Souček otevřeně o depresi: Přemýšlel jsem o konci kariéry. Dva roky jsem nepoznával sám sebe

Navzdory úspěšné kariéře a postavení jedné z největších osobností českého fotbalu zažil Tomáš Souček období, kdy zvažoval konec kariéry. "Dlouho jsem se styděl o tom mluvit. Přemýšlel jsem o konci kariéry. Trápila mě nespavost, deprese a strach o budoucnost," přiznal záložník West Hamu v rozhovoru s Forbes.

Podle vlastních slov nechápal, proč se to děje právě jemu. Na hřišti se mu dařilo, rodinný život fungoval a plnil si sen v Premier League. "Začal jsem na sebe vytvářet obrovský tlak. Chtěl jsem pořád vyhrávat, dávat góly a bál jsem se, že o svůj sen přijdu. Asi právě tehdy se něco zlomilo," vysvětlil.

Svět se směje českému fotbalu: Jedenáct zedníků na hřišti. Došlo i na přirovnání k Arsenalu

Situace zašla tak daleko, že vyhledal odbornou pomoc. Vyzkoušel psychiatra, léky na spaní, dechová cvičení, jógu i další metody. Nejvíce mu ale pomohly rozhovory s bývalým fotbalistou Paulem Mortimerem, který se věnuje duševnímu zdraví hráčů. "Díky němu jsem získal zpátky sebevědomí a znovu dokázal před zápasy usnout."

Helikoptéra jako symbol návratu

Právě z tohoto období vznikla i dnes už ikonická oslava gólů v podobě helikoptéry. "Po gólu se zakloním, přivřu oči, roztáhnu ruce, začnu se zlehka točit a užívám si pocitu, že vzlétám. Dlouho nikdo nevěděl, co to vlastně znamená. Když se mě všichni ptali, co to má znamenat, říkal jsem jim, že správný čas na prozrazení přijde," uvedl.

"To gesto nemá evokovat, že všechno špatné je pryč, je to spíš návrat ke kořenům. Ke skutečné lásce k fotbalu, kterou jsem na dva roky ztratil a musel o ni bojovat. Stal jsem se helikoptérou, protože navzdory špatným časům můžu pořád létat. Jakmile dám gól, nastartuju vrtule a letím k nebi, abych se mohl znovu dotknout hvězd," popsal symboliku své oslavy. Velkou sílu mu dodává vidět děti, které po něm oslavu opakují. "Je to zvláštní, ale strašně příjemný pocit. Důkaz toho, že to může mít obrovský smysl."

Na stejném motivu navíc postavil i nový nadační fond Helikoptéra, který založil společně s manželkou Natálií. Zaměřovat se má na pomoc dětem, rodinám a lidem v obtížných životních situacích.

MS? Aspoň osmifinále. West Ham miluje

Souček v rozhovoru otevřeně přiznal, že ho sestup West Hamu zasáhl možná víc, než si fanoušci dokážou představit. Klub označil za svůj druhý domov a připomněl, že během téměř sedmi let v Londýně zažil všechno od boje o evropské poháry přes triumf v Konferenční lize až po letošní pád do Championship.

"West Ham je moje rodina. Mrzí mě, že součástí mého příběhu v klubu je i tahle kaňka," uvedl český reprezentant. Ještě více než sportovní neúspěch ho zasáhl dopad na zaměstnance klubu. "Znám jejich jména, znám jejich příběhy. Sestup znamená, že někteří přijdou o práci. Cítím vůči nim zodpovědnost."

Přestože budoucnost zatím neřeší, připustil, že po letech v Premier League bude muset společně s vedením zvážit další kroky. "West Ham miluju, ale musíme si sednout s vedením a probrat další směřování. Ve fotbale člověk nikdy neví, co bude za půl roku."

Zároveň ale důraznil, že současnou prioritou je mistrovství světa. Právě reprezentační sraz mu podle vlastních slov pomohl vyrovnat se s obrovským zklamáním ze sestupu.

"Nemusím si to neštěstí brát na dovolenou. Mám novou energii, motivaci a cíl. Tohle byl několik let náš sen," řekl Souček. Za osobní úspěch na šampionátu považuje postup minimálně do osmifinále. "Chci na mistrovství odehrát minimálně pět zápasů."

Itálie nebo návrat do Slavie?

Pokud by zkušený záložník změnil dres, nejvíce ho láká Itálie. "Spojuje vysokou kvalitu života s vysokou úrovní fotbalu. Ta představa vypadá hezky." Současně ale připustil, že ho stále láká návrat do Slavie. "Jsem srdcař. Vedle West Hamu je Slavia klub, ke kterému mám nejsilnější vztah. Kdyby se jednou ten kruh uzavíral právě tam, byl by to krásný příběh."

Ztráta kapitánské pásky? Zamrzelo mě to

Souček se v rozhovoru vrátil i k loňské ztrátě kapitánské pásky v reprezentaci. "Trochu mě to zamrzelo. Samozřejmě jsem chtěl být tím, kdo dovede nároďák na mistrovství světa." Zároveň připustil, že změna zamává s egem každého hráče. "Najednou musíte znovu dokazovat, jestli jste platní, nebo ne. Já ale nepřestal věřit, že když budu dál pracovitý a skromný, zase se to otočí," vysvětlil.

Postupem času ale změnil pohled. "Kapitánská páska je hlavně signál navenek. Uvědomil jsem si, že moje role v týmu se tím nezměnila," prohlásil, a dokonce přiznal, že mu změna v některých ohledech pomohla. "Šest let jsem na sobě měl obrovské množství povinností. Teď se můžu soustředit hlavně na fotbal."

Také ocenil nového kapitána Ladislava Krejčího. "Obě barážová utkání se mu podařila a měl velkou zásluhu na tom, že jsme postoupili. Třeba kdybych byl kapitán já, tak by se to nestalo. A třeba jo. To už se samozřejmě nedozvíme. Každopádně to dopadlo pozitivně, tudíž to byla dobrá volba," dodal Souček.

Krejčí po prohře s Koreou neudržel nervy: Ani z gólu nemám radost, jsem nas*anej