Prošla jí nejslavnější jména českého fotbalu. Známá značka teď chce zašlou slávu zpátky

První řádky dějin klubu se začaly psát před necelými pětasedmdesáti lety. Založení měli na svědomí vojenští činovníci z páté brigády Pohraniční stráže, která měla ve městě velitelství. "Následující rok bylo mužstvo přesunuto pod ministerstvo vnitra. Tehdy přijalo i jméno Rudá hvězda, které nesly všechny sportovní celky spadající pod vedení policie," doplňuje Janda.

Nejslavnější érou oddílu ze západu Čech byla bezesporu doba, kdy patřil mezi stálice nejvyšší československé a později české soutěže. Tu odstartovalo jaro 1979, kdy si svěřenci trenéra Jiřího Lopaty vybojovali postup mezi tuzemskou elitu. V tehdy nejmenším ligovém městě se vzápětí stala fotbalová utkání rychle společenskou událostí.

"Žil jimi celý region. Průměrná domácí návštěvnost byla v jednu dobu devět a půl tisíce diváků. Fanoušci navíc patřili mezi nejlepší v lize a na tehdejší poměry dokázali vytvořit výbornou atmosféru. Cheb byl v těch letech bez debat skutečně fotbalovým městem," říká současný sekretář.

Vedle bouřlivé divácké kulisy měla Rudá hvězda i další výraznou výhodu, pravidelný přísun talentovaných hráčů, kteří si v podobných mužstvech plnili základní vojenskou službu. Jedním z nich byl i rodák z Frýdku-Místku Petr Bauman.

"Před nástupem na vojnu jsem v roce 1980 s kluky mého ročníku absolvoval výběrové utkání v Táboře, na jehož základě si zástupci Dukel a Rudých hvězd vybírali hráče do svých týmů. Myslím, že první volbu měla Dukla Praha, druhou Banská Bystrica a třetí Cheb. Ten si mě vybral spolu s takovými frajery, jako byli Luděk Mikloško, Mirek Siva nebo bývalý trenér reprezentace Jarda Šilhavý," popisuje svůj příchod.

Vojna? Jen na oko

"První měsíc jsme sice museli absolvovat základní armádní výcvik, poté jsme se ale věnovali už jen sportu. Bydleli jsme v tréninkovém centru Poohří v prostorách bývalého zámečku. Na zápasy jsme jezdili do města, kde jsme nastupovali na stadionu Lokomotivy Cheb. S běžnou vojenskou službou jsme přišli do kontaktu jen minimálně," vzpomíná bývalý hráč Baníku Ostrava či brněnské Zbrojovky.

V barvách Chebu válel Bauman od podzimu 1980 tři sezony, které považuje za nejlepší v kariéře. "Pan Lopata a asistent Franta Plass byli vynikající trenéři a já jim budu navždy vděčný za šanci, jakou mi dali," říká. "Prožil jsem tady krásné časy, zahrál jsem si pohár Intertoto, podíval se do Kuvajtu, dařilo se mi na hřišti. I proto jsem zůstal ještě rok po vojně a počítal s tím, že v něm zakotvím natrvalo. Kvůli tomu jsem si dokonce dělal důstojnickou školu. Nakonec si mě ale z Chebu stáhl Baník Ostrava, kde jsem před nástupem na vojnu působil, a podle tehdejších pravidel jsem mu stále patřil."

Rudá hvězda, později přejmenovaná na Union, odehrála mezi elitou celkem šestnáct let. Tamní kabinou prošla řada výrazných osobností, například Jozef Chovanec, Pavel Kuka, Horst Siegl, Radek Drulák nebo již zmíněný Luděk Mikloško. Za zmínku stojí také působení pozdějšího držitele Zlatého míče Pavla Nedvěda, který oblékal dres mládežnického výběru Rudé Hvězdy v sezoně 1985/86.

Mezi největší úspěchy patří čtvrté místo v ligovém ročníku 1993/94 a šest účastí v poháru Intertoto. Konec slavné éry má však dodnes hořkou pachuť. "Pád začal paradoxně po historicky nejlepším ligovém umístění. Jako nový vlastník vstoupil do klubu Alexandr Komanický, jenž ho, lidově řečeno, vyluxoval. Následně oddíl převzal další místní podnikatel Ivoš Mlátilík, jenž ho zatáhl do politických sporů s městem," vysvětluje Janda.

"Mlátilík chtěl od radnice koupit tržnici Dragoun, ale vedení města záměr neschválilo. Na truc pak využil situace, kdy došlo ke zdražení nájmu za užívání hřiště patřícího Lokomotivě Cheb, které Union využíval pro domácí zápasy od postupu do ligy," pokračuje. "Na podzim 1995 následně prohlásil, že na placení nájmu nemá prostředky. Tým poté odehrál poslední tři domácí zápasy před zimní pauzou v Tachově a celou jarní část v Blšanech. Po sezoně se oddíl dostal do konkurzu a de facto zanikl."

Obnova a současný stav

Téměř okamžitě po krachu se však začalo v Chebu pracovat na obnově slavné značky. "Zachovala se početná mládežnická základna, která se sloučila s místní Lokomotivou do nového subjektu SK Cheb. V následujícím roce vznikl v rámci SK i mužský výběr. V roce 2001 došlo k přejmenování na SK Union Cheb a o deset let později na název FK Hvězda Cheb, pod nímž působíme dodnes," informuje.

Následně podává zprávu o exligistově současné kondici. "Největším problémem je nyní dlouhodobá rekonstrukce areálu. Začala zhruba před osmi lety, ale zkomplikovaly ji události jako covid a válka na Ukrajině, kvůli nimž chyběly prostředky na dokončení prací," smutně konstatuje. "Domácí zápasy proto hrajeme na umělé trávě, která je na rozdíl od travnatého hřiště hotová. Aktuálně se ale situace lepší a řeší se závěrečná dostavba klubového zázemí," praví už optimisticky mladý funkcionář, šéftrenér mládeže a hráč A týmu v jedné osobě.

I díky jeho výkonům patří Hvězdě v rámci páté ligy Karlovarského kraje, do jejíž jarní části vstoupí o víkendu z vedoucí příčky. Budoucí plány jsou však přece jen odvážnější. "Cílem jsou republikové soutěže. Do dvou let bychom se chtěli vrátit do divize, ze které jsme nedávno sestoupili. Pokud by se našel silný partner a podařilo se dokončit rekonstrukci, rádi bychom si zahráli i třetí ligu," naznačuje Janda.

Stejné přání má i druhý z respondentů. "Na Cheb nedám dopustit a pravidelně se sem vracím. Kluci letos vedou pátou ligu a věřím, že postoupí. Rád si s nimi pak dám v létě nějakého panáčka na oslavu," zakončuje.

Z ligového fotbalisty rapperem? Přednost dostává hudba, říká Kučera. Přesto bojuje o postup do ČFL