů hrál, přece jsou záběry jak tam jsem v dresu, to si nepamatujete?"

Ano a zvedl jste i trofej...

"Přesně tak! Ne, teď vážně, máte pravdu a je to vlastně vtipné, protože se mě lidé ptají na můj nejlepší moment v dresu Chelsea nebo vůbec v historii klubu. A pro mě je to tenhle zápas – finále Ligy mistrů, které jsem nehrál. A když jste v nějakém klubu tak dlouho jako já, tak chápete, jak důležité to bylo pro všechny fanoušky, pro lidi v klubu a samozřejmě také pro hráče. Dlouho jsme pro tenhle moment všichni dřeli, aby se nám to jednou povedlo. Je to určitě nejtěžší trofej, jakou jsem se kdy snažil vyhrát. V tom utkání jsme pravděpodobně nebyli favority, hráli jsme v Mnichově, proti domácímu Bayernu Mnichov, na jejich stadionu, v jejich městě."

Čech: Odvolání Haška nerozumím

"Pete měl několik skvělých zákroků, vychytal penalty. Pamatuju si ten vyrovnávací gól Didiera Drogby v závěru zápasu. Měli jsme za sebou z minulosti zkušenost s Barcelonou, kde jsme byli možná většími favority my, ale v tom roce 2012, kdy jsme už pomalu stárnuli a část z nás se blížila ke konci kariéry, tak se někdo rozhodl, že vyhrajeme Ligu mistrů. Měli jsme v týmu samozřejmě i několik světových hráčů, ale na cestě k vítězství potřebujete i trochu štěstí, a myslím, že jsme ho tehdy měli. Takže pro mě bylo nejlepším okamžikem vidět lidi, se kterými jsem hrál několik let, jak moc to pro ně a pro lidi v klubu znamenalo."

Jak moc jste pořád pyšný na ten defenzivní rekord z ročníku 2004/2005, kdy jste v zádech s Petrem Čechem inkasovali v Premier League jen 15 gólů?

"Jsem na to velmi hrdý. Ale jsem si jistý, že vám i Petr určitě říkal, že jsme společně vynechali poslední dva zápasy, takže jsme s Petrem inkasovali jen 13 branek, tudíž oficiálně je ten náš rekord jen 13 gólů. (směje se) Ne, dělám si legraci. Ale jestli narážíte na současný Arsenal a jestli to dokáže překonat? Myslím, že je na to v tuto chvíli ještě hodně brzy. Vím, že dostali zatím jen pět gólů a momentálně se jim daří, ale myslím, že v průběhu sezony ještě začnou inkasovat víc gólů."

Jaké to bylo vést jako kapitán skupinu hráčů jako byli Didier Drogba, Frank Lampard nebo třeba Diego Costa?

"Bylo to velmi snadné, hlavně u těch prvních dvou, s Diegem Costou to bylo trochu těžší. Ale zase, když máte spoluhráče, kteří přijdou a chtějí bojovat za stejný fotbalový klub, jako to dělali tihle kluci každý den, moje práce byla opravdu jednoduchá, i když jsem měl pásku na rukávu a byl jsem kapitánem velkého fotbalového klubu. V té době bylo v Chelsea hodně lidí, kteří sehráli velkou roli v našem úspěchu a zaslouží si velký kredit."

Můžete jmenovat?

"Například Petr Čech mluvil pěti různými jazyky. Když jsme jezdili na venkovní zápasy, sedával vzadu v autobuse a učil se cizí jazyk. Ptali jsme se ho: "Pete, proč to děláš?" A on řekl: "Abych si mohl popovídat se španělskými hráči, abych mohl mluvit s francouzskými hráči, abych mohl dělat tohle a tohle." Všichni jsme hráli počítačové hry a on přemýšlel o tomhle...

A další?

"Měli jsme Didiera Drogbu, který prakticky řídil africké hráče, staral se o ně, motivuje je a tak dále. Frank Lampard zase fungoval jinak, šel příkladem, byl na hřišti první a poslední z něj odcházel. Takže tito kluci si zaslouží taky obrovské uznání za naše úspěch v posledních dvaceti letech letech. Měl jsem obrovské štěstí, protože jsem byl v jejich čele. I já jsem sehrál důležitou roli, ale tahle skupina lidí měla herní kvalitu, ale zároveň i tu mentální, to bylo možná nejdůležitější."

V jednu chvíli se mluvilo o tom, že vás chtěl koupit Manchester City, tak bylo to někdy opravdu blízko?

"Ne, pro mě ne. Vím, že Manchester City za mě někdy v roce 2009, 2010, kdy byl manažerem Carlo Ancelotti, nabídl 29 milionů liber. A jakmile se mnou o tom Chelsea mluvila, řekl jsem: 'Nechci odejít. Nechci opustit tenhle klub. A pokud mě chcete prodat, musíme si o tom promluvit, protože tu nechci být, pokud mě nechcete vy.' A Roman Abramovič na to řekl: 'Chceme tě. Chceme, abys zůstal.' A já jsem na to odvětil: 'No, stoprocentně chci zůstat, tak pojďme uzavřít novou smlouvu.'"

"A tak jsem podepsal novou smlouvu, zavázal jsem se Chelsea prakticky na zbytek své kariéry a podepsal jsem pětiletou smlouvu, když mi bylo 29 let, což bylo moje nejlepší rozhodnutí vůbec. Nikdy jsem nechtěl opustit Chelsea. Zaprvé, protože ten klub miluji. Zadruhé, protože jsme prožívali nejúspěšnější období vítězstvím v Premier League."

A úplně na závěr mě zajímá, kdo byl nejlepší hráč, proti kterému jste v Premier League kdy nastoupil?

"Myslím, že v mé éře byl v Premier League nejlepší Thierry Henry."

Henry? Toho jediného jsem se před zápasem bál, přiznal Terry. Proč nechtěl do City?

Proč?

"Myslím, že měl prostě všechno. Byl neuvěřitelně rychlý, uměl hrát pravou nohou, uměl skórovat levou nohou, hlavou, byl to skutečně velmi chytrý hráč. A myslím si, že co se týče útočníků, tak on byl jediný, koho jsem se bál už večer před zápasem. Takže pro mě je on zapsán jako nejlepší hráč Premier League všech dob, spolu s Ryanem Giggsem, kterého musím také zmínit, protože je hezké hrát na vrcholu jeden, dva nebo tři roky. Ale dokázat to takhle dlouho jako oni, je neuvěřitelné. A ještě Wayne Rooney, ten musí být taky nahoře. Takže tihle tři, ale Thierry je pro mě na úplném vrcholu."

Sledujte anglickou Premier League na CANAL+ Sport.