Na Spartu by rád zapomněl, v Bohemians byl tři měsíce bez výplat. Nešporovi profesionální svět nechybí

Do modrožlutého dresu Posázavanu zamířil Nešpor dobrovolně před rokem a půl z Benešova. Důvody se netají, nevyhovoval mu tréninkový dril kouče Petra Mikolandy. "Vzhledem k mému věku jsem už neměl potřebu běhat při tréninku s GPSkou na zádech, absolvovat videorozbory před zápasem nebo být hodnocen podle naběhaných kilometrů. Proto jsem se s týmem rozloučil a začal si hledat něco jiného,“ přiznává bez rozpaků pražský rodák.

Z řady nabídek nakonec zkušeného hráče oslovil nejvíce celek z Poříčí. "Rozhodující bylo, že to není daleko od mého bydliště. Roli sehrál i fakt, že Posázavan hraje oproti Benešovu o patro níže. Tudíž jsem věděl, že bych tam měl vše relativně stíhat a neudělat si ostudu,“ vysvětluje.

Úroveň soutěže zatím hodnotí s nadhledem. "Někdy je to lepší, někdy horší. Jde o klasický vesnický fotbal, takže si to asi každý dokáže představit. Musím ale uznat, že některé mančafty mají docela kvalitu,“ glosuje Nešpor.

Tým přezimuje na páté pozici se ziskem 26 bodů a exligista neskrývá spokojenost. "Před sezonou nás posílilo několik mladých hráčů, kteří nám na podzim hodně pomohli. Samozřejmě jsme i nějaké body ztratili, ale to je normální. Nespokojení jsme asi jen se dvěma zápasy, které jsme si pokazili vlastními chybami. Jinak jsme ale podzim odehráli velmi dobře,“ pochvaluje si chlapík, který má ve statistikách 180 ligových startů.

Vstup do ligy za Bohemians

Nejvyšší českou soutěž okusil poprvé naplno v dresu vršovických Bohemians v sezoně 2010/11. Ta byla mimochodem specifická i pro samotný zelenobílý klub. Domácí zápasy totiž místo tradičního Dolíčku odehráli ve slávistickém Edenu. "Náš stadion tehdy nesplňoval předepsané podmínky a Eden byl nejbližší variantou. Fanoušci na to řešení plivali, ale nám ten rok nakonec parádně sedl,“ vrací se do minulosti.

Na premiérový ročník mezi tuzemskou elitou vzpomíná jako na jeden z nejlepších v kariéře. „Disponovali jsme semknutým kádrem, kde bylo spoustu starších borců, jako Radek Sňozík, Jirka Rychlík či Lukáš Hartig, kteří nás mladé dokázali udržet na uzdě. Dokázali jsme držet při sobě i v momentech, kdy jsme například tři měsíce nedostali výplatu. To si u dnešních hráčů nedokážu představit,“ říká autor 37 prvoligových branek.

Devadesátky v Benešově? Majitele odvezli v želízkách rovnou do vazby, vzpomínají pamětníci

Lehký pesimismus ho neopouští ani při tématu rekonstrukce vršovického Ďolíčku. "V Česku se toho vždy hodně namluví, ale přejít od řečí k realizaci je věc jiná. Bohemce bych ale důstojný stadion pro dnešní dobu samozřejmě velmi přál. Údajně by mělo být vše na správné cestě. Takže uvidíme,“ přemítá.

Za úplně nejvydařenější období kariéry považuje dobrodružství v polských Gliwicích. Místní Piast tehdy na jaře roku 2016 pod vedením trenéra Radoslava Látala málem ovládl tamní Ekstraklasu, k čemuž přispěl český legionář jedenácti zásahy.

Jízda v Polsku a trable na Spartě

"Opět si vše dokonale sedlo. I když jsme měli v kabině velké množství cizinců, drželi jsme pohromadě a bylo jedno, zda je někdo Brazilec, Čech, Slovák nebo Chorvat. Dokonce jsme si pokaždé, když jsme došli do restaurace, sráželi stoly, abychom seděli spolu,“ nabízí důkaz tehdejší soudržnosti. Paradoxem je, že právě dobrodružství v Gliwicích přišlo v rámci hostování po sezoně strávené v pražské Spartě, na tu by naopak nejraději zapomněl.

„Bohužel mě zradilo tělo. Během sedmi měsíců jsem musel podstoupit dvě operace třísel, která se ale ani po nich vůbec nezlepšila. Pomohl mi až kamarád David Jarolím, jenž mi doporučil jednoho homeopata v Hamburku. Rozhodně však netvrdím, že bych se jinak ve Spartě dokázal prosadit. Konkurenti David Lafata s Romanem Bednářem totiž představovali absolutní českou špičku,“ uznává.

Místo Gliwic do Lubinu

Letenský klub se pak zasadil také o to, že se musel po hostování v Gliwicích přestěhovat na další polskou adresu – putoval do Zagłębie Lubin. "Původně jsem chtěl v Gliwicích zůstat natrvalo, ale Sparta si za mě řekla částku, kterou nebyl Piast ochotný akceptovat. Nakonec se před koncem přestupového období ozval právě Lubin, který byl ochotný požadované peníze zaplatit. Oproti Piastu však toto angažmá nebyla žádná velká sláva,“ přiznává.

Po další polské štaci, která byla prolnuta i krátkým působením v albánském Skënderbeu, působil i v hanácké Sigmě či v Jablonci, kde se v létě 2022 rozloučil s dráhou vrcholového fotbalisty. Přechod do běžného života ale zvládl na jedničku.

Šťastný život po kariéře

"Založil jsem si firmu na zahradnické práce, která mě neskutečně naplňuje. Baví mě něco vytvářet a vidět za sebou výsledky, což mi právě tato činnost umožňuje. Kromě toho si občas chodím zahrát padel, hokej nebo se protáhnout do fitka. Nejraději ale trávím čas s dceruškou,“ usmívá se.

Přiznává, že je nyní dokonce mnohem šťastnější než v době své největší slávy. "Rozhodně mi to prostředí, kde se s vámi jedná jen podle toho, zda o víkendu prohrajete nebo vyhrajete, nechybí. Vlastně se na profifotbal už ani moc nekoukám v televizi. Mnohem raději si užívám všechny ty minimalistické radosti, které přináší normální život.“

Má titul s Baníkem, dnes řídí autobus. Magera dává góly v 8. lize, za volantem se našel